Vývařovna

Aby se Alkoholka (FB zde) nestala jen záležitostí roku 2013, dám sem drink, který jsem namíchala na velice komorní, ale hudebně velmi kvalitní party v Letná Paradise, chápejte u mě doma.

Od Pakočky jsem dostala krásnou plastovou barmanskou sadu. Říkám jí pikniková a už se těšim, až v ní budu v létě něco míchat na vzduchu.

Karol zase doběhla nakoupit do nonstop zlevněných potravin a nakoupila velmi kvalitní produkty:

A do toho mě poprosila, abych jí namíchala drink. Upřímně řečeno, s ničím takovým jsem nepočítala, party jsem ohlásila asi tak půlden dopředu a doufala jsem, že si každý donese lahváče. Takže jsem si musela poradit s tím, co mám doma. Z psychodovolený v Turecku mi zbyla Duty Free Grant'ska a z míchání v H&M (odkaz na článek TADY) zase růžový sirup Monin. Nemám doma pořádný formičky na led a k dispozici byl jen ten v Apetit muffinových košíčkách, který jsem si původně vyrobila na ledování rozmlácenýho kolene.

HELLO KITTY:

40 ml whiskey

25 ml růžového sirupu Monin

šťáva z půlky citronu

zelená koktejlová třešinka (nemusí být)

Drink jsem proshakovala s jednou megakostkou ledu a vymačkaným citronem, celé přelila do hrnku a nazdobila třešinkou. Největší prasárna, co mám na svědomí.

Jestli vás ani tenhle článek nepřesvědčí o tom, že i vy si můžete odteď podle mých návodů míchat drinky doma, tak už fakt nevim.

Na začátku večera nám Šimon Holý, náš drahoušek, nafotil PF fotky. A pak až do rána téměř-soused Honza Bárta z Turbanu. Letošní jsem rok měla dva Silvestry.

TIP NA KONEC:

Zlevněné potraviny na rohu Veletržní a Dukelských hrdinů. Vedle prošlýho leča a mucholapek tam kolikrát narazíte na alko i gastro skvosty, které jsou někdy dokonce ještě před expirací. Zelené koktejlové třešinky za 20? Libec, jak by někdo řekl.

VTIP NA KONEC:

Mladinký a bláhový Šimon mi zcela vážně oznámil, že mě na Pioneeru porazí v paření.

Jak to dopadlo? Oba jsme skončili doma v pět. On ráno, já večer.

ODKAZY:

13 NEJ TRACKŮ ZA ROK 2013 : TURBAN/RADIO WAVE

FB TURBAN

ALKOHOLKA IV

ALKOHOLKA III

ALKOHOLKA II

ALKOHOLKA I

Přesně jedna noc v hostelu, dvě nožičky párku, rakouský víno a tolik umění, že jsem málem lehla pod monumentálním Rubensem. Dám vám pár (ne)turistických tipů do Vídně. A první rada- bacha na dovolený a otvírací dobu. My z ateistický mittel-europy jsme zvyklý na trošku jiný standardy, no.

Aperol Spritz, šnicl se salátem, pivo a debrecínský ve Starý Vídni

CENTRUM

Takže na zavíračku bacha- i v centru zavírají všechny krámy včetně řetězců a supermarketů všední den kolem 7 o víkendu- teda jen v sobotu, protože v neděli je den Páně a neshopuje se- už v 18.00. Pak už jen knajpy, kavárny, hospody, bary.

LOOS AMERICAN BAR

Ve vyhajpovaným Loosově americkým jsme se tentokrát na skleničku sektu nestavili, ale příště to napravim. Miluju sekt, šampíčko a koktejly a jestli někdy pojedu do Vídně s Hannah tak to bude pro Alkoholku povinná zastávka. Sice si pak budem muset odpustit nějakej ten shit-shopping ve Forever 21, ale klidně tak! Link tady. Mimochodem mě nadchly nasraný kritiky (nejspíš nějakých středostavovských amíků) na tenhle bar na Tripadvisoru. Haha. Prej zakouřený malý místo s nehoráznýma cenama. And Adolf Loos who? Teď vážně- kdo z vás našich erudovaných čtenářů tam byl a jaký byly dojmy? Osobně tipuju podobnou atmosféru jako je v americkým baru v Obecním domě. Což je něco na pomezí turistickýho čuráctví v nejkrásnějším interiéru kde cejtíte ducha doby (jo, fakt).

A musíte na to mít náladu a ten správnej doprovod.

CAFE LEOPOLD HAWELKA

Tak dál. Klasicky nenáším turistický pasti. Přesně toho typu jako vidíte podél královský cesty v Praze. Velký achjo. Platí to i pro Vídeň. Zkoušeli jsme slavný Cafe Hawelka nalepený na Graben. Moc hezkej starej ošuntělej interiér hodnej správný středoevropský kavárny. Jenže drahý pivo (menší dražší než větší WTF), nic moc víno (jakože chutnalo stejně jako to v hostelu, což mi teda na kavárnu v centru nepřijde jako dobrá vizitka) a žádnej místňák, jen turisti. Což je pro mě blbý znamení vždycky.

K dobru jim budiž klasickej párek a domácí buchty, jejichž vůně se mísila s pachem starých židlí a křesel a s výpary z hostů. Pro mě další z tzv. kiss and ride míst, za kouknutí stojí, ale kopněte to tam rychle.

KAFFEE ALT WIEN

Moje top místo bylo jednoznačně tohle kaféčko. Správně umolousaný, polepený plakátama nejrůznějších filmů, konzertů a výstav, přední část začouzená, plno vídeňáků. Ceny normální (přece jen jsme v centru, kousek od sv.Štěpána), obsluha náladová, ale úslužná.

Přesně to místo kam chcete ve Vídni jít. Můj tip je snídaně/brzký oběd, potkáte místní dědky co venčí psy (a místo toho na hodinku pokecaj na baru s čajem a dýmkou), vídeňáky co si přišli dát kafe a přečíst noviny. Vídeňská snídaně (vejce, kaiserka, máslo/marmeláda) je ok, žádný převrat, ale kaiserka byla pokaždý čerstvá a křupavá a jako bonus si můžete dát cigaretku, paráda (pro nekuřáky: lokál je šoupacíma dveřma rozdělený na 2 části a ta nekuřácká je větší, takže pohoda). Denní menu po-pá je hotovka mezi 6-8 eury, jinak mají samozřejmě šnicl s brsalátem (vídeňským) za 10,80, guláš (malej a velkej- super nápad) a párky s křenem. Ideální. Starou Vídeň moc doporučuju- na večerní pivo a guláš nebo na snídani. Pozorování místních included. Včetně lokálních hipsterů a dalších týpků.

P.S. až půjdete na wc nelekněte se. Budete si připadat jako v nějakým Gondryho filmu kde dveřma projdete do jinýho světa.)

Upito a rozmazáno- Kaffe Alt Wien. Must place.

TIAN BISTRO V KUNSTHAUS WIEN (Hundertwasser haus)

A taky něco pro vegetariány a vegany. Přímo v Kunsthausu od Hunderwassera je bezva kavárna, kterou provozuje síť (apparently) vege/an bister/restaurací Tian. Měli nejlepší domácí Chai Latté (2,40) a chutný veganský dorty (dala jsem si veganosachra s oříškama a chutnal moc dobře a nebyl suchej.

Jídlo je spíš dražší střední třída, všechno v bio-kvalitě (což je v Rakousku jak jsem tak vypozorovala standard).

Zajímavý (pro mě určitě) postřehy:

1. APEROL SPRIZ(ER)

Bacha, obvykle vám při objednání Aperol Spritzu donesou Aperol říznutej bílým vínem a sodou. Někde bývá v menu druhá (klasická) varianta s Proseccem. Dobrý je, že většinou tak i tak stojí stejně jako pivo. Amen.

2. DEBREZIENER VS. FRANKFURTER

Dva druhy párků. Většinou mají v hospodě oba a je na vás po čem sahnete. Já dala přednost debrecínským. Jak podotkla kamarádka Daniela "ani jedno stejně neni rakouský." Lol.

3. JEDNA OSMINA VÍNA A TŘI VELIKOSTI PIVA

Decka vína je tzv. "jedna osminka" a pivo má obvykle 3 velikosti- 0,2, trojka a půllitr. Just FYIO.

VÍDEŇSKÉ POHLEDNICE A VEDUTY:

Lidstvo míří do záhuby aneb masivní fronta na Schnitzel. Jo, pan Figlmuller se pyšní nejstarším řízkem v celý Vídni. Jako byznys plán je to evidentně dobrý. Mě to přišlo jako masivní úlet. Omlouvám se všem nasraným zúčastněným fronty.

Další úlet, vskutočnosti outlet byl tenhle půvabný zásah do veřejnýho - vskutečnosti soukromýho- prostoru. Pandám zdar.

V Rakousku evidentně dnes znamená zítra a včera znamená dnes a dnes rozhodně neumírej. Aneb kampaň na prémiový potraviny Sparu dělá Pierce Brosnan. Řadí se tak bok po boku dalším hollywoodským sympaťákům s hypotékou a náročnou milenkou, třeba jako George Clooney (Nespresso) nebo Antonio Banderas (italský gigant Barilla a jejich key značka Mulino Bianco- klikni sem).

Ne, tohle není automat na sušenky a kolu, ale kostelní automat na gregoriánský chorál a svíčku se svatým Františkem. Pochválen buď pokrok, až na věky.

P.S. za rozmazaný fotky děkuju expertům ze Sony, konkrétně vývojářům "smart" Experie. Jděte se bodnout a místo nesmyslných aplikací tam dejte pořádný ostření.

Chlebíčkoví nováčci- pro foodies, vege, umělce, snoby- pro každýho tu je. Pro nás jednu klasiku, prosím!

Hannah:

Už dlouho se nestalo, že bychom šly na tiskovku, kde by se místo křečovitýho cpaní nějakýho produktu s láskou mluvilo o věcech, který jsou stoprocentní a navíc nejsou v rozporu s naší prvotní gastrofilosofií a my tak nemusíme mít výčitky, když vám to tu cpeme výměnou za jídlo. Nicméně jsme byly pozvaný na "neformální setkání s novináři u Jana Paukerta" - a fakt to tak bylo.

Vlevo mini indiánek (Pakoččino guilty pleasure), mini větrník a tzv. snídaňový chlebíček,
který pan mistr mazal přímo živě před vyhladovělým novinářským davem- vajíčková omeleta a slanina.

Když jsme navíc seděly v bistro-části a já si prohlížela interiér, fakt jsem si musela říct: proč sem nezajdeme častěji? Okolí Národní třídy se za poslední roky hodně proměnilo, co se týče jídla. Vždycky, když se tam pohybuju v době oběda, je už výběr tak velký, že nevím, kam jít. Což je jenom dobře. A teď mezi ten dlouhý list přibyl i Jan Paukert, tučně, kurzívou a podtrženě. Zakladatel lahůdkářství přeci chlebíček vymyslel. Mazal to jak pán. Před druhou světovou válkou zazdil receptury, aby je uchránil před nacisty a tak se podle nich stejně maže doteď.

Tohle je klasika- asi jako božena Němcová, Antonín Dvořák a Jarda Jágr.
Prapůvodní Paukertův chlebíček se šunkou od kosti a uherákem.

V JP se teď maže i nová řada chlebíčků. Viz foto. Jelení kýta, křepelčí vajíčka, fíky, vše na celozrném chlebu. Ochutnaly jsme je a super. I když se musí cenit tenhle zdařilý pokus o inovaci, osobně stejně zůstávám fanouškem těch klasických.

Bažant na víně.

Roastbeef a bažant nás přesvědčily o tom, že by se sem rozhodně mělo zajít i na oběd. Zdejší větrník, a to je nemám ráda, - džízs, to bylo takový porno. Co si budem.

Všechny dezerty jsou jak v malých formátech pro slečinky tak v klasicky velkých pro holky jako jsme my (normální).

Pakočka:

Zariskovala jsem a poprosila svýho kluka, aby šel na tuhle tiskovku se mnou. Potřebovala jsem pěkný fotky a říkala jsem si, že by to nemusel bejt průšvih. Ani nevíte jak dobře jsem udělala.
Po prvních 15ti minutách kdy se všichni slejzali jak mouchy na pivo to chtěl vzdát a odejít. Neodešel. A my tak máme nejen báječný fotky (i mých rozšířených pórů, ach), ale zároveň jsem konečně zjistila, že můj kluk je nejen velkej kritik, ale že se umí i zdravě nadchnout. Pokud je něco fakt worth it. A všechno co jsme za tu hodinku ochutnali bylo. Včetně vajáku který jsme dostali tzv. na doma. Jako od babičky v tom nejlepším smyslu slova.
Nechci opakovat to co už tu řekla Hannah- skvělej sortiment, fajn ceny a kontrolovanej původ z farem. Zadní bistro v britským stylu, malý, ale moc hezný menu. Bezvadnej domácí vaják (a to na to moc nejsem), ultra top indián a větrník, kterej jsem překřtila na sladkej hamburgr a prorokuju mu tučný a slavný časy!
A mimojiný možnost dárkových košů za který se fakt nemusíte před nikým stydět nebo třeba čokoláda vyráběná přímo z kakaových bobů, ehm, v Hradci králové- tady.
Tak trošku si říkám, že je škoda, že Paukerta a jeho "facelift" zastínil svým příchodem na trh ten slavnej Julius Meinl. Myslím, že v Čechách máme skvělej potenciál a bezva suroviny a JP (bezva iniciály, cejtím se tam dost doma) je důkaz toho, že není těžký, aby klasika byla poctivá a sexy a nestála úplnej majlant a sakra, chlebíček a větrník a pult s lahůdkama prostě musí vyhrát nad lží a nenávistí!

"Dobrá laskonka je víc než makronka!" JP (Jana Pakočka, "Gastrofilosofie od lahůdkového pultu ke švédskému stolu včetně")

Nicméně- nebyly bychom to my, kdybysme aspoň chvíli nebyly za exotky a tak jsem se rozhodla, že na místních chlebíčcích testnu pár nových rtěnek a budu moct vést chytrý řeči o tom, jestli Paukertův chlebíček může jíst i opravdová dáma aniž by vypadala jako kretén (spoiler alert: já asi nejsem opravdová dáma, spíš občas působím lehce společensky retardovaně, nevím jak by to dopadlo, kdybych musela na oběd ke královně matce).
Naštěstí moje rtěnkovo chlebíčková exhibice nebyla takový foajé vzhledem k tomu, že vedle našeho stolu seděla jistá novinářka (proboha z jakýho periodika?) naboso. Proč ne. fandím tomu a Paukertovci taky nevypadali zaskočeně. Jak říká Hannah: YOLO.

PAUKERT X RTĚNKY

Art Deco sytě růžová č.82.

Všechny rtěnky jsem zkoušela bez fixáteru. Ať je to fér. První byla růžová poměrně hydratující rtěnka od ArtDeca. Super sytá barva, ne matná. Rozhodla jsem se jí zajíst bažantem na víně s bramborovou kaší a slaninou. A já nejsem žádná okatá dámička, bylo to tak dobrý, že jsem jedla rtěnka nertěnka.

Po bažantovi.

Ok, jasně, že se setřela, ale nenechala tu otravnou konturu ani suchou pusu. Ačkoli to bylo možná tou slaninou? Hodnocení: bažant x rtěnka: plichta.

Nars- train bleu velvet matte lip pencil a moje šílený póry, oh dear, příště musím použít trochu retuše v malování!

Ok, tohle bylo prostě naivní...

Nejblbější nápad týhle tiskovky (horší jak bejt bosa řekla bych).

Ok, sorry, nevím jestli za to může Nars nebo ten snídaňovej vajíčkovej chlebíček, ale tohle bylo asi prostě jen zbožný přání. Hodnocení: moderní vajíčkový chlebíček x Nars matte lip pencil- 1:0.

Fakt se to stalo.

Fajn, jako poslední jsem si dala svojí oblíbenou low-endovou Rimmelku (by Kate Moss, č.12) a sežrala větrník. Kupodivu (můžete mi věřit nebo taky ne, žejo) tohle je výsledek. Hodnocení: Rimmel By Kate x větrník- 1:1. A kupodivu by to teda asi vyhrála, kdybych šla na ten oběd k britský královně.

Vybrala bych jinou fotku, ale bohužel mám jen tuhle. Takzvaný bloggerovo utrpení tohleto.

Jako jste si na Natanovu superschopnost museli počkat až do konce první řady Misfits, jako se Meredith rozhodla pro general surgery až v řadě osmé, jako nekonečné vteřiny, než udělil Slávek Boura v Doremi jistý počet bodů, a možná ještě dýl, tak dlouho trvalo, než se vyhraním já.

Ale je tu rok 2014 a já mám jasno. Už není nad čím přemýšlet. VIZUÁLNÍ, to je ta moje antropologie. Budou série fotek a budou videa. Věci, kde je důležitý obsah, sdělení, analýza, sledování procesu. Vysvětlovala jsem svý rozhodnutí několika lidem a jeden z nich mi řekl: když o tom mluvíš, úplně to zní jako úleva. Určitě je. A zároveň i velká radost a hodně nápadů.

Jsem na měsíc v Londýně. Čumíte, co. Měla jsem pracovat za barem, ale mám zničený koleno a tak je to passé. O to víc mám času na přemýšlení a učení se nových věcí, třeba na práci se svým báječným foťákem a na stříhání videí. Taky jsem se rozhodla přestat být rutinní - když si totiž něco oblíbím, nezkouším už pak nové věci. Minulou sobotu jsem si dala předsevzetí, že si každý den udělám jinou snídani.

Neděle 12.1.

Jak vidíte podle světla na fotce, už bylo odpoledne až večer. Z Fabricu jsem dorazila domů v půl devátý, což je nic oproti Berlínu, ale na Londýn OK. Viděla jsem Mayu Jane Coles a taky jsem se úplně zbláznila do Dense & Pika (BOILER ROOM odkaz ZDE). Plněný croissant s vysmaženou slaninou, cheddarem a rukolou. Káva s mlékem a San Pellegrino červený pomeranč.

Pondělí 13.1.

Rozpečené croissanty, orange curd, espresso a mangové lassí. Na čtení Travel Almanac, můj nový nejoblíbenější časopis. Odkaz na něj najdete TADY.

A ještě nějaký pomeranče - track You're Not Good Enough od Blood Orange. Skvěle vystihuje mojí náladu posledních dnů, i když název tomu úplně nenapovídá.

Úterý 14.1.

Hummus, rukola, bílý chleba, olivový olej. Latté a jablečný džus. Alain de Botton na čtení, protože po TA jsem si chtěla přečíst něco dalšího o cestování.

Snídala jsem dost pozdě a abych dohnala to válení se, pustila jsem si DJ Tuca na rozvičku. Díky Turbanu za inspiraci.

Středa 15.1.

Opečený chleba s cheddarem a rukolou, creme fraiche s orange curd, espresso a pomerančový džus. Protože jsem chtěla pracovat už od rána po vzoru Míry Valeše, pána, co má pod čepicí, vzala jsem si k tomu počítač. Neudělala jsem vůbec nic. Za celej den. Někdy to tak prostě vyjde.

Jo, vlastně jsem si Tenhle remix od Jimmyho Edgara pustila asi třicetkrát za sebou. Šla jsem do bazénu a nakoupit. Udělala jsem si burger a pak omáčku na těstoviny. Nechala jsem si nainstalovat Photoshop a Premiere. Napustila si vanu. Četla si. Nalakovala si nehty na rukách a i nohách, poctivě, hezky dvě vrstvy i ochranný lak. Vlastně nechápu, jak jsem to mohla všechno stihnout. Občas si říkám, že jsem asi superžena.

Čtvrtek 16.1.

Jak vidíte, dojídám zbytky. Zbytek bílého chleba, mozzarelly, a hummusu, k tomu omáčka na těstoviny, který jsem jsem si udělala litr - říkám jí protobolognese. Dělá se tak, že se osmaží mleté hovězí s nadrobno nasekanou cibulí a mrkví, přidá se rajčatová passata a bylinky a rozmixuje se. Pakočko, zab mě. Co se týče rukoly. Jsem tu v Londýně bez peněz takovým způsobem, že i lidi, co jsou ochotný pozvat mě na kafe, za mnou musí dojet, protože nemám na autobus...ale ve Waitrose jsem ochotná připlatit si za už umytou rukolu? No nejsem já kretén? Ale prostě ŽJJ (žiju jenom jednou), a tak nemám čas ani nervy to mejt.

Sice nemám na všechny časopisy, který bych si chtěla koupit, ale některý se válí v bytě, kde přebývám. Poslední výtisk Gentlewoman má v sobě i speciál o snídaních.

Janja Prokic dala včera na Facebook TUHLE písničku a já ji doteď nepřestala poslouchat. Písničku. Ale Janju na poslouchám taky, když jí potkám, samozřejmě.

Takže se taky klidně přiznám. Že mám do konce měsíce velice malej rozpočet. Že beztak nejvíc utratím za jídlo (a boty), takže jsem si musela nastavit limity a přejít ke kompromisům. Jeden den zeleninový kari? Druhej den rybí prsty (a žádný boty). Teda vlastně první. Dneska. Nesuďte mě, protože jsem taky jenom člověk, jak říká Beyoncé. A komu jinýmu to věřit (než mě).

Další oblíbená večeře v době krize a taky spěchu (příprava je takřka instantní) jsou polívky v plechovce. Je to spíš anglo-americkej fenomém, u nás se chytly spíš sušený polívky v pytlíku, který se ovšem do kvality nedaj srovnat (ale jsou samozřejmě levnější), takže zatímco středně drahý rybí prsty jsou vždycky tak trochu krok do neznáma, co se týče konzerv s polívkou mám jasno- Baxters. A taky Spencer, jasně. Jenže to bych tam musela dojít. Výhoda skotských Baxtersek je, že je mají v Albertu a stojí 41 korun. Ok, oproti kuřeti na paprice v sáčku za 30 je to víc, ale nějak si musím vykompenzovat tu gastro-hirošimu spáchanou Euroshopper prstama (a je to venku, stály 9,90). Většinou mají minestrone nebo tomatovou do který si ráda přidávám vařenou mrkev nebo rýži, vydá na 2 porce (takže na jednu pro mě). Obligátně čekám, že jakmile jim něco v Albertu pochválím do dvou dnů to zmizí a už se neobjeví, takže good luck to me.)

Poslední haluz, který občas podlehnu ani ne tak z nedostatku peněz jako spíš času je bageta. Oh, ano, Crocodille. Ale zase nebuďte pokrytci, protže kdo to občas nedělá tak jí právě teď u počítače Golfa!
A co vy a počítání drobných deset dní před koncem měsíce? Taky vám máma dělala rybí prsty tak často, když jste byli malí? Co je pro vás největším laciným pozůstatkem fast-eatingu z devadesátek?

P.S. Na trávení (si) vám posílám pěknou písničku:

Alkoholka si to v roce 2014 dává jak pani! Jsem ráda, že po menší odmlce vám konečně můžu ukázat věc, kterou jsem řešila na dálku z Londýna. Naše kamarádka a čtenářka HaNi nás už delší dobu velice štědře zve na všechny akce, co v rámci své pracovní náplně dělá a tentokrát šla ještě dál - oslovila mě, abych na akci v parfumerii Douglas nazvanou Vystupte ze stínu, týkající se nové řady značky ARTDECO.

Takže ladies night, a tomu musí odpovídat i drink. Ze dvou variant, rumové a ginové, si HaNi vybrala tu druhou:

VYSTUPTE ZE STÍNU:

4 cl ginu
1cl Monin Rose
1 cl Monin Violet
2 cl limetkové šťávy
+ drcený led

Jak vidíte, růžový Monin je moje nekonečná láska. Drink můžete buď připravit přímo ve skleničce, tak, že všechny ingredience nalijete na led, přikryjete ubrouskem, promícháte obráceným koncem barmanské lžíce a doplníte ledem, anebo proshakuje, nalijete na led a taky přihodíte ještě trochu ledu. Nakonec přidáte brčko a nějakou parádičku, v tomhle případě okvětní plátek růže.

TIP NA KONEC:

Zdobení drinku není jen na nemá jen vizuální funkci. Většinou se tam totiž dává věc, která zároveň i hezky voní. Když ji tedy umístíte přímo k brčku, pokaždé, když se člověk napije, ucítí zároveň růži/mátu/cokoliv jiného. Takže prostě úplně opačně, než jak to provedli chlapci z Bugsy's, návodu navzdory. Filutové.

ODKAZ NA OBCHOD: WWW.ARTDECOSHOP.CZ

Jestli jste se právě přestěhovali do Moskvy, čtete nejdůležitější seznam vašeho života, nebo alespoň pobytu v jednom z nejdražších měst na světě.

Jak jsem už jednou psala, jmenuji se Eva (v Rusku jedině Jeva - znalci místního jazyka pochopí) a před půl rokem jsem se přesunula směrem na východ.

Jako každý správný Čech chci vyrážet do ulic tak často, jak jen je to možné a cenovou relaci podniků měřím podle cen piva. V Praze jsme zvyklí vejít se do třiceti korun za půllitr točeného. V ruském hlavním městě se potom díváme na běžnou cenu okolo 200 rublů (asi sto korun českých). Hláška “jdu na jedno” se potom jaksi prodraží.

Nicméně není potřeba hned kupovat letenku domů, je tu pár míst s přijatelnějšími cenami:

KFC

Možná teď ohrnujete nos, ale věřte tomu, že se Kentacký fastfood bude hodit. Kromě nulapětky piva Sibirskaja Korona za krásných 90 rublů (vydělte dvěma a dostanete přibližnou cenu v korunách) se můžete pustit i do experimentů s ruskými speciály jako je třeba kuřecí burger bez bulky.

HOT TIP: Pokud si v nedělní kocovině odepřete návštěvu, ušetříte si pár vrásek. Ano, rusové milují kuře. Ano, berou s sebou na oběd děti.

ADRESY: http://www.kfc.ru/en/restaurants

BURGER KING

V další “vímecoočekávat” klasice si můžete objednat velké pivo Starij Mělnik za 95 rublů a pobavit se nad nápisem Burger King v azbuce.

HOT TIP: Ani sem v neděli nechoďte… vlastně radši ani v sobotu. Pátky jsou dny vodky a tak se doma těžko druhý den vaří.

ADRESY: http://burgerking.ru/ru/ru/restaurant-locator/index.html?s=

JOLKI PALKI

Pod názvem Jolki Palki se skrývá síť podniků, která potěší především návštěvníky chlubící se statusem “mentálně 40+”. Půllitr jejich “domácího” piva vyjde na 80 rublů a cesta po ruské gastronomii (čtěte: nelimitovaný salátový bar) ve studeném provedení na 395 rublů, v teplém na 429 rublů a kombinovaném na 599 rublů. Nákup jednotlivých chodů se potom nijak zvlášť nevyplatí kvůli miniaturním porcím.

HOT TIP: Neujídejte z talíře spolusedícího, co si objednal salátový bar, obsluha vás sleduje a vše pečlivě naúčtuje, jak je i uvedeno v jídelním lístku.

ADRESY: http://www.elki-palki.ru/moskva/adresa/moskva/

MŮ MŮ

Kraví síť kantýn, kterou prostě musíte navštívit. Hromady jídla, domácí kompot (v Rusku se takhle jmenuje ovocný nealkoholický nápoj), báječné dezerty a dárek k nákupu v podobě karamelového bonbonu. Nejlevnější pivo z jídelníčku vynechejte, je nealkoholické. Dejte si půllitr piva Klinskoje za 103,50 rublů.

HOT TIP: Neodcházejte bez ochutnání božského cheesecakeu.

ADRESY: http://www.cafemumu.ru/address/

KILL FISH

Všechny fotky z tohoto discount baru, které najdete na internetu nevypadají zrovna dvakrát lákavě. Nicméně je potřeba zatnout zuby a vyrazit, výsledek stojí za to. Super-levné panáky, míchané drinky, vína, jídla a velké Kill Fish pivo s Kill Fish slevovou kartou za 66 rublů. Levnější už to v Moskvě nebude.

HOT TIP: Nezapomeňte si s sebou vzít pas, u vchodu vždy kontrolují.

ADRESY: http://killfish.ru/bars.html

KRUŽKA (půllitr)

Oblíbená síť studentských hospod. “Domácí” pivo sem dodává ruský pivovar Baltika a tak se tu ve velkém prodává za pouhopouhých 75 rublů za půllitr světlého. Vysokou gastronomii nečekejte, spíš se připravte na friťák na talíři, ruský salát nebo boršč za 110 rublů.

HOT TIP: Pivo si vždy objednávejte v pětilitrových stáčedlech naplněných ledem, předejdete tak čekání na někdy pomalou obsluhu.

ADRESY: http://www.kruzhka.ru/addresses/Default.aspx

OGI

Oblíbené meeting pointy intelektuálů, hipsterů a další zplodiny obyčejně najdete na hlavních party ulicích. Příjemné posezení podtrhuje závan z Čech v podobě Krušovic za 200 a nejlevnějšího, čili domácího piva za 95 rublů.

HOT TIP: Pokud chcete fotit, udělejte to rychle a tak, aby vás nikdo neviděl.

ADRESY: http://www.ogipirogi.ru/

IZIA

Nově otevřený hip hospodo-bar s kuchyní uprostřed místnosti potěší především jídlem, které neplave v majonéze, domácími pelmeni (ruské plněné těstoviny) a šíša menu. Polosvětlé pivo Izia za 100 rublů je nejlevnější možností na pivním lístku, ale v nabídce se neztratí ani holandský (čtěte: neruský, tzn. bezkocovinový) Amstel za 200 rublů.

HOT TIP: Před zastávkou v Izie se pořádně najezte, jídlo je tu sice kvalitní a levné, ale na talíř se vám nikdo nepředá.

ADRESA: http://izia-grill.ru/

KAMČATKA

Top dvoupatrový podnik kousek od Balšoj divadla a Kremlinu. V přízemí vás čeká milá kantýna s ještě milejšími cenami, v podzemí velká hospoda, kde se chce křičet: “Kalbaaaaaaa” a v teplých dnech je dokonce otevřena i věčně narvaná zahrádka s grilem.

Nulapětka piva Kamčatka vyjde na 80 rublů, velký panák vodky na 100 a půllitrová karafa vína na 250.

HOT TIP: Pokud vydržíte do jedenácté večerní, budou se dít věci.

ADRESA: http://www.novikovgroup.ru/restaurants/kamchatka/#about

Ve všech výše uvedených podnicích naleznete unisexové záchodky, dostanete, co si zaplatíte, v těch lepších si neváhejte objednat šíšu (horní misku tady dělají z grapefruitu a tabák většinou míchají s ovocem), nebuďte překvapeni šílenou kocovinou při porušení pravidla “4 kusy a domů”, no a pokud víte o nějakých dalších místech s pivem okolo 100 rublů, dejte vědět.

Protože si ráda dělám imaginární seznamy věcí co mě zrovna baví, chutnaj, míst kam chodím nebo se chystám, tak si založím novou rubriku "Srdcovky". Logicky podle mojí nátury bude pravidelně nepravidelná- ostatně jako celá Vývařovna. To jsme prostě my a vy nás musíte mít rádi takový jaký jsme (vskutečnosti hejtovat, nenechte se dvakrát pobízet.)

Jo a mimochodem- srdcovka může znamenat i nějaký hejt přímo od srdíčka. Prostě soupis aktualit od Pakočky. Tak startujem.

LUNCHBOX A CINEMA CUISINE

Mohli jste zaznamenat, že film jsme chválili na Fejsíku Vývařovny ještě před oficiální českou premiérou. Bylo to tím, že jsem se zrovna připletla na "Aero naslepo" a co Krišna nechtěl, dávali tohle.

Tenhle film není žádný převratný biják, ale je do moc příjemný a intimní film s atmoškou evropských filmů, který má sice svých pár much (který krásně pojmenovala Kitty na Fashionbooku tady), ale je moc hezkej, intimní a zábavnej. A hlavně- v hlavní roli je jídlo, indický jídlo. Takže boží. Mimochodem- první film kterým započalo v oku snažení jménem "Cinema cuisine- konečně akce, která propojí film a jídlo. Jediný mínus je alespoň pro mně cena - 1000 kč za lístek. Jak vypadal první večer s Lunchboxem a Sophií Smith, curry expertkou, se mrkněte na fejsku akce.

FARMA KOŠÍK

Pro mně dlouhodobá srdeční záležitost, něco jako moje aorta nebo tak. Pokud ještě váháte, tak neváhejte a zajeďte na rodinnej oběd nebo na výlet. Abych vás jo navnadila přikládám pár kouzelných fotek pořízených na Olympus XA na podzim během bramborový brigády. Kam se, až bude zase čas, taky můžete přihlásit. Zamakáte si, budete mít dobrej pocit, ještě lepší oběd a večeři a nějakej ten brambor na vánoční salát. Doporučuju hlavně lidem z kanclů. Jako jsem já. Fitko hadr.

VÁNOČNÍ DÁREK OD JOHANY Z HIDDEN FACTORY

Hidden Factory je česká značka, která se zabývá výrobou zajímavýho porcelánu- talíře co mají mizející zlatý dekory, světýlka do zásuvky co vypadají jako fantaskní netopýři z pohádky, hrnečky jako socialistický kelímky od hořčice co znáte od babičky...prostě porcelám s vtipem, příběhem a přitom funkční.

Johana, moje spolubydlící, svým blízkým nechala ve spolupráci s Hidden factory vyrobit hrníčky s osobním překvapením.

Na první pohled obyčejnej starej hrnek z blešáku v sobě totiž ukrývá tisk speciální technikou- a jak se v hrnečku postupně ukladá kal od kafe a čaje začne se vám na stěně rýsovat obrázek..fotka..co nám tam Johanka nechala natisknout si nechám pro sebe...

BISTRA, PEKÁRNY, MÍSTA S DOBRÝMA VĚCMA...

Že míst kam můžu chodit na domácí, lokální, zajímavý věci je čím dál víc mě těší. Občas si trošku připlatíš, když máš kachní a nekonečnej žaludek jako já, ale někdy je prostě fajn si říct "žiju jenom jednou" (I když pak na konci měsíce skuhrám a jsem o rejži a čočce, díky Bohu aspoň na tý červený.). Ráda vyzkouším všchno.

Vedlejší byt na Vinohradský, kterej se v rámci Restaurant Day proměnil na cupcakeovej showroom holek"Pussycakes", Sweet and Pepper Days na Anglický (kterej sleduju už od jejich stánků právě v rámci RD), novou rosticcerii"Gastronomica" Riccarda Lucque nebo malou pekárnu s kafem a stolem "Antonínovo pekařství" hned u Jiřáku. A nejradši vždycky stejně zajdu potěšit pana uzenáře na Korunní a dát zelňačku s klobásou na stojáka, paštiku, karbanátek nebo kváskovej chleba.

Sweet and Pepper Days

Snídaně v Antonínově pekařství

VÝBĚR TOFU A VEGE-POMAZÁNEK PRO LÍNÝ V BILLE

Není tajemství, že jsem dlouhodobě rozezlená na místní Albert v Pavilonu (kterej se nezlepšil ani po feceliftu horní části Pavilonu ani o píď, takže klasicky nahoře huj, dole fuj). A vlastně na Albert obecně. Ani další redesign Euroshoppera na Alber Basic jim nepomůže. Sorry. Nejmarkantnější rozdíl je pak v sortimentu pro vegetariány- prostě v pavilonu můžu být ráda, když maj bílý tofu od Sunfoodu a čau.

Zkusila jsem nebýt líná a dojít po Korunní až do Billy a vyplatilo se- mecca tofu a mých oblíbených sojových pomazánek. Uzený tofu, marinovaný, bazalkový- jen si vybrat. Doporučuju vyzkoušet sortiment Alfa bio (Slovensko).

A příště budu pokračovat. Kdy- to je otázka, ale určitě nebudou chybět takový srdcovky jako ajurvédský čaje, indická kuchařka nebo nová P-A-P kolekce Moschino inspirovaná Mekáčem. Pa koč

Pokračuju v otravném láskyplném streamu. Víte, co mi fakt dělá v Praze radost z toho naprostého minima věcí? Přijít domů a mít tam skvělý olivový olej a sušenou svíčkovou. A taky nandat si obojí na ukradenej talíř z menzy, čímž se náš privát Letná Paradise stal konečně plnohodným privátem.

Lidi odsud, co dělají věci dobře, mě nabíjí takovou energií, že mi to stojí i za to přehodit z vtipnýho zpruzelýho blogu o jídle na ten nudný a nadšený. Jestli vám ty fórky chybí, podívejte se na jejich stránky, www.jamon.cz,stejně to dělají líp než my.

Dostáváme se do druhý části příspěvku, kdy si budete myslet, že jsem se snad sjela emkem a lexíkem, ALE! Není tomu tak. Napiště do komentářů nějakej fórek spojený s masem a k tomu odkaz na recept, co se vám líbil na stránkách JAMON.CZ a vybraný jedinec dostane dva výborný olivový oleje - tenhle a tenhle. A protože je tohle celý komplet jako sen, tak doručení cen nemáme na starost my, a tudíž je 100% pravděbodobnost, že je vítěz dostanete a nedopadnete jako ten chudák s kuchařkou Petry Pospěchový, co se pořád válí u mě doma.

DEADLINE pro komentáře: Úterý 5.3. 18:00

Příklad vtipu:
Přijde buzna do řeznictví a řiká: Šišku vysočiny.
Řezník: Nakrájet?
Buzna: Mám snad v prdeli jukebox?

Ještě jednou, pro pořádek: www.jamon.cz

Po roce, respektive já po dvou, jsme opět dorazily do Stavovského divadla dělat jedno faux pas za druhým. Předávání výročních cen Czech Grand Design se z nějakého důvodu přesunulo na neděli, takže hádám, že v pondělí měla celá česká design scéna ředitelský volno. Dorazila jsem trochu později, nicméně hned mě uvítaly tyhle 4 grácie s lahváčema Heineken.

Daniela, Anit z Fashionbook.cz, Katka z HM, Pakočka z Vývařovna.com

Jídlo. Roznášené jednohubky, jako tradičně. Já držím půst, ale jako kněz, jak poznamenala Pakočka, takže si nedopřávám ani ryby a to ani v neděli. Takže jsem si mohla vybrat jen mezi rajčatovým pestem s olivou a cibulovým čatní s kozím sýrem. Parmskou šunku, kaviár, salsu z choriza a lososa jsem přenechala dívkám.

Zase takovej kněz nejsem, protože na alkohol, a už vůbec ne na šampíčko Veuve Cliquot, se můj půst nevztahuje. Pakočka měla poměrně velké psaníčko, tak jsem jí ke skleničce, co si ukradla, nacpala i další pro sebe. Když jsem si šla pro poslední drink, tradičně už nic nezbylo. Zaslechla jsem číšníky říkat: "letos 17 minut 20 vteřin. To je rekord". Jejich starosti na mojí hlavu.

No, a takhle je to vždycky.

Na afterparty v Kolovratu jsem dámy (LOL) jen doprovodila, protože když jednou zkusíte crème brûlée, už nikdy nechcete želé a když paříte dva měsíce v kuse na buzny ze Superstoru, Rosku, Mayu Jane Cole, Dense and Pika, Petera Van Hoesena, SOPHIE, Marcela Dettmanna, Efdemina a nd_baumecker, elektroswing vás štve ještě víc než předtim.

VÍTĚZOVÉ ZA ROK 2013:
Designér roku, cena Ministertsva kultry ČR: Jan Čapek
Módní designér roku: Monika Drápalová
Designér šperku roku: Eva Eisler
Grafický designér roku: Štěpán Malovec, Petr Knobloch, Tomáš Brousil, Jakub Straka
Fotograf roku: Kristina Hrabětová
Obchod roku: Pavilon
Výrobce roku: Fatra
Objev roku, cena Preciosy: deForm, Jakub Pollág, Václav Mlynář

CZECH GRAND DESIGN - ODKAZ ZDE

A jako tradičně, díky moc Larise za pozvání.

David Lynch by měl o svým oblíbeným bistru jasno. Možná i Lars, kterej mimochodem klidně může z fleku celou polikliniku Barrandov použít k dalšímů Království. Vždyť kdo by si tipnul, že kdesi mezi sterilizací (a tentokrát nejde o okurky) a vodoléčbou je...bufet.

Prosimvás, tady opatrně a podle ukazatele...

Mají denní nabídku, od 8 do 14.00, ceny za hlavní jídlo spíš vyšší na suterénní bufet (dušené vepřové s dušenou karotkou a rýží za 82), ale polívka za 25 je super deal. Moc mě potěšili domácký talíře a dobrý krutony a vcelku velká porce (po okraj). Mínus byla sůl, ale na tu jsem obecně přecitlivělá, porotže skoro nesolím, takže bych řekla, že to byl asi jakýsi mírně vyšší solný standard (na bufet, víme?).

Prostředí je- šokantní, ale pořád si musíte opakovat, že jsi na Barrandově. A tam, abys bufet pohledal. Tam, abys vůbec něco pohledal. radši tam nic nepohledávej...

V nabídce jsou i chlebíčky a saláty. Majolka vládne světu.

Index žaludečních vředů ponechám stranou, jsme ve zdravotnickým zařízení, takže kdyby něco, oni se o vás postarají...huahuahua....

Podílím se na natáčení pořadu Nabručení pro Českou televizi. Skupina seniorů se konfrontuje se světem mladých. Po dílech, kde se učili jezdit na BMX a díle o tetování, kde se dva z nich potetovat nechali a jeden prozměnu potetoval svou dceru, je čekal díl o foodblogování a dobrym jídle - se mnou (Dita P. na poslední chvíli odřekla) a majitelem Sushi Baru, Lukášem Pospíšilem. Poprvé jsem je měla překvapit v jídelně na stojáka v Bělehradský. Byla jsem trochu nervózní, ale i tak jsem si zvládla vybrat to nejlepší z polední nabídky - jehněčí žebro, brkaši a špenát. Jak se vzápětí ukázalo, navzdory očekávání, pánové byli super, jídlo, zcela podle očekávání, hnusný. Brkaše z prášku, špenát nadvacetkrát rozsekanej, zmraženej a rozmraženej, jehnečí nic moc. Pánové si dali vesměs drškovou a nějaký uzený věci s křenem. Za zmínku stojí fakt, že nic na našich talířích nebylo čerstvý.

Hezký slánky a pepřenky. Nevíte, kde se prodávají?

Dojedli jsme.

Pak jsme jeli do Sushi baru, dát si něco trochu jinýho. Zprvu jsem se bála, že na pány budu tzv. moc, ale při cestě autem jsem si říkala, jestli náhodou nejsou trochu moc na mě.

HANNAH: Tak jsme tu, vystupujeme, vemte si kabelky.
PÁN: Jasně, vezmu si kabelku, mám v tí rtěnku a make-up. A taky kondomy. Máma říkala, že na sebe mám dávat pozor.

Lepší.

Zákulisní.

Kluci taky chtějí napsat něco na Vývařovnu, po menzách v Německu a v Indii a zpráv z první ruky z Ruska si říkám, že to bude dost zajímavý. Nabručené uvidíte v telině na podzim.

Umím skvělou kulajdu, borůvkovej cheesecake, zatlouct hřebík rovně a dokonce i vystudovat vysokou školu aniž bych moc věděla kde je tvrdý a měkký i/y, ale ne...se loučit. To jednoduše a prostě nedávám. Stejně jako svíčkovou, otvírání piva příborovým nožem (promiň, tati, vím že mě to učíš bezúspěšně už od pětadevadesátýho..) a přehnaný projevování emocí. V reálném, virtuálním, ani žádném jiném životě.

Jenže teď přišla ta chvíle, kdy to musím udělat a rozloučit se s vámi, čtenáři Vývařovny. Nechci to svádět na to, že jsem na dnešek spala čtyři hodiny (psáno ve čtvrtek, pozn. red.), tři dny za sebou proti své vůli obědvám pizzu...a tak vůbec, ale trošku jsem si nabrečela do klávesnice. A do vajíček, ty jsem solit nemusela. Takže prosím omluvte srdceryvnost příspěvku.

Končím, protože dělám práci, kterou jsem odjakživa chtěla dělat, to jest v televizi. To je však časově nesmírně náročné a vyčerpávající a zkrátka mi na blog nezbývají síly. Končím, protože potřebuju mít víc času na lidi, na kterých mi záleží. Ty nevirtuální. Raději než blog dělat polovičatě ho předám těm, kteří se mu budou věnovat naplno (klišé...ALE!). Danielo, vítej, Jano a Hannah držte se!

Díky vám všem za všechno.

P.S. Mě se není zas tak lehký zbavit. Nevylučuju, že se někdy vrátím jako host. Pokud mě chcete i nadále sledovat, zapněte si (skoro) denně Primu v 19:55. Pokud mě chcete sledovat ještě víc, můžete tak učinit na instagramu nebo mě followovat na facebooku.

Vývařovna včera, dnes a zítra. I s Cidrem od Jáchyma na Apetit pikniku, přesně 2 roky dozadu.

Holky z Vývařovny znám už roky. Hannah jsem měla tu čest nesnášet už od roku 2009, abych ji se začátkem dalšího roku začala bezmezně zbožňovat. Karol tomu věrně asistovala a účastnila se mých trapných vánočních večírků. Pakočka přišla později, myslím, že měla průhledný gumáky a džínovou vestu a taky jsem ji asi deset minut nesnášela, než moje srdce roztálo. No ale nebudu hned nostalgická, jako bych se už rovnou loučila.

Nejsem vtipná jako holky. Nejsem ostrá jako Hannah a nikdy nedám buřta nebo slivovicovou pralinku do pusy jako Jana. Akorát tomu v drtivé většině přihlížím. Můj výhled je vlastně hlavně fotit, protože na to se mě užije. Především Janu z profilu a Hannah se lví hřívou. Pak vařit a psát o vaření. Ano, budou tady recepty. A ne, není to moc Vývařovna, ale budou tady. Já si tím ukojím svoji housewife náturu a zbytek světa si sedne na zadek, jak úžasná jsem kuchařka.

Bude to teda o kapku serióznější než je čtenář Vývařovny zvyklý, víc fotek a zkusíme s Janou technický upgrade a natočíme vám i videa, abyste viděli, jak elegantní a éterické dokážeme být. Takhle před volbami do Evropského parlamentu bych slíbila, že do konce týdne (že je bůh nade mnou) tady bude šokující reportáž z bistra Platón na FFUK, uvaříme si arabský „kúsa“ a naučíme se správně snídat, ju?"

Bistro Platón se bude zavírat. Z podnětu studentů. Když někomu vyprávím, jak osm let u Platóna obědvám šopák, červenou řepu s arašídy a pohankový salát s artyčoky, tak si sedá na zadek z toho, jak progresivní (až na ten šopák no..) bistro na filosofický fakultě máme. Tomu se pochopitelně každý student/zaměstnanec, který tam kdy vkročil, ze srdce vysměje. Platón byl a ještě pár dní bude totální tragédie, kde se po vítězství lenosti a finanční situací před výplatou musí rezignovat na dobrý oběd.

Nevyváží to ani tyhle tři dobré věci, jediné, které jsem po letech z nabídky vygenerovala. Ještě k nim patříval smažák, horší než z hotelu Kréta v Kutný hoře, což je výkon, který by se mi nepovedl, ani kdybych o něj usilovala. Myslím, že ani Jana by místní omáčky nepozřela.

Přesto mi to tady bude hrozně moc chybět. Přiznávám, že v tom může hrát roli Adam v ráji a jeho varlata v šerosvitu stehenního stínu.

Nikdy jsem se nepídila po původu mistrova záměru ani jaká je spojitost ráje a Platóna (pokud víte a já jsem jen nechápavá, tak sem s tím), naopak jsem od prvního dne studia před osmi lety přijala fakt, že je na zdi nahej Tarzan, že je příšerně namalovaný a že mu není vidět penis, ale jen koule. Chtěla jsem vyfotit detail, ale styděla jsem se.

Bude mi taky chybět, protože k fildě něčim patřil a bojím se, že nový provozovatel nepochopí, v jaké instituci to chce vlastně podnikat a odradí všechny ty chudé babičky, bývalé sekretářky a podivíny, kteří sem chodí na větrníček a usrkávají dvojku vína za dvacku. V tomhle sentimentálním návalu mi je pochopitelně úplně jedno, že studentská kantýna má sloužit především účelově, tedy uspokojit prváky a jejich představu o obědě. Tedy bude pizza, párek v rohlíku, bagety s víc než jedním plátkem šunky, bude snad i lepší smažák. Naprostý šok by byl kávovar!

Jana o tom neví, ale tak nějak jsem si nás jednou představovala. Na fildě usrkávat rozpustný kafe u Platóna <3

Dneska mám expres post o zelný polívce, mýmu zlatíčku z nejrůznějších masen a uzenářství.
Ještě donedávna jsem si (bláhová) mysela, že "zelná" rovná se "zelňačka". Vrcholný střet s realitou rozdílu mezi zelňačkou a zelnou proběhl nedávno na Kladně, v místní Baráčnický rychtě (mimochodem jinak naprosto geniální putyka kde natrefíš o víkendu na seniory a indiány z osady pařící na country a nemůžeš jinak než vytuhnout u pozorování místních štamgastů hrajících karty, až ti skoro ujede poslední vlak).
Dostatečně vyžilá servírka mi tam přinesla v klasický bílý mističce alá RAJ právě onu zelnou (to, že ubrousek byl skoro průhledný a pěčlivě oddělený přesně na jednu čtvrtinu byla třešnička týhle kladenský perličky) a začaly se dít divný chuťový věci.
Nejdřív jsem si musela zvyknout na to, že je přesolená (zvyklá z bufíků a masen mi to trvá přesně dvě lžíce, když vařím sama tak skoro nesolím), ale pak jsem začala rozkrývat fantasticky sofistikovaný buket, byla jsem takový zelný sommeliér.
Nejdřív jsem to odhadovala na gulášovku s nějakým twisted kořením a zelím, možná s lákem? Pak to byla chvilku frankfurtská se zelím a točeňákem? Nebo špekáčková s polívkovým kořením? Nakonec jsem to zajedla šumavou a radši se věnovala pivu. Cesta kolem českýho gastro světa běham deseti minut. Vlastně jsem se pobavila, možná by tohle mohla být bezva zábava v Prostřenu (odhaduju, že by to nikdo nepochopil).
No a tehdy na Kladně (furt mám tendenci psát v Kladně, to by mě Káťa hnala) mi definitivně došlo, že ZELNÁ NENÍ ZELŇAČKA, chápete?
Od tý chvíle se o to víc těším do svý oblíbený masny na rohu Korunní a Šumavský na polední zelnou, která mě i s čerstvou houskou vyjde na 25 vočí. A to se před výplatou vyplatí.
Krom toho na mě můj uzenář trpí, takže mi dává velký porce (kouká na prsa-který nemám- a je rád když mi chutná) a dává mi hodně vuřtíků a masíčka (ano, zelná snese všechno, je to takovej punčovej dort uzenářství- všechno co je potřeba doject dáte do zelný).
V týhle "Korunní" zelný nechybí ani slanina, šunčička, brambory, párky nebo točeňák. Je to exkurze do světa české uzeniny. Skoro zadarmo. teda za 25 i s houskou.

Snad protože se Vývařovna kvalifikovala do nominací v rámci Food blogger roku v kategorii cestování, snad protože jsem se vrátila před měsícem z Bejrútu, no prostě jsem se rozhodla dělat jedno ze svých neoblíbenějších jídel a vás jistě nesmírně potěším jeho receptem.

Mně to přijde naprosto oprávněný.

Ti zvídavější z vás budou mít radost z informace, že cukety se řeknou arabsky „kůsa“ a že plněný cukety jsou a navždy budou „kůsa mehši“ a v Bejrůtu to vypadá takhle. Na konci zjistíte, jak to vypadá na Letný u mě.

bejrůtský heaven

Je to pracný a komplikovaný a dost voser, ale nepotřebujete na to moc věcí, spíš čas, nejlépe celý dopoledne. A je to šíleně dobrý mimochodem.

Začneme cuketama, obviously, v Čechách neseženete ty typický krásný „baby“ cukety, který jsou velikostně ideální a můžete je vidět ve většině receptů. I když mě to překvapuje, protože baby je teď skoro všechno. Ideálně je teda ukrojit na délku škrabky, pomocí který budete dlabat vnitřek. Existuje na to speciální nástroj, který tady neseženete, ale kdybyste propadli dlabání cuket, tak si na Blízkém východě kupte manakru.
Když je vydlabete, tak je naložíte do hrnce plnýho vody s prolisovaným česnekem a nasušenou/čerstvou mátou, který se pěkně obalí i zevnitř cukety. Necháte je tak deset minut v tom ležet.

Mezitím (jak se v receptech obvykle píše) si připravíte náplň. Já jsem tentokrát dělala vegetariánskou verzi. Orestujete kulatozrnnou rýži s nadrobno nasekanou jarní cibulkou, rajčaty a opět čerstvou mátou, můžete přidat i trochu nasekaných cuketových vnitřností. Necháme vychladnout a můžeme plnit.

Naplněný cukety skládáme do papiňáku tak, aby všechny koukaly otevřeným koncem nahoru, nejlepší je třeba ucpat složeným vínovým listem nebo špičkou cukety. Vodu, ve který byly naložený, nevylijeme, ale přidáme do ní protlak a sůl a zalijeme jí cukety v papiňáku.

No a ted to necháme tak půl hodiny/čtyřicet minut vařit. V normálním hrnci na malém plameni to je jistě přes hodinu. Je nejlepší to po otevření hned nejíst, ale počkat min. patnáct minut. Já to pochopitelně málokdy zvládnu, protože kousa hahshi miluju a jednou si tu pusu tak opařím, že to bude moje zkáza, ale cítím povinnost vás varovat. Prosím, počkejte aspoň deset minut..

letenský heaven

Existujou verze s masem, v jogurtu, bez omáčky a bůhví, jaký ještě varianty se praktikujou podle regionu nebo náboženství. TADY se můžete předávkovat obrázkama. Já ale tvrdohlavě vařím tu, co mě naučila máma a i když jsem pečlivě prostudovala kuchařku od Eleanor Salehové, kterou byste měli mít doma, tak kousa mahshi od maminky je prostě nej <3

Vsadim se, že se najde minimálně jedna zvídavá duše, která si to zkusí uvařit. Jsem idealistka.

Ambiente prostě nakládá nejvíc!

Je to jako narozeniny. Italskej státní svátek a jeho gastronmicky opulentní oslavy na dvoře Italskýho kulturního institutu ve Vlašský ulici. Jako každoročně doprovázím maminku, jen jsem letos nebyla tak báječně naladěná jako obvykle a představa nucený konverzace s bývalýma profesorama gymnázia mě trošku děsila. Ještě, že tu máme jídlo a tolik diplomatů, králů holubí letky a dalších exotů ve víceméně slavnostním oblečení, že se schováte (ačkoli můj školní batoh k vysokým botám a kalhoty o kterých moje máma prohlásila, že "si šiju sukně ze záclon"nebyly z nejnenápadnějších).

Nebudu vás nudit něčím, co už je klasika: nenažraný diplomati a paničky v báječných značkových oblečcích, kteří ovšem tváří v tvář kruhovému rautu ztrácí sebekontrolu a dekorum. Klasika. Miluju to.
Celebrity letos nedorazily (loňský vítěz pro mě byl Martin Fryč, nečekané oživení), teda pokud nepočítáme Stropnickýho s Žilkovou v červeném ála Chanel kabátku (taky dost zarautovali).
A protože jsem na italský rauty přebornice sázela jsem na jistoty:
Lahůdky od Ambiente (ten vrchovatý talíř mi naložili sami) a báječná pasta od pojízdného hip-bistro-trucku Mercato. Na víno jsme se letos vysrala, protože ho nalévali do plastových decinek (takže máma si brala rovnou po dvou a chápu jí), ale potěšil mě stánek s čepovaným Prazdrojem. Slávas!
Dezerty a grappu jsem vynechala. Neměla jsem rautovací. Ale dala jsem si celkem dost báječnou kávu z vesmírný mašiny DeLonghi a pokecala s hosteskou, která byla asi to nejmilejší stvoření toho večera.
Ochutnala jsem obvyklé lasagne (nic moc) a báječný gnocchi, ale ohřívanou pizzu jsem fakt nepobrala. Nojo, a to můj táta ani nebyl ital, to je, co. Tak zase za rok.
Pár mobilních divno fotek už je skoro povinnost, že:

Bezva pánev, to bych dost chtěla domů!

Obligátní Rafíčko a k němu kafíčko (Pakočka je teď Chinasky Vývařovny, příště post ve verších).

rozmazaní plzeňští prazdrojáci- díky za ně!

Jako bonus moje porautová snídaně, na který se teď snažím soustředit nevíc (trošku na úkor večeří). Taky si můžete všimnout, že je to bez pečiva, který jsem si teď naordinovala domů nekupovat (což neznamená, že ho jinak nejím). Doporučuju si místo krajíce chleba k rannímu vajíčku uvařit hrst rýže.
A jo, a furt se mi nedaří ten žloutek. Estéti prominou, protože to bylo jinak dobrý.

Tohle bude nefalšovaný zamilovaný výlev. Jsem totiž zabouchlá a to dost beznadějně, protože netuším, jak štastně mi to s řeznictvím NAŠE MASO (tipuju to na vášnivý poživatelský vztah s přímou závislostí na stavu mého účtu). Ale bohužel jistojistě mi to nevyjde s panem řezníkem, protože nepochybuju, že Františka Kšánu ml. už nějaká masuchtivá ženská dávno zatáhla za krví pocákaný igelit.
Když jsem poprvý v Dlouhý na pozvání kamaráda Štěpána vstoupila do tohohle naprosto úžasnýho místa, tak jsem zpruzelá z dlouhý fronty rovnou uraženě zasedla k jednomu ze tří stolečků u okna a dělala na chudáka Štěpána afektovaný pózy, že teda takovou prodlevu si tak úžasná holka jako já nezaslouží. No, čekal v tý frontě dlouho a já aspon měla čas pozorovat, jak to v Naše maso chodí. Dlouhá fronta (dala bych sem nějakej vtip o tom, že je to v Dlouhý ulici, ale nevymyslim to tak, aby to nebylo kardinálně trapný, takže sorry) je zaprvý výsledkem toho, že je tam neustále hodně lidí (dobrý podnik žejo) a protože František (dovolim si být trochu familiární, přeci jen bych mu ještě mohla říkat Kníže) rád mluví a co je ještě lepší, nemluví nesmysly. At už je to Rudy Linka, řidič nevim čeho, nebo já, dá vám takový servis, o kterým si můžete i v Praze nechat jen zdát.

František v akci <3

Podruhý jsem přišla s tim, že chci uvařit večeři pro šest lidí a potřebuju poradit, jak na to, že asi steaky, ale nevyznam se moc v mase. Následoval příval tolika otázek, který by mi nikdy nepřišly relevantní v dané situaci, ale František to celý podával s takovou nadšenou jiskrou v oku a upřímným zájmem o to, abych nepokazila večeři, že bych mu vyzradila snad i to, že chodim spát namazaná kokosovým olejem a mám z toho věčně mastný povlečení. Pro koho to je, pro chlapa nebo pro ženskou, má tenhle hodně rád maso, nebo spíš tahle preferuje lehčí jídelníček, jakou mám troubu, jakou pánev, jak velkou, co budu dělat jako přílohu atd.)

prostě limusína

Odcházela jsem s taškou (palec nahoru za design) plnou skvělýho masa a návodem, jak na něj. František mi totiž i detailně popsal, jak maso usmažit/upéct, aby bylo skvělý a nakonec opravdu skvělý bylo. Kluci dostali dva giga vysoký roštěnce s kostí z krávy...ehm..50% jalovice a 50% limousin. A holky měly květový špičky, což zní neskutečně sexy a myslim, že přesně o to Františkovi šlo.

květová špička

Na závěr nezbývá, než panu řezníkovi poděkovat. Slíbil mi, že to bude dobrý a splnil to. A sice moc nechápu doprovodný sortiment, který se tam prodává bokem nad ne úplně skvělým chlebem. A housky taky průměr. Ale to jsou takový ty drobný vady, který časem ani nevnímáte...jako třeba zvláštní smích na hrozně hezkým klukovi.

Prostě láska <3

Kartáček na blog o jídle (dobře, zkusila jsem to) patří jako kosmetika na módní blog (mám kocovinu, promiňte).
Ale vážně, po všech těch větrnících, zelných a burgrech bych bez štětinatého kamaráda musela vypadat nepěkně. Přidejte cigarety a alkohol. Kartáček je skvělý vynález a mě nikdy nepřestal fascinovat. Je bezva, že si nemusíme šudlat zuby popílkem nebo takovým tím lékořicovým dřívkem.
Kartáček je pro mě takový malý odpustek za to, že mě vlastně moc nezajímá design a architektura. Užité umění kolem mě se smrsklo do Ikey a Všezaodvoz. Do oblečení a zašlých činžáků (aspoň ty barrandovské paneláky jsem poslala dál).
A proto se umění designu pro mně zhmotňuje do něj. Do kartáčku na zuby.
Není to sběratelství. Je to impulzivnost. Tak trošku jako s botama, jen levnější a věřte mi, dobrodružnější.

Pokaždé, když natrefím na nějaký zajímavý kousek- kupuju. Ale nedá se říct, že bych kartáčky cíleně vyhledávala. Spíš si cíleně půjdu koupit nový bodýčko než kartáček na zuby.
Kartáček je prostě fascinace, dlouho potlačovaná. Protože co je větší marnost než si bezcílně kupovat zubní kefky? Snad jen ty boty...
Kartáček je taky sociální studie- posuzujete kluka podle toho jaký vám ráno nabídne kartáček? nebo podle pasty? Snad podle snídaně?
Pro mně byl vždycky zajímavý ten kartáčkový moment. Nabídne vám svůj? Nebo má uložený nový (bacha na tyhle týpky!)? Nebo to přejde bez kartáčku (hippík)?
Pamatujete se jak začala sláva Curaproxů? Pro větší niche hipstery jedině TePe.
Pamatujete se na ty vaše dětský maličký kartáčky? Na dětský kartáčky se stojánkem s nožičkama?
Já jo, děsně moc, stejně jako na žlutou pastu s hrochem a růžovou TuttiFrutti s komixem.
Moje nejoblíbenější značka pořád zůstává SPOKAR. Už ty riviéra názvy jejich modelů: Jantar, Tyrkys, Wave...Poslední měsíce jsem objevila jejich naprosto dokanalé designy, který by mohly z fleku na prezentaci do Milána. Do kabelky mám Muji skládací kartáček (pamatujete si na ty skládací z letadla?). Ale i já jsem měla svůj Curaprox, ovlivněná ani ne tak zkorumpovanou zubařkou, jako svým bývalým klukem, kterej na ně nedal dopustit.
Můj poslední nesmyslnej úlovek jsem pořídila ve fascinujícím krámě "levné potraviny" na rohu Veletržní a Dukelských hrdinů. Esenciální design připomínající kartáček na protézy mojí babičky a staré kartáčky ze vzorníku z barokní lékarny U Bílého jednorožce v Klatovech a děsně nepohodlné štětiny, který se hodí tak akorát po večeři a večírku s vínem a jointem.
Ale musela jsem ho koupit, chápejte. Mimochodem mají i v trendy hořčičné barvě. Přívlastek "tvdrý" si zaslouží právem, je to zlá Morgiana hodného Curaproxu. Mám prostě ráda extrémy. A po dobrém i špatném jídle prostě potřebujete kartáček, který odpovídá gastrozážitku. Co vy a kartáčky? A nechci slyšet zubařský lamenty, protže o tom to dneska není. Stejně jako Vývařovna nikdy není jen o receptech a jídle.

skládací cestovní kartáček Muji (japonskost)

Spokar design z Pelhřimova

Essential Spokar

Je to s ním vážně tvrdý- poslední úlovek

ALKOHOLKA V: UDRŽUJME KONTINUITU I V NOVÉM ROCE

VE VÍDNI ANEB PAKOČČIN TRIPADVISOR

CHOĎME VŠICHNI K PAUKERTOVI.

HANNAH V LONDÝNĚ XI: 5x SNÍDANĚ

JSEM TAKY JENOM ČLOVĚK - JAK ŘÍKÁ BEYONCÉ

ALKOHOLKA VI: DRINK PRO ARTDECO

NEJLEVNĚJŠÍ PIVO V MOSKVĚ: DÍL PRVNÍ

SRDCOVKY I.

GIVEAWAY: JAMÓN, MÁ LÁSKA.

CZECH GRAND DESIGN 2013

POLIKLINIKA BARRANDOV

NATÁČENÍ S ČT: NABRUČENÍ. SENIOŘI A HANNAH FOODBLOGUJOU.

SRDCERYVNÉ ROZLOUČENÍ KAROL: PROČ ODCHÁZÍM Z VÝVAŘOVNY?

VLASTNĚ JSEM TADY BYLA VŽDYCKY

OBČERSTVENÍ U PLATÓNA

ZELNÁ

KOUSA MAHSHI

STÁTNÍ SVÁTEK RAUTU

MOJE MASO

O ZUBNÍM KARTÁČKU