Quantcast
Channel: Vývařovna
Viewing all 347 articles
Browse latest View live

25 ZMĚN VE VAŠEM GASTROŽIVOTĚ PO (PĚTA)DVACÍTCE

$
0
0
Nedávno jsem si prohlížela své starší fotky, což mě přimělo zavzpomínat na počátky mé vařící kariéry pár let zpátky. Pokusila jsem se sepsat pár zásadních změn, které v gastroživotě přicházejí s dospělostí ("dospělostí", ehm...).

1# Jídlo ZADARMO ve všech svých formách pro vás najednou začne být BIG DEAL.

2# Začnete trochu, i kdyby jenom na půl ucha, naslouchat matčiným dobře míněným radám:
"Víš, že tu mrkev budeš mít oškrábanou dvakrát rychleji, když..."

Prozatím to ovšem neznamená, že se podle nich budete nutně řídit.

3# Pokud máte poslední peníze a máte se rozhodnout mezi večeří a chlastem, je tady slušná šance, že vyhraje večeře.
Před pár lety by něco takového nehrozilo ani omylem. Z archivu autorky, 2009.
4# Váš prebubertální mentální seznam věcí co nejíte o 12857 položkách se smrskl na 2-3, pokud jste ho ovšem nezlikvidovali úplně.

5# I když pravděpodobně hejtujete Babicu, také je ve vás cosi jako 0.2 % porozumnění, jelikož v situaci, kdy doma máte jenom kedlubnu, polárkový dort a ústřice už jste taky jednou byli...a svět se nezbořil (a váš žaludek taky ne, i když na gastroenterologii si se všema tykáte...).

6# Už jste četli potravinový leták.


7# Patrně lajkujete na FB nějakou food značku, pokročilejší přidají i nějaký ten řetězec.

8#Odpad po svých gastrovýtvorech tak trochu třídíte, i kdyby mělo jít jen o vracení pivních lahví (pouze v týdnu před výplatou, pochopitelně...).

Bohužel, abyste na tomhle byznys modelu mohli vydělávat, musíte taky víc pít. Z archivu autorky, 2009.
9# Při utváření přátelství pro vás hraje roli četnost a kvalita pozvání na večeři, dokonce jste kvůli kuchařským skills vzali na milost pár pěkně divných lidí.

10#Vnucování "výslužky" příbuznými vzato na milost.

11# Doba žití na koleji/intru a jezení čínských polívek vám přijde jako paleolit. Nezaměňovat s paleo dietou!
Kdo neohříval Mekáč v mikrovlnce, neměl hezké dětství. Z archivu autorky, 2010.
12#Rio Mare ale rodičům kradete pořád.

13# U lahůdkového pultunejste nervózní. Víte co znamenají ty "deka" a tak vůbec. Odvážnější neděsí ani pokecík s prodavačkou.

14# Nebojíte se dotknout syrového masa. Párkrát už se vám z něj podařilo něco úspěšně uvařit.
Můj první domácí burger. Z archivu autorky, 2010.
15# Umíte zapnout plyn a současně zachovat v kompletnosti obě obočí.

16#Praktický dárek pod stromečkem v podobě slánky i pepřenky váš spíš potěší než pobouří.

17# Počkat, vždyť jste si o něj sami napsali!

18# Přešli jste na nepytlíkovou rýži. Případně někoho, kdo tento heroický krok podnikl, osobně znáte.

19# Už víte, co je pálení žáhy a jak to řešit. Z vlastní zkušenosti.
Kdo nekalil Vincentku, jakoby nebyl. Z archivu autorky, 2009.
20# Nehádáte se v obchodě už s takovou pravidelností o 3 koruny nebo nevracíte víno kvůli 3 plesnivým hroznům. Za poslední 3 roky jste to totiž zkusili 3x a asbolutně nic se nezměnilo.

21#Čekování poledních menu v jídelně/okolních restaruacích patří k světlejším chvilkám dne.

Co k světlejším, vlastně to jde od té chvíle z kopce.
S dospělostí přichází i sofistikovanější metody kradení a následného ukrývání půllitrů.
Z archivu autorky, 2011.
22# Kuchyňské serepetičky typu lisu na česnek nejsou nadále zbytečnou investicí - zejména proto, že ho můžete kromě jiného použít také jako paličku na maso.

23# Pokud jste ještě nedospěli ke koupi válečku, umně ho substituujete lahví rumu.

24# Minimálně jednou jste už zvonili na sousedy kvůli zapůjčení gastronáčiní, i kdyby mělo jít jen o vývrtku.

25# Trochu se bojíte, co na tenhle seznam přibyde po třicítce.

Ale vlastně jste rádi, že aspoň tohle vám zůstane.¨

Co byste na tenhle seznam přidali vy?


BISTRO VŮZ S FRUKTOLAXEM- GASTROENTEROLOGICKÝ VÍKENDOVÝ POST

$
0
0
Můj párek zabiják- možná za to mohla hořčice?
Konečně jsem jela jídelním vozem, vlakovým bistrem, barem ČD. Podle jízdního řádu se tomu teď říká bistrovůz, no paráda. ještě větší paráda, než časný ráno v expresu Franz Kafka směr Německo (my vystupovali v Plzni teda) je zjištění, že máme neuvěřitelný štěstíčko a právě na tomhle spoji platí happy hour, super promo akcička ČD, kdy prakticky všechno z nabídky stojí skoro o půlku míň. I když v reálným životě by Vám snídaně tohoto typu i za tu sníženou cenu přišla jako úplnej úlet v bistro voze je to jiná. No samozřejmě! Bůh nás miluje, dopřejem si jako knížepáni!

Nebýt nevyspání a pár Becherovčiček z předchozí noci určitě bych si nechala jako pár v sousedním "boxu" vodšpuntovat Zweigeltrebe (mimochodem- kdyby to někoho zajímalo- jedno z mála červených co mám opravdu ráda, nejlíp od Michlovskýho, jediný víno, který se dá bez rozpaků koupit v Albertu v pavilonu- opic- pokud ho teda zrovna maj...což se dá ostatně aplikovat i na zbytek sortimentu vyspělý země dvacátýhoprvního století, ehm...)
Jenže jsem měla právě takovou tu "falešnou" kocovinu, mix nevspání a panák, kterej nesed. Nevim jak vy, ale v tomhle stavu mám chuť na jediný- na pořádnou slanou snidani. (Pokud by vás opravdu zajímala moje kocovina a tipy co "s ní" jen houšť sem nebo tam.)

Na výběr byla slaná a sladká. No volba byla jasná- slaná bohatýrská s párky, neber to, když je to místo za 166 kč za 99! Super akce jedna báseň i s malinkou marmeládou.
Byla jsem šťastná jak blecha, i když byl jistojistě z mikrovlnky, číšník byl milej jako ti v Louvru a já byla spoko.
Jenže...dorazivší na rodinný oběd začala jsem litovat. Ačkoli jsem začala pociťovat lehkou nevolnost nebo spíš divný tlaky v oblasti žaludku, nemohla jsem odmítnout slavnostní menu o několika chodech (zvláštní je, že ačkoli mi je občas takhle prostě tak ráda papám, že jsem prostě MUSELA, chápete?)
Hovězí vývar, řízek, salát, meruňkový knedlík...to všechno prokládáno domácím calvadosem. Prostě nebíčko v nesprávnou chvíli. Proklatej párek, protklatej milej číšník i s jeho laskavým humorem...

Pálení cukru s calvadosem- hodně muziky a výsledná chuť je jako sladkej jadřinec.
Co dál? Zimnice, bolest žaludku, myšlenky na zvracení a smrt. Nic z toho se nekonalo, ačkoli zvracení jsem čekala. A co víc. Ani ráno jsem tzv. "nešla" (pardon, ale v určitý moment psaní o jídle a jeho konzumaci prostě musí přijít ten awkward moment kdy napíšete o opačným konci trávicího procesu, život v čisté formě). Dostala jsem velice zábavný bonbon:
Jakýsi prý-projímavý žvejkací bonbonek, chuťově top, prostě fíky s vlákninou.

Taky jsem zkusila Smectu. Ovšem pozitivní léčebné účinky jsem pocítila až po obědě na Kvildě, v pivovaru Kvilda:
Italská a Galapetr, přírodní rozchoďák městského trávicího traktu. Zaručuju.
Italská polévka byla trošku krok vedle (místo bazalky rucola- Babica Wtf- a obligátní eidam) ovšem to jsem čekala a na vábně vypadající držťkovou jsem se přece jen ještě necítila jistá v kramflecích.
Ovšem co mě uchvátilo bylo místní pivo, tmavá čtrnáctka Galapetr. Nechutná silně a má slabou hořkost. Nicméně hlavně mají jeho živé kultury onen kvocient "večer chutná za chvíli pomáhá" hodně vysoko, takže si jsem skoro na sto procent jistá, že za to, že jsem v neděli v podvečer byla jako rybička vděčím nejen horskýmu vzduchu a ozdravným procházkám po lukách, ale hlavně tady pani čtrnáctce.
Pivovar s pekárnou na Kvildě doporučuju, teda pokud jste schopní na chvíli přežít davy gumovejch cyklistů a rodin s dětma. Vítejaktomyslim. Zrovna prožívám období idealizace asketickýho života poustevníka.
No a večer už jsem si mohla dát líčka na červeným víně, heuréka.

Hodnocení víkendu:
- bistro ČD: obsluha bodrá, párky bodavý, happy hour vskutku eskatologických rozměrů
- Smecta: vždycky dobrá
- Fructolax: pro mě sladkost sezony, fíky a švestky- to mě učily už spolubydlící v Itálii
- Kvila: pivovar skvělý, pekárna s košatým výběrem, rohlíky asi nejlepší za poslední dobu, nabídka polévek široká, ovšem sázejte na klasiku, mezinárodně laděný experimenty zkuste spíš v Bibione
- Domácí calvados: to byste mi měli dost závidět!
Bilance: super víkend v Sudetech

RECENZE MENZY MORAVSKÉ NÁMĚSTÍ BRNO

$
0
0
Brněnské menze se na zoubek (a kůstku, kloubek a šmakézní šlachu) vydal podívat Albert.

Jsa ostříleným menzovním harcovníkem z největšího města ČR (jelikož Praha je
kraj), rád bych se podělil o své zážitky s kulturou zdejšího akademického stravování. Ačkoliv jsem stihnul obejít všechny provozovny Masarykovy univerzity, chtěl bych se zaměřit na tu nejfrekventovanější, a sice Menzu Moravské náměstí v samém centru města provozovanou SKM (Správa kolejí a menz). Asi se mnoho lidí neudiví, pokud rovnou předešlu, že jíst zde je po většinu času holé utrpení.
Prostor studentské menzy. Vydávací pult, vitrínku s bagetami a obligátní fíkus.
Za povšimnutí stojí především průhledné barevné židličky,
poslední výstřel brněnské designové avantgardy.
Jedná se o typický postkomunistický podnik se vším všudy. Zaprvé, je to hrazeno z veřejných peněz. Ne tedy celá cena, ale poměr dostatečný natolik, aby to solidně znemožnilo jakoukoliv snahu o získání konkurenční výhody. Tedy, kuchaři na to házejí bobek. 
(Pozn. red. Podle obrázků nejen na to, ale někdy nejspíš i do toho...)

Hovězí podrážka namočená v posolené jíšce (možná „Pečeně Petra Voka“?) 
a k tomu do bezvědomí rozvařená tarhoňa. Kompozici doplňuje zelný salát.
S tím souvisí i náplň jejich pracovní pozice, pro niž je „vaření“ názvem poněkud hyperbolickým. Předně, jejich hlavní aktivitou je ohřívání. Proč by si přidělávali práci a jídlo připravovali z původních surovin, když můžeme využít kouzla polotovarů

Podle jídelníčku se jedná o svíčkovou.
Ve skutečnosti to byla hovězí flaksa plovoucí v kanagonu.
Kdybyste ten talíř otočili vzhůru nohama, tak spadnou akorát knedlíky.
Polévka je zřejmě houbová.
Takže omáčky zásadně z připravených hotových jíšek made by Spolana, brambory taktéž již předvařené, neboť tak vynikne jejich škrobová kůrčička, a ty knedlíky!  - tak suché, že i troud by zaplakal.

Detail masa na "svíčkovou" aneb přece to nedáme pryč!
Zadruhé, a zde již vidíme přímé pojítko s dobou totalitní– kuchaři stále vaří dle tzv. Receptury teplých pokrmů, což je manuál (zdráhám se jej nazvat kuchařkou), který byl zřejmě schvalován společně s Poučením z krizového vývoje jako zásadní demoralizační prvek
Český gastroorgasmus : „A dám si na to sýr ještě!“
V tomto případě v poněkud bizarním provedení,
neboť vepřový plátek a jeho věrný sidekick UHO není zapečený s nivou,
ale ta je tam studená dodána posléze. Mistr Yoda by řekl: „Smysl ten to nedává.“
Tahle kniha prznila generaci vašich dědů a otců a její vliv pociťujeme stále. Pokud jste chodili na společné obědy již od školky a nyní studujete VŠ, tak máte za sebou minimálně 17 let pod vlivem této bible českého kuchařského diletantismu

Vstup do dolní části – i menza Moravské náměstí se modernizuje, takže se jídla zobrazují na HD plazmě.
Samozřejmě, vařením jsme stále v období perestrojky.
Ale ke cti menze slouží možnost zakoupení výborných Hostětínských moštů.
Ano, přesně odsud pocházejí ony roztodivné a nicneříkající názvy pokrmů jako „Zahradnická pečeně“ (flákota hovězího a UHO), „Lékárnická pečeně“ (flákota hovězího a UHO), „Myslivecká vepřová pečeně ((flákota vepřového a UHO), „Studentský/vepřový/kuřecí flamendr“ (zbytky ze včera aka česká čína). 

 Smažák s bramborami, tatarkou a k tomu neidentifikovatelná polévka.
U většiny menzovních polévek je ten problém, že vypadají stejně,
ať se jedná o bramboračku, zeleninovou, kroupovou, či hrstkovou.
Obvykle dostanete šedý kal s kousky rozvařené mrkve a celeru na dně.
Bohužel, také existují případy brněnské idiosynkrazie v názvech pokrmů, které asi vznikly na nějakém zuřivém chlastacím teambuildingu SKM. Mezi ně se řadí např. „Italské těstoviny a omáčka šanghaj“ (WTF faktor 10), „Ořechová kešu míchanice“ (vůbec netuším, o co se jedná), “Rybí filé po valašsku s brambory“ (se zelím!), „Mexický guláš“ (=s fazolemi), „Špagety Verona se sýrem“ (černé olivy a kukuřice) nebo „Bakalářovo tajemství“ (nechci ho znát). Asi není překvapením, že nejpoživatelnějšími jídly v menze jsou smažák, vepřo knedlo zelo,či řízek s brambory, neboť každý má představu, jak takové jídlo asi chutná a jak se připravuje.

Vepřová játra na cibulce aneb občas se poštěstí a člověk se v pohodě nají. Polévka gulášová, taky v pořádku.

Po tomto vhledu do stravování na Moravském náměstí bych ještě řekl něco k místu: Menza Moravské náměstí je rozdělena do dvou pater a její prostorové členění odpovídá i členění sociálnímu– jídelna v prvním patře je primárně určena pro vyučující a zaměstnance MU, zatímco ta v přízemí je pro plebs čili pro studenty.
Zde se nejedná o embryo z Černobylu,
ale o jakési blíže neidentifikovatelné vepřové v blíže neidentifikovatelné omáčce.
Svůj kufr jsem taktak zachránil před převrácením.
Jak vidno, stravování v menze je pouze pro otrlé fanoušky českých blafů. Želbohu mezi ně patří většina studentstva. Ti se spokojí s tím, že mají něco teplého do pusy do 50 korun a kvalita jídla je pro ně vedlejší. Je v tom určitá setrvačnost, daná deformací v podobných zařízeních již od raného školního věku. 

Rajská polévka. Taky jste si mysleli, že má být z rajčat nebo aspoň z rajčatových produktů?
Tak tahle je s celerem a mrkví. Protože proto.
Co s tím? Je zřejmě třeba apelovat především na reflexi vlastního jídla. Má to takto chutnat? Má to takto vypadat? Je to měkké? Je to adekvátně okořeněné? Je to teplé? Pokud vám takové zamyšlení při menzovním obědě přivodí depresi, uvidíte, že s menzou není něco v pořádku. Jste na dobré cestě. Snědli jste červenou pilulku a pomalu zjišťujete, jak je králičí nora hluboká.
!!! ZRECENZUJTE MENZU VE SVÉM MĚSTĚ I VY! PIŠTE NA hosek7@gmail.com !!!

OCHUTNÁVKA NASLEPO: ROZEZNAJÍ KOČIČÍ A LIDSKOU KONZERVU?

$
0
0
Myslíte, že byste poznali rozdíl, kdyby vám někdo místo lidské naservíroval kočičí konzervu? No, naši ochutnávači si to donedávna mysleli také.

A co vy? Kdy jste měli naposledy nějakou dobrou konzervu?

KVIFF 2013: NEJHORŠÍ NEJLEPŠÍ VARY

$
0
0
Pár dní reálně hrozilo, že se letos na Vývařovně neobjeví Vary. Hannah ale nakonec tradičně zachránila situaci.

Po jakžtakž úspěšně složené zkoušce z Dějin antropologie 2 (za dva, jsem debil) jsem oproti původnímu plánu jela za odměnu do Varů se svým klukem, který je poněkud překvapivě a oproti původnímu plánu opět můj kluk. Opravdu moc jsem tam chtěla potkat Míru Valeše předtím, než odjede do Berlína a tak mi nedělalo problém přistoupit na podmínku, že nepůjdeme na žádný film. Přijeli jsme ve středu po o a místo jedný noci nakonec zůstali dvě.

Můžete namítnout, že právě kvůli lidem, co se tam jezdí jen opít, jsou Vary tak komerční. Jo i ne. Ale do Uherského Hradiště by mě třeba nikdo nedostal. Je tam plno mladých lidí, co zajímá film...a nic jinýho. A mě fakt bolí, když vidím mladý lidi, co nejsou požitkáři a nemají ani trochu šmrnc, když dobře víme, že nějaký věci opravdu nejsou o penězích. Připomíná mi to menzy a hněď českých škol. Proto se mnohem radši, jakožto antropolog, pojedu podívat na überbizár, konkrétně do Varů.

Hned z nádraží jsme šli na drink do Jameson stanu. Vzhledem k tomu, že jsem po vzdělávací cestě do Londýna maniac behind the bar, byla jsem ráda, že si můžu dát koktejl od někoho, kdo ví, jak ho namíchat. Navíc, když mi udělají skvělou variaci na probírací Espresso Martini. A hned pak High Society, el-ou-el. A pak panáka Jamesona a měla jsem jí jak z praku už ve čtyři odpoledne.



POZOR! KOMERČNÍSDĚLENÍJameson z Jameson stanu, košile z HM, prsa z kliniky Asklepion, model "Líba zamlada".


Po pár welcome drincích jsem cítila nutkavou potřebu jít se probrat do bazénu a hodit se do gala.
Šaty a angoráček z HM, klobása od Andreje Babiše, hořčice a křen ze stanu před Thermalem. 

Večer v Aeroportu na Goethově vyhlídce co následoval, byl divokej a strašnej, to proto, že trval až do šesti do rána a neobešel se bez cesty lesem a hodně cenný hodinový alkorozpravy o smyslu a budoucnosti vztahu. Po tom, co jsme dorazili do centra města a zjistili, že úschovna otvírá až za tři hodiny, takže nemůžeme jet domů hned, jsme se rozhodli ubytovat v hotelu pro lepší lidi a dát se trochu do pořádku. Když jsme se zeptali recepční v Thermalu, jestli nemá volný pokoj, málem na nás zavolala ochranku. Při druhém pokusu v hotelu Humboldt (antropologové vědí) jsme měli tzv. z prdele kliku. O poznání hodnější recepční nás ubytovala v 7 ráno a my tak měli v podstatě dvě snídaně v ceně. Nic by mi nemohlo vynahradit propásnutí závěrečného rautu víc. A že šlo o opravdu šťastnou volbu se ukázalo v momentě, kdy si snídani vedle nás dávala Františka z Blesku.

 Snídaně: den 1. Po děsivé cestě lesem člověk občas zapomene, že život je raut.
Sladkou tečku v podobě croissantu, kompotovaný broskve a bílýho jogurtu můžu komentovat maximálně tak slovem ZBYTKÁČ.
 Den 2...
...tak dopřeju si, že jo. Pakočko, kefírem jsme si připili na tebe.
Františka je Jiřina Šiklová českého bulváru.

Po opravdickym spánku následoval vyprošťovací guláš. Myslím, že měl skvělou a pikantní chuť, soudě podle toho, že jsem ji po tom ohromnym mnoství chlastu zvládla jakž takž identifikovat. A dámičkovský irský dortíček decentně opíjel.

Samotnou mě překvapuje, kolik jsme tam strávili času. Ale ve chvíli, kdy chcete dobrej drink, potřebujete k němu i servis a nemůžete na filmy, je to místo ideální. Nebaví mě protivná obsluha v Thermalu a problémy se skleničkou kohoutkový navzdory utracený částce. Nebaví mě Aeroport, kde stihnu vystřízlivět při čekání na další drink a vyčazená obsluha nechá šahat cizí lidi rukama do boxu s ledem, kterým pak bezproblémově servíruje dál. Abych byla přesnější - naprosto mě to mrdá. Abstraktně mě to štvalo předtím, než jsem odjela do Lodnýna, teď už to vidím o dost konkrétněji. Každý pátek a sobotu jsme za barem zažívali větší masakr, než jsem viděla v natřískanym Aeroportu. Barmani míchají koktejly, obsluhují tři zákazníky najednou, nikdo nečeká, všichni jsou spokojení. Když vidím tenhle model špatně placených a demotivovaných lidí na jedný straně a na druhý zpruzelý zákazníky, co by si hrozně rádi koupili drink, ale fakt není jak, bliká mi v hlavě kontrolka ČR tak moc, že se mi málem rozskočí.

Celý pátek byl v podstatě čekání na odjezd. KONEČNĚ. Vínko na trávě a k němu kebab od pána, kterému se ve Varech moc nedaří a minulý rok jsme ho s Karol přemlouvali, ať se přesune do Prahy, že tam nám dobrý kebab chybí. Pán byl zpruzelejší než minulý rok, avšak döner, ten byl jakože znamenitý. Připomnělo mi to můj oblíbený komiks od Marjane Satrapi s gastronázven Kuře na švestkách. Násir Alí hraje na sitár opravdu procítěně až ve chvíli, kdy nemůže být se svou láskou Irane. Možná je to stejné i u kebabu?

Po cestě domů jsme chtěli stihnout trhy na Jiřáku, ale stihli jsme akorát součást itineráře Špínu, kterej si od nás nechal koupit pivo. A párky. Na příští ročník se těším jako blázen <3 


35 NOSTALGICKÝCH JÍDEL A GASTRO VĚCÍ 90. LET

$
0
0
Pokud vaše dětství stejně jako to moje spadá do 90.let, určitě si vzpomenete na následující jídla, situace a pocity.
1# O lístcích na obědy na základce vyprávíme mladším příbuzným stejným tónem jako prarodiče o čokoládě shazované v rámci Marshallova plánu po druhé světové válce.

2# Na tyhle obědy jsme chodili s průkazkou s nalepenou fotkou, jedli hliníkovejma příborama pod monstrózníma fíkusama u stolů s umělohmotnejma ubrusama a pili z ruskejch skleniček. Populární byly i války s jídlem (kdo neměl mandarinku v botě a knedlík v kapuce neví) a házení tašek do kouta a sprinty, abychom se vyhli frontám. Dojídat se muselo a díky tomu máme všichni jedno dvě jídla, ke kterým máme i přes nejlepší vůli doživotní odpor. Za mě je to žemlovka.

3# Mekáč byl luxus za odměnu a drahej jako svině.

Zdroj: Ihned.cz.
4# Šly vracet petky.

5# O tom, jak stravování probíhá ve zvířecí říši víme ne z hodin biologie, ale především z hraní hada na Nokii 5110, kterou nám půjčovali rodiče. Ti, kteří nezlobili mají tyto znalosti možná i na základě toho, jak jim po divokých nutričních experimentech chcíplo tamagoči.

6# Dvě slova: Capri Sonne. Nebo jedno: FRUGO.



Ta radost, když se ve škole poprvý objevili automaty. A v nich Fanta divoká malina a exotická. A hlavně...Image je na nic, poslouchej svou žízeň. Kolakao.

7#Kinder posedlost. Vajíčka, Bueno, Maxi King, Mléčný řez. Ksicht kluka z Kinder čokolády nás nicméně sral už tehdy.

8# Měli jsme za to, že hrnce vyrábí Gabbi a Horst...Stejně tak jako všechny výrobky, kterýma můžete přebytečný kila, který si vyvaříte v těch hrncích shodit. Ti, kteří stejně jako já prahli po televizní kariéře si  na ně neustále hráli.


9#Marshmellow mánie. JOJO. Nošení bonbónů do školy, když měl někdo narozeniny. Antiperle. Mentos. TicTac. A pak retro bonbónový brandy, propagovaný rodičema: Slavie, Klokanky, Hašlerky, Atlasky, Dropsy.

10# Starbust. Mám za to, že tyhle bonbóny tehdy jedli jenom nesbalitelný sexy 13-letý skejťáci.

11# Pokud jde o žvejkačky, frčely Huba Bubba. A taky plátkový, ne polštářkový. Pedro. Kusový barevný z automatu. Kuličkový žvejkačky. A v reklamě byl vždycky graf, který nám ukazoval ďábelské působení pH v ústech. Ještě ďábelštější byla ovšem reklama na žvejkačky vyrolovací:



12# Od roku 1999 bezpečně víme, že jablečný koláč nasytí nejen náš mlsný jazýček, ale veškeré sexuální touhy. Na štrůdl se díky Prcičkám už nikdy nedíváme jako dřív.

13# Od téhož roku víme, že když nějaké nádobí nefunguje, tak jak má, jsou nepochybně na vině soudruzi z NDR a taky víme, jak je to s těmi zatracenými noky.

14# Znělka Family Frosta, toť džingl našeho mládí. 

15# Rodičovské a prarodičovské blbnutí s vylepováním Orion hvězdy na okno. LOL.

16#Sbírání Aquila hvězdiček. Ledvinka tehdy byla asi za sto a přišla mi nedostupná skoro tak moc jako sexy skejťáci co jedli Starburst.

17#Calipo. Twister. Kolovej Beach. Mouřenín. Pierot. A malá vodová v Berouně U Tří korun stála tři koruny. Inflace is a bitch.

18# Překlápěcí jogurty s barevnejma kuličkama. Mléčná rýže od Müllera. Monte. Pudinky v kelímku. Jogobella s největšími kousky ovoce. A tohle. To nemělo být legální.


19# TANG. Přišel pár let předtím než moje první tanga a když se pokouším vybavit si tu chuť, chce se mi blejt.

20#Nutella. Tuším, že argumentace v reklamě tehdy byla, že je díky přítomnosti mléka něco jako zdravá.

21# Dávkovače na PEZ. Lůzři z vesnice jako já měli občas dovolený lipo. Pak bylo smajlíkový lipo. A lipo korále.

22# Jedli jsme něco jinýho, než cukr?

23# Asi ne.

Princess sušenky.Masivní kampaň na Deli. MilkyWay. 3Bit. Disko, to nikdy nejíš sám.

Vůbec nám nepřišlo divný, že v reklamě byly sušenky (!!!) klíčovou konzumovanou položkou na party.

A...příjemná neexistece zplozenců satanových aneb Hnutí za dobrou snídani týmu Bebe.

24# Domácí pokusy o samovýrobu zmrzliny.

25# S nákupníma vozíkama byla výrazně větší prdel než z dnešního pohledu.

26# Za cukroví jsme platili nastřádanýma padesátníkam, dvacetníkama i..desetníkama.

27#Delvita, Carrefour, Julius Meinl, Plus. V posledním jmenovaném došlo tuším ke koupi mých prvních cigaret.

28# Rybí prsty kapitána Igla.

29# Nevytahuj se, vytáhni PushPop. Pískací lízátka. Práskací lízatka. Dudlíkový lízátko. Prstenový lízátko. Lízátko prdel. Lízátko s kravičkou. ChupaChups.

30# Dr. Oetker a jeho debilní reklamy. Reklamy na Ramu, Perlu, Floru a další vytuněný tuky. Bonduelle a tahle démonická znělka, kterou měly Nokie jako jeden z vyzváněcích tónů:


31# Adorace kečupového božstva.

32# Barevný pendreky. Marketingový strategie byly tehdy neúprosný a před mojí základkou je měli na pultě v papírnictví. Nikdy jsem neměla linkovanou psací podložku do sešitu z geometrie, protože jsem si investici tý koruny vždycky rozmyslela.

33# Fenomén Algida: Kolorky, Raketa, Max, Kaktus.

34# Dobrá voda, denně doma. Merci je moje, děkuji. Jihlavanka, voní hezky. Energie sbalená na cesty.

35# A když už jsme se celou dobu bavili o příjmu potravy, neškodilo by zakončit vyměšováním. Ale žádné obavy, jelikož jsme ve starých dobrých 90. letech, o stoprocentní sterilitu naší toalety se nepostará než drogistická mesiáška MUDr. Suralová. Ámen

Co byste na seznam přidali vy?

OVOCE, REKLAMA, TAK JDE ČAS

$
0
0
Čau vy všichni kdo nás čtete, i vy kdo nás nečtete a nikdy číst nebudete.) Poslední dobou trpím trošku krizí (identity), která se projevuje ve frekvenci mých příspěvků. A když píšu "krizí", tak tím myslím, že se mi v tom vedru nechce nic moc dělat. Seriously.
Nicméně tohle všechno se změní, nejen, že jsem zažila skvělý Krýpko (aka festival Creepy Teepee) o kterým bude referovat Hannah (byly jsme zase spolu a bylo to skvělý <3...asi tak skvělý, že nejdřív jsem se do němoty a trapnoty opila jak blázen a pak nechtěla dělat nic jinýho než koukat v posteli s Hannah na Twin Peaks a občas to proložit Červeným trpaslíkem nebo Sandokanem, tequilou a nanukem- prostě holčičí jízda jak má být).
Nejlíp mi vyčistila hlavu Otava na Šumavě (můžete se těšit na další várku šumavský gastroromantiky, včetně kuchání pstruha), nejvíc jsem se přejedla v Texas steak houseu na Letný (o tom někdy jindy, ještě jsem to asi úplně neztrávila.)

A taky jsem se po dlouhý době včera stavila v mecce všech aktivních (i míň- viz. já, ehm) bloggerů, v H&M, kde Katka uspořádala odpoledníček ve znemení DIY a recyklace. Nejsem žádna fashionbloggerka (taky jste na Vývařovně, žejo), takže ještě jednou díky za simply clever řešení od Jakuba Polanky na přešití (respektive přišití mašle) mých vintage šatů.
Burleskní tanečnice Terezia Mia a Pakočka a Karol v tzv. Mecce bloggerů. Ta rozmazaná krasavice je Beáta a linkuju jí proto, že se jako jediná módičková blogerka smála mým (blbým) vtipům, tak dík, na příště si připravím nějaký vtipný scénky.

A teď k věci- zmrzlinu, která je podle Katky ta nejlepší, jsme s Karol samozřejmě nestihly, všechny alko mixíky mi vyzobaly módní bloggerky (je vidět, že kromě Kaa na Krýpku nebyly, takže chápu, že musely doplnit tekutiny), takže jsem se mohla radovat z ovocných aranží, který byly opravdu luxusní, včetně fešáckých slovenských číšníků, kteří by ovšem mohli být míň agilní a neodnášet mi před nosem rozpitou limonádu, jo, kluci?
A to nejlepší na konec- úplný nebe bylo, když mi na odchod Katka narvala tašku třešněma a luskama...aspoň sem si nepřipadala úplně takhle (jen částečně):

Za to jsem si pak doma večer k Twin Peaks mohla udělat tuhle fajnovou aranž:
Večeře "home alone with agent Cooper": třešně a lusky by H&M, Bohemka ze Starého plzence a Snack Milk od Primy, po meruňkovém Míšovi je to moje zmrzka letošního léta.
No a proto, že Hannah je už zase v luftu (spíš v Londýně), přikládám jednu vzpomínkovou asi měsíc starou fotku z letiště (kde jsme vyhodnotily jako cenově nejdemokratičtější občerstvení Mekáč).Na fotce můžete vidět Hannah, představující královnu se svým vaječným žezlem, Karol představující intelektuální studentku a Pakočku, představující....asi Pakočku?
Za měsíc pořídíme další, nebojte. A určitě se zas (tentokrát společně) vykoupene v Křižíkově fontáně.
A na konec se prostě nevyhnete reklamnímu sdělení: pokud máte starý hadry a přinesete je od pondělí do jakýhokoli Háemka (stejně tam chodíte, je nám to jasný, nehrajte si s náma, že chodíte jenom do restaurací a jídelem) dostanete slevu. Sice malou, ale slevu (a zde odkazuji k výše postovanému videu, ok?) Recyklace je dobrá věc (když nepočítám recyklaci vypité Havany na Krýpku v pozdních hodinách z okna, promiň Hannah, příště jí udržím dýl!)
P.S. Chci udělat hitparádu nej nej nanuků roku 2013- dáte mi nějaký tipy?
P.P.S. Mám návrh pro Bohemia sekt: myslím, že by nás měli mít jako ambasadorky a už se vykašlat na tu Terezu Maxovou, no ne?

20 STRAVOVACÍCH SPECIFIK LIDÍ OD FILMU A TELEVIZE

$
0
0
Za svoji nedlouhou kariéru v audiovizi jsem odpozorovala několik stravovacích specifik, která přicházejí s prací v tomto oslnivém oboru.

1# Kafe. Hodně kafe. V angličtině se mu přezdívá Hollywood hydration a ne bezdůvodně.

2# Benzínky považujete za zcela regulérní stravovací zařízení.

3# Potraviny se vám kazí mimo ledničku, protože tu používáte zásadně na něco jiného:


4# Pod slovem mixér si kromě kuchyňského vybavíte i ten audio. V horším případě jenom ten audio.

5# Rauty ve Varech. Na Lvech. V Jihlavě. Na premiéře Babovřesk.



6# Je zde jistý předpoklad, že jste v životě snědli mnohem víc pizzy, než jste si kdy přáli. Platí zejména pro absolventy filmových škol.

7# Na Nově se údajně přibírá, jídelna GTH Catering v ČT je hnusná, ale zářící kometou kulinářské soutěže na českém televizním nebi je suveréně automat na sušenky na Primě.


8# Víte, že v Pitevně se jí, ale né mrtvoly (minimálně ne ty lidské), ale spíš zde hrozí riziko, že se z vás po konzumaci čehokoliv tam mrtvola stane.

9# Nápisy ve střižnách, které pod pohrůžkou bolestivé smrti s předkrmem v podobě mučení zakazují konzumaci jakýchkoliv potravin...a samozřejmost s jakou jsou porušovány.


Ostatně střižna-menu bývají zpravidla poněkud specifická:

Kamarád zveřejnil tuto fotku na Facebooku s popiskem "Typická česká snídaně."
Já: Musíš nám o svých stravovacích návycích napsat na blog.
Kamarád: No, ono je to jídlo do střižny na 5-6 hodin práce. 

10# Pokud se ve standupu s gastronomickým tématem na závěr nezakousnete do uzeniny nebo si nepřihnete z lahváče, nejste hodni zaměstnání reportéra v komerční televizi.

11# Před standupem je to nicméně zapovězené, jelikož s plným žaludkem zní hlas blbě. Což je možná kec, ale důrazně mi to kladl na srdce jeden primetimový pán.

12# Bezpečně víte, jaké položky na menu v pochybných vesnických restauracích a přidálničních motorestech přestavují to nejmenší zlo, případně závidíte kolegům, kteří to tak mají.

13# Když je hlad a nikdo kolem nemá ani drobek od rohlíku, je možné ho alespoň částečně zahnat cigaretama, protože ty má někdo vždycky.

14# Spokojenost komparzisty je v přímé souvislosti s kvalitou cateringu.


15# Pokud se pohybujete ve zpravo, doku či reality sféře, oblíbenost natáčených lidí odvozujete mimo jiné i podle kvality nabízeného pohoštění. Život je vlastně takové nekonečné Prostřeno.

Možná máte i roztomilou historku, jako někdejší kolegyně, které štědrý bezdomovec odmítl nechat se natočit, dokud s ním nebude sdílet večeřové menu v podobě Braníku z neumytého kelímku od hořčice a dalších kontejnerových klenotů.

16#Řada potravin má nečekané použití. A teď nemyslím kečupovou krev.

17# Jídlo v reklamě často není pravý.

18# Slyšeli jste o údajné chlastací soutěži mezi tými z jednotlivých TV, která probíhá v P.U.B. a podle jistých zvěstí jeden její ročník vyhrála křehká dívčí kvítka z TV Metropol.

19# Jedním ze synonym pro intezivní skupinovou intoxikaci je i termín dotočná.

20# Pokud jste Emmy v ruce drželi (stejně jako já) nebo ji dostali (stejně jako Jamie Oliver), jistě vás pro sošku napadla řada využití v kuchyni:



A co byste na seznam přidali vy?

CREEPY TEEPEE 2013

$
0
0
Po možné neúčasti ve Varech nám hrozilo ještě větší společenské znemožnění - chvíli to vypadalo, že se nepojede ani na Creepko. Nakonec jsme jely s Pakočkou a dokonce je i post, tomu se snad ani nechce věřit. Možná by bylo důstojnější všechny tyhle letní záležitosti sepsat do prosincového almanachu, ať se tu  celou letní sezonu neztrapňujeme velkodušnými přísliby.

Než Pakočka přišla na místo odjezdu - trávník na Jiřího z Poděbrad, stihla jsem svačinu. Šli jsme na trhy, dala jsem si na trávě závitky a lahev vína z Caveau. V podstatě nic z trhů, které právě tímhle fungují, jak mají - jsou trhy, jdete ven, je tam ta sociální interakce. Místo, kde se mírumilovně setkávají vinohradší snobi s žižkovskými opilci. A že mi tu někdo z Dejvic píše, že nechápe, co na těch trzích děláme? Chlastáme a jíme, ale musíte být zdejší, abyste to pochopili. Turisti z Prah mimo 2 a 3 tohle nemůžou nikdy pochopit. A Jiřák mým pohledem určitě dostane ještě víc prostoru. Proč to sem píšu? Protože chci, aby v tomhle článku bylo něco hezkýho. Teď už zase začnu prudit.

Creepko navíc zažilo křest mého foťáku. Půlroku v Londýně jsem si dávala dýška stranou - a za ušetřených 500 liber jsem si koupila Canon dělo. Škoda, že všechno jídlo bylo maximálně tak fotogenický.

Hned po ubytování se jsme si dali tofu-burger. Nikdo v areálu nečekal klobásy, s ohledem na přesvědčení sourozenců Hoškových. Ale jak poznamenala Daniela, ve chvíli, kdy se v přilehlé Krétě přestane vařit v devět, v tu samou chvíli zavře Billa a jediná možnost co si dát do tří do rána je vege-jídlo, může to dost narušit vaší party. Chce to buď nějakou prasárnu nebo něco výživnějšího. Burger vypadá chutně, ale byl spíš mdlý.


Největší highlight večera byla tradičně soukromá party na pokoji. Měla jsem v plánu si trochu Havany odvézt a ukázat vám, jak se dělá daiquiri. Jak naivní - místo toho jsme ji vypily s Pakočkou hned první večer. Rozdělila jsem s touhle bláznivkou o půl lahve rumu, který v zápětí vyblila. Větší úlet by bylo snad jen rozdělit se o koks s někým, kdo si půjde v zápětí lehnout.

Jak jsem nakousla, Pakočka se vyndala do sraček tak velkých, že by zaplnily dva hovnocucy, pracně jsem jí odvedla z areálu a po půl hodině na pokoji, kdy jsem se snažila jí převlíknout do pyžama, vyndat jí čočky a uložit mi bylo jasný, že večer skončil i pro mě. Pustila jsem si Twin Peaks na dobrou noc. Pakočce zjevně nestačila epizoda v koupelně, vstala a šla si sednout do okna. Prý potřebuje vzduch. V měsíční záři vypadala krásně. Jako Perla Labuanu. Řekla jsem jí to. Hodila po mě úsměvem a po chodníku dole šavlí. Nejdřív jsem o ní měla obavy, ale po půlhodině jsem jí spíš požádala, aby nevydávala takový skřeky, že nemůžu spát. 

Pakočko, chceš vodu? -NE!

Večerní zážitky se staly ideálním předmětem hovoru na snídani. Ta díky mému báječnému foťáku vypadá dobře, ve skutečnosti ale byla fakt hnusná. Obrovský rozdíl oproti loňskému roku. Bílá mouka, levné uzeniny a podivný obsah obřích misek. Z nouze jsem si udělala šunkovou rolku s pomazánkovým máslem, které se Pakočka smála celý zbytek víkendu. A k tomu připočtěte, že nám na pokoji došel toaleťák. Příští rok bydlíme jinde.


Trapas.

Kde měla pomoct snídaně, pomohlo až kutnohorské koupaliště a stánek s občerstvením. Obsluhovala v něm paní, co si nejspíš píchala MDMA do hlavy. Závist! Škoda, že jsme ani jeden večer nebyly tak rozjařený. Langoš je můj, pivo Pakočky. 

Chvíli před Creepkem se rozkřiklo, že Sv. Juda Tadeáš skončil. V Kutné Hoře jsme se pak dozvěděli, že jen změnil majitele. A ten nám o vepřovo-kroupovém burgeru tvrdil, že je hovězí. Ach jo.

Svíčková v Krétě k večeři byla hospodská, ale stejně se mi nechce napsat, že poctivá. 

Večer jsem byla poměrně groggy, možná jsem nebyla jediná a možná právě proto měl v areálu stánek i Baron Prášil/Café v Lese. Ondřej Kobza je vizionář a aktivista, kterého Praha potřebuje jako Miloš Zeman eutanazii. Škoda, že veškerou jeho snahu kazí diletantští zaměstnanci. 
    Situace: jdete do stánku, kde mají výhradně kávu, a objednáte si espresso. Spíš mě nebaví rozdíl mezi Londýnem a Prahou. Když jsem v Lodnýně za barem, obsluhuju naráz tři zákazníky. Když čekám v Praze (potažmo v ČR) na drink, tříčlenná obsluha se věnuje jednomu člověku přede mnou. Stánek funguje do ranních hodin, ale když si řeknete o mlíko do kafe, není. Není mlíko? Prý je už čtvrt na dvanáct. Aha. OK. Tak buďme rádi, že ve stánku s kafem je aspoň to kafe. Protože mlíko je něco jako ústřice, je těžké ho sehnat a musí se konzumovat okamžitě.

Já nevim - jsem jediná, koho to štve? Nepřijde mi, že bych měla nějak přehnaný nároky. Rozhodně nejsou nijak nesplnitelný. Creepko mě vůbec nebavilo - proč po SSIONOVI nezačne party okamžitě? Proč si připadám jak idiot, když jsem jediný člověk, kterýmu to vadí? Jasně, i já umim řešit intelektuálně náročný otázky, tvářit se seriózně a stát. To dělám ve škole v Plzni, v knihovně a na večírcích s Pakočkou a Danielou, kde vedeme tzv. diskurz. Ale určitě to nechci dělat na festivalu, kam se jedu bavit a vyndat. No nic, ve dvanáct už jsme si zase pouštěly seriály. Agent Coopera měl sny a nám se zdálo o něm. Creepko bylo super, protože takovou dámskou jízdu u seriálů jsem s Pakočkou dlouho nezažila.

První uspokojivý jídlo výjezdu bylo zároveň to poslední. Všimněte si Tower burgeru vpravo. To je macek! Pán, co nás v burgrárně na náměstí obsluhoval, měl asi stejnýho dealera jako paní na koupališti a opravdu se moc zlobíme, že ho k nám neposlali! Třeba bychom Creepko nestrávily jak 60letý německý turistky.



Příští rok to snad bude víc ve stylu Sandokan.


P.S.: Tady ještě jedna hitovka pro Pakočku.

JAK MĚ McDONALDS NECHAL "KOJIT" DÍTĚ MILKSHAKEM

$
0
0
Loni jsem s pomocí svých falešných FB účtů napsala pár divných, ale zároveň při troše představivosti reálných dotazů na Facebookové stránky velkých potravinových řetězců. Moc to nedopadlo. Social Medial člověk McDonalds nejspíš asi celý týden chrněl nebo měl dovo. 


 

A McDonalds prostě neodpoví, ne a ne a ne!!! Odpověď nakonec přišla po vícerých dnech, ale bohužel už se mi nepodařil proklikat se k tomu a udělat si printscreen.

Podobný pokus jsem proto zopakovala i letos. Polepšily se značky?No, posuďte sami...

Burger King



 KFC


McDonalds



Nestlé


SEMTEX


Kofola


Gambrinus


Starbucks


IKEA




Tak nevím, zimní spánek to vzhledem k počasí zjevně není...Každopádně korporátní social media lidem vřele doporučuju koupi smyslu pro humor anebo včasné podání výpovědi. 

HANNAH V LONDÝNĚ X: KUŘATA NEJSOU, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT.

$
0
0

Jsem v Londýně a opět tu každý den bojuju se zlem. Podle mě má každý místo na zemi svou Black Lodge. A ten kilometr, co musím ujít z práce domů, je něco jako Černý Kemp. Ještě než jsem přijela poprvé, slíbila jsem si, že tu nikdy nebudu jíst v Mekáči ani v KFC. A dodržela jsem to. Jenže pak jsou tu non-stop kebaby a fejkový KFC, který vedle obřích porcí mají i čtyři kuřecí křidýlka za libru. A doma v ledničce jen samý zdravý jídlo, na který v noci vůbec nemám chuť. Jdu, chvíli o sobě nevím, a pak jen stojím před kebab storem a máčím je do majonézy smíchaný s kečupem.

Nemá cenu řešit, kde jak chutnají, protože jsou všude úplně stejně hnusný. Smaží je totiž v Margarethině oleji, co otvírá brány


Dokoukala jsem Twin Peaks. Všichni si myslí, že druhá série má 22. dílů, ve skutečnosti jich má ale 23. Příznačný, to je totiž mý šťastný číslo. Úplně poslední díl vznikl nedávno - v mý hlavě. Během prvních pěti minut se v něm Agent Cooper vypořádá s Bobem, nikdo nebyl zraněn (až na Boba, ten je navždycky pryč), došlo jen k menším škodám v hotelovém pokoji, nic, co by nešlo opravit. Poté dojde k některým překvapivým zjištěním: třeba k tomu, že Annie není úplně ta pravá. Odjede do Evropy, do Londýna nebo do Prahy, podle toho, kde se zrovna nacházím, a zamiluje se do mě. Úplně to vidím: stojím, tvářím se normálně (jako kráva) a jedu si svý klasický dementi, mrdáci, amatéři, shořte v pekle a do toho střih a Dale říká Dianě: Hannah is completely original human being. Her responses are as pure as those of a child. 

S tímhle v hlavě jdu v noci po ulici, jim to debilní kuře, přemýšlím, jestli náhodou nežiju trochu ve lži a málem vrazím do člověka, co vypadá úplně stejně jako Windom Earl a směje se jako šílenec. Jsem z toho tak rozhozená, že leknutím málem umřu, když se při čekání na výtah otočím za mnou stojí děsivý Ind, co buď sešel ze schodů (méně pravděpodobné) anebo se tam teleportoval (více pravděpodobné). Vychází ven, směje se stejně jako Windom a říká good night, darling. A za pár vteřin ho potkám znovu - v pátém patře. 

Sranda, co.

Dobrý člověk prostě ztrácí půdu pod nohama. 
(to je pro změnu z Charmse)

Věnováno Lucce.

LETNÍ ŠUMAVSKÁ ROMANCE

$
0
0
Nevím jak vy, ale já jsem tohle léto nějak mimo. Nikdy jsem vyloženě netoužila po moři, ale ouvej, jakmile ho nemám za barákem (true story, bro) jela bych, klasika. Takže mě vyloženě začalo během července srát celý to instagramování a statusy plný hashtagů jako: #more #sea #beach #swimming #sedimvkanclu #leavemealone. A to ani nepočítám to strašný focení nohou na písku/v moři/v žabkách (#fuj). Jenže sebelítost není jméno nový cestovky ani nic podobnýho, takže řešení bylo jediné- odjet na Šumavu.
Otava sice není moře, ale koho to štve, zvlášť, když můžete plavat v náhonu jako ve vodních lázních. Pstruh (vskutečnosti Siven) sice není mořskej vlk, ale taky to není žádnej pangas a vykuchat si ho a ugrilovat je stejný (ne-li větší) letní labůžo jako krevetovej koktejl v Bibione (#fujtyve). Pokud jste na tom podobně jako já, řikám vám, jeďte třeba k babičce na zahradu. Mejte se u pumpy a sbírejte borůvky. Je to skvělý. A to jsem nikdy nebyla tenhle typ. Fakt.

Úlovek léta: Originální šumavská limonáda (made in Germany, haha) "Šumavěnka". Je to nová  Orangina, lepší než točená oranžová. Půl litru v kempu Annín stojí 25 kč. Je sladká a krásně perlí a sklo je zálohovaný:
Opuštěný sudetský stavení a Šumavěnka, štěstí.
Tohle opuštěný stavení jsem objevila loni. Letos ten strom uvnitř ještě o kousek vyrostl, sen o pensionu a chalupě nikdy nebyl živější (ten strom uvnitře přes dvě patra bych samozřejmě nechala):
Ze série mystických zjevení (možná bych to s Twin Peaks neměla přehánět): uprostřed hvozdu ovce a jehně. Znamená to, že mám snad přestat jíst jehněčí?(Řečnická otázka, nepřestanu): 
 Ve vesničce Annín, která byla proslavená sklárnou a skvělými sklářskými mistry je kromě kempu, koupaliště zvanýho "ledvina" (bystře hádej proč) taky sádka pstruhů. Těch pstruhů, kterých byly dřív plný horský řeky. Teda vskutečnosti ne, protože tohle je Siven Americký, odolnější než jeho český příbuzný, ale chutná stejně skvěle, zvlášť uzený nebo na grilu. A zvlášť, když se nebojíte si ho připravit sami. Tím myslím "vyvrhnout". Get your hands dirty, říkám vám, tohle je ultimátní labuž:
Pět sivenů za 200 kč- lepší než akce v Lidlu!
Důležitý je nejdříve očistit sliz:
 Pak si musíte nacvičit ten správný grif na uchopení ryby pod žábrami a vést podélný řez, tzv. od hlavy až k patě (teda spíš naopak):
 Zvládne to i amatér mýho ražení. Dělení kyblíku je: čistá voda na opláchnutí ryby, jeden na vyvržené vnitřnosti další pak na ruce a nástroje (teda nůž, ale ostrej, no):
 Vyvrhněte všechno. Prstem ještě očistěte sraženou krev kolem páteře:
Kdo se nebojí ušpinit si trošku ruce daleko víc si užije i další fázi: plnění ryby. Nejlepší je klasika: máslo, citron. Fajn je i česnek, čerstvý bedly nasbíraný den předem už byly poněkud excentrická volba, uznávám:
Důležitý je i kmín a sůl. Klidně může být jiná nejlíp čerstvá bylinka, ale zase to nepřehánějte, siven je siven...
Důležitý před griláží je rybu svázat, hezky pevně, tzv. na "heretika" a jedem:
Nevím jak vy, ale já u pečených nebo grilovaných ryb miluju ocas, je to jako rybí chipsy!
Povinná etapa pro všechny návštěvníky Annína je hospoda Na Čápovně. Je to přímo u obecního bazénu (Ledvina), točí Gambáč, zavírají přesně v 10, mají pár nanuků od Algidy, ale fenomenální hermelín. Jak už jsem mu přes rok skoro odvykla v Anníně si ho neodpustím. A znovu pořád a furt se s prvním kousnutím podivím tomu koření, něco jako koncetrovaný grilovací koření v pekelně uleželým oleji. Pan vrchní je má na výčepu v naprosto skvostným plastovým "cukrálu", přesně ten osmdesátkovej styl napodobeniny broušenýho skla, jako mají třeba takovýty cukřenky na nožičce u babičky. Sběratelskej kousek!
Když tak na to koukám řikám si jestli netočej i Prazdroj? Kdo ví, tohle na Čápovně není podstatný.
Pokud koupíte pstruhů jako pro celej regiment je nejlepší je vyudit, takhle vypadají kluci už po opalovačce. Pěkně vyuzená armáda!

Co je zásadní v létě na horách jsou borůvky. To je čirá radost, doporučuju neurotickejm houbařům (já). Zvlášť, když je sezona (teď už je spíš šlus) a víte kam jít. Já jsem to po 2 hodinách přestala psychicky zvládat, byla jsem groggy, ale borůvky byly všude, úplně všude a pořád...trošku časoprostorová smyčka...(už se v srpnu těším na brusinky):
Jediný co mi kazí sběrnou radost jsou hřebenáři, potkali jsme jen jednu partu, ovšem i to mě vytočilo. For god sake, lidi, přemejšlejte trochu, když to vezmete i s půlkou keře za rok to neporoste.
Mám v mrazáku 2 litry modrýho zlata, jako pán!
Okýnko pro pamětníky- pamatuje si ještě někdo Klimo a jejich limošku s vodníkem  Klimáčkem? A limonádu Baset? Nebylo to všechno jenom v naší hlavě?
Bývalá 90s diskotéka v Kašperských horách. Zlatou éru už má doslova za sebou. Stejně jako Klimonáda.
Kašperský hory a naše obědová zastávka:

Kašperky mají bezpočet možností kde se v centru (rozuměj na náměstí) najíst. Od nově zrekonstruovanýho hotelu, kde průměrnej oběd vyjde na 300 kč a dostane se vám třeba vyhajpovanýho burgeru nebo těstovinek (já nevím, jsem z tý moderní trendy friendly designový kuchyně pro západní turisty a zbohatlíky ze satelitů už trošku unavená, rozhodně to není to co chi na vrcholku hor) a servilního číšníka, po 90s relikt jako restaurace Waikiki, gambáčovou pivnici, jídelnu nebo neméně devadesátkou cukrárnu s "pravou" šlehačkou (o tom až jindy, ale mám důkaz, že přesně tímhle lákají turisty na pohár, omg).
My jsme nakonec zapluli ke Kašně, asi znamení, upoutávka na ní byla tím prvním co jsme viděli při vstupu do města.
Jídlo nebylo nic extra ani co do kvality ani co do bizáru a ještě ke všemu v 15.00 odpoledne byla půlka jídeláku pryč (ta lepší, of kors). Jenže si nás získala neuvěřitelně milá servírka. Přesná esence toho proč by se měl host vracet i do takový nuznější zahrádky s hospodskou sekanou a jatýrkama s rejží ohřátýma v mikrovlnce, ale jen tak do vlaha. Smáli jsme se s mým klukem místo remcání, že je to jak odpolední sváča u tetičky, když přijdeš z venku, ulítanej a ona ti naloží a ohřeje v mikrovlnce zbytek od oběda. Servírka byla super, usmívala se a věřila jsem jí, že ten led fakt nemá a kdyby mohla sama by nám ho snad vyseděla. Na chvíli si k nám přisedl taky obecní blázen, Mireček (nebo Radeček?), mile pozdravil a trošku zabržděně koukal na ruch na náměstí a něco si žbrbral.
"Mirečku, pojď si sednout dovnitř na bar, jo?"S omluvným úsměvem servírka odloudila Mirečka do hospody.
"Víte, on je trošku tohle...ale je hodnej, ale víte, on často kouká na lidi a dělá takový obličeje a někomu to není příjemný když jí, no." Vysvětlila jak se to má s Mirečkem. když jsme později obcházeli náměstím, Mireček seděl u kašny, která předváděla divokej vodotrysk a koukal někam do dálky. Twin Peaks.
Ke Kašně se ještě vrátím, slíbila jsem si.

Jen abych nekecala tak ten zrekonstruovanej hotel jsme taky vyzkoušeli. Co jsme U Kašny zacvakali za oběd a piva jsem nechali na druhým konci náměstí za dva Aperoly a dvě Spezi. Což není zas tak nepochopitelný a rozhodně si nemyslím, že by vařili špatně (podle toho co jsme viděli na talířích našich spolustolovníků), jenže jak říkám, v horský vesnici, která má skvostný muzeum plný vycpaných lesních zvířat a kamenů, prostě nechci pastu s cherry rajčátkama ani burger. Ovšem Aperol potěšil, ještě víc Spezi, německá nápojová bizárie skládající se z koly a oranžády, parádní tlamolep se skvělým logem a navíc stála 25 kč. Celkově na mě hotel nepůsobil nikterak přehnaně- naopak, celkem citlivě ho zrekonstruovali do zhruba původní podoby začátku 20.století. Ty záchody s potpourri nepočítám.
Celodenní výlet jsme zakončili sjížděním náhonu v Rejštějně/Radešově a tamtéž (Rejštejn) v našem nejsrdíčkovějším gasthausu Lotz houbovou polívkou. Za 25 vočí. Jízda v náhonu v západu slunce nikdy nebyla víc osvěžující a Šumava nebyla nikdy dřív riviérou mýho srdce tolik jako právě teď. Podepíšu krví.

Mimochodem- před pár týdny prý měli v Lotzu na meníčku nutrii. No kidding. A paní kuchařka prý dávala zájemcům k dobru historky jak zaboha nevěděla jak "to" zabít. Jako doma.

Šumavský linky Pakočinky:

GASTHAUS LOTZ
NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ HOTÝLEK U NÁHONU
IF YOU DON'T WANNA GET DIRTY
ZAŽIJ TO PĚKĚ 90S
RYBY JSOU TADY TÍM, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT

ČESKÝ VÝLETNICKÝ BIZÁR: PARANOLMÁLNÍ JEVY ČESKÝHO GASTRA

$
0
0
Výletnický postřehy z kategorie nevysvětlitelných až paranormálních jevů...

Úplně přesně mi není jasný, proč zrovna u nás je tenhle sektářskej týpek něco jako druhej Ghándí. Socha na nábřeží je pochopitelá, protože je v Praze, městě s vysokou koncetrací podivných bytostí jedoucích na nějaký devadesátkový vlně newage, ale vysvětlí mi někdo proč má "ulici" v Annínským kempu?! A vysvětlí mi někdo tohle?

Kašperské hory- kdysi samostatný město. Město s doslova zlatou historií (těžba zlata, FYIO). Zlatýho tady toho moc nezbylo, pár vzorků v lokálním muzeu a něco ze zlatý éry devadesátek. Nemůžu si pomoct, jsem na tohle prostě ujetá. Takže: zlatý český devadesátky v plný parádě.

(ten "zlatý" filtr na foťáku není náhoda)



Ovšem, že exteriéru odpovídal i interiér: jedna čast byla "intimní" místnost, dřevěné boxy,
lesklé dřevo obložení až po strop, nad každým boxem oranžová lampička z mléčnýho skla
(trošku to evokovalo bary z filmů z Janžurkou v nejlepších letech). Level světla mínus jedna
(možná při pohledu na jídelák dobře). Místnost druhá byla spíš asi pro rodinky s dětma.
Diskutabilní dětský koutek, žlutý zdi a nábytek a dispozice jako v jídelně letního tábora.
Nějaký pičičárníčky, který měly evokovat Waikiki (or whatever), level světla plus dvacet.
Tím myslím takový ty socíkovský přepálený žárovky na centrální zapínání.
Taky taktika jak ošulit pohled do jídeláku- oslepit.
Naproti Waikiki naděje- ovšem to by tam kromě tý cedule ještě něco muselo být:
...a tak jsme zašli do malýho místního muzea. Kašperskohorskej Ježíš je pohodář:
Kavárna/cukrárna Star. Party palec mají sice nahoru, použití textovýho editoru z Windowsů 95 taky zvládaj na jednotku. A jak by ne, když dál panečku nedošli. Produkty z koncese nadnárodnch brandů, to se tehdy taky nosilo, byla to žhavá novinka. Teď bych za to provozovatelům v 90 procentech případů (jako tenhle ukázkovej) udělovala nějaky tresty, nejlíp mučení. Mučení Nestlé frappíčkem. Prostě facepalm jako Everest tohle.
Scénografie:
Facepalm číslo dvě. Co je "prává" šlehačka? Měla jsem za to, že takhle se uvozuje ironie. Takže co mám čekat na štrůdlu? Božínku, ty to vidíš! V podobný rétorice je i van.zmrzlina. Tak trošku začínám tušit, že van. by mohlo znamenat vaničková.
90s aranže- tak aspoň něco.
A je to tady. Mor českýho léta: frappíčko. Není to frappé. Je to frappíčko- zmrzka, šlehačka, sirup. Dost podezírám podnik "Star", že celá tahle věc je zmraženej polotvar, kterej se jen rozmrazí a doplní trubičkou. Párty palec nahoru chtěl v tuhle chvíli utýct přes kopečky pašeráckou stezkou do Bavorska.

Dotek západu a "moderny": FINLIR. Facepalm number 3.
Vrchol výletnického gurmánství je bezesporu na hradních a zámeckých nádvořích a v přilehlých putykách. My byli na hradě Kašperk. A tohle byl opravdu "šperk" českých čuňačinek. "Kašperská placka". Na stánku inzerovali slanou variantu: kečup, sýr, pálivá paprika, bazalka (asi jakože je to moderní?) a česnek. Podle toho jsme čekali prostě langoš a celkem se na něj těšili. Nechali si naložit celou tuhle veselou oblohu (teda kromě bazalky, žít zdravě můžem jindy, žijem jenom jednou, žejo) a jaký bylo naše  zděšení (moje celkem hlasitý), když jsme dostali mastnou palačinku s výše jmenovaným? Tohle už ani nebyl facepalm. Na druhou stranu jsme to snědli (řekla bych, že trpím jakousi gastro-perverzí) a já se při každým soustě prostě musela smát...
Kamarádka mi pár dní potom říkala o českým gyrosu. Je samozřejmě v bramboráku. Pokud víte kde to dělaj dejte vědět. Sláva nazdar výletu.

ZLO MÁ JMÉNO CHÝNĚ

$
0
0
Tenhle výlet byla prostě chyba. Takovej ten línej den kdy chceš jet k vodě, ale necháváš to náhodě. Je to hezký rozhodovat se impulzivně. Proto jsme jízdenky do Berouna pět minut po jejich koupi vyměnili obratem na pokladně za jízdenky na pražský motoráček. Jen proto, že nás okouzlil nejen jeho vzhled, ale i svéráz mašínfíry. Chyba. Na ceduli bylo napsáno, že motoráček končí v Praze-Zličín. To nebude na sídlišti, to bude někde na kraji, v nějakým vesnickým pozůstatku Zličína. A taky tam někde blízko prý je nějaký pivovar neboco, sliboval mi můj kluk. A tak jsem úplně zapomněla na koupačku v lomu, ačkoli bylo asi 40 stupňů ve stínu...
Začátek byl super- sice jsem se málem pozvracela z okýnka, když jsme jeli přes pražský semmering nad Prokopákem po hřebenu, ale výhled byl prostě malebnost sama a za moje závratě nebohej motoráček nemůže. Dokonce nám přes koleje přeletěl bažant, nekecám. Všechny zastávky byly malebný, jedna dokonce vypadala, jako by vlak zastavil v nějakým zapadákově v jižní Itálii. Jenže my jeli až na konečnou. Konečná byla Zličín. Vskutečnosti to bylo v Řepích prostě někde na pomezí řepskýho sídliště a Zličína. Opuštěná nádražní budova s jedním nádražákem, který nám zjistil, že jestli chceme někam dál (do Chýně, do pivovaru) musíme pěšky asi 15 minut na Zličín. Okraj Řep vypadal jako z apokalypsy- nikde nikdo. Nejdřív paneláky, pak satelit, pak výpadovka. Vopravdu chyběl jen válející se chumel slámy ve slabém větříku (bylo takový horko, že ani ta hypotetická sláma by se nepohnula).
Jediný skvost během strastiplné cesty na Zličín- staré potraviny.
A pak už následovala jen Chýně...dojeli jsme tam ze Zličína, od metra tam jede autobus, klasické mhdčko, cesta byla ani ne na deset minut. V šíleným hicu projíždíte pustou periferií směrem Ruzyně, takový ty okraje kde jediný co najdete jsou podivný satelity ve kterých bydlet musí být za trest a sklady.  Přesně tak to mimochodem vypadalo i v Chýni (na jejím okrai kde byl pivovar). Obrovský haly a spoustu zaparkovaných tiráku a za nima nekonečný pole. Romantický výhledy za všechny prachy. No a naprosti onen slavný pivovar.
Neuvěřitelný je, že v týhle prdeli mají ne jednu, ale rovnou dvě pivovarský restaurace, každou s jiným vedením (of course), jiným menu a jen stejným pivem (lišícím se cenou, lol). A to nepočítám zahrádku, která taky fungovala jako samostatný subjekt a nabízela nanuky, gril a - překvapení- místní pivo.

První restaurace je Pivovarský dvůr. 90s interiér z těžkýho dřeva a ceny, který naháněly hrůzu. A samozřejmě hospoda apokalypticky prázdná. Umím si tam živě přestavit třeba firemní večírek nějaký v cestovky nebo tak, ale rohodně jsem si tam neuměla představit svůj oběd. Nepamatuju si přesně ceny, ale všechno kolem 200 kč minimálně (já chtěla hotovku, heršvec!) a pivo v rozmezí 30-40 (samozřejmě na internetech mají naceněný jen polední menu, který žel o víkendu není).
Dali jsme si pivo (který bylo dobrý) a nenápadně se posunuli za roh, do Pivovarský krčmy.
Krčma působila lidovějším dojemem a lidovku jsme přesně chtěli. Jenže i tady jsme záhy poznali, že Chýně opravdu neskýtá milý přísřeší poutíkům.
Klasicky upatlaný vixlajvantový jídeláky jsou ještě v pohodě....a pivo skoro o polovic levnější než ve vedlejším dvoře:
Kéžby...
Horko a heavy stuff- ok, sice jsme v těch čtyřicítkách neměli uplně apetit na smaženou krkovici nebo tak, ale zase jsem si nechtěli stěžovat, přece jen, ceny byly v pohodě (o to víc jsme nechápali koexistenci těhle dvou rivalů vedle sebe). Tak jsme do toho šli. Konkrétně pečená krkovička a knedlíky mix a guláš.
I like smažený, smažený a smažený, v poho.

Než vám povím závěr tohohle hororovýho příběhu (kterým bylo jídlo) jen na okraj k obsluze-
v předminulým článku z Šumavy si nemůžu vynachválit milou servírku U Kašny v Kašperkách.
I tam bylo jídlo průměrný s tendencí k podprůměru, jenže ona to zachraňovala a co víc-
převálcovala to slušně! Blbý, když k hnusnýmu jídlu dostanete přibalíno taky hroznej personál. Opravdu blbý a vy si řikáte, že tohle kombo jste si teda neobjednali, zvlášť,
když jste se trmáceli přes půl Prahy, žejo.
Takže takhle. personál byl na pěst. Vynucený úsměvy, neochota a taková ta okázalá manýra
"jsem tu, ale taky bych se nejradši válel někde pod bukem". Achjo.
Tak ono to trošku hezky vypadá, což o to....
Vtipní se snažili být...
Myslím, že na festival do Cýně asi nepojedu. Teda určitě.
Vrcholem všeho bylo tohle (viz fotka dole). Já vím, že obsluha má dost často jeden stůl vyhrazený pro sebe, ale takhle okázale se tam kydat s frappíčkem a cigárem a házet ostentativně kolem ty znuděný pohledy, to jsem si brala skoro osobně. Obzvlášť, když krčma je malá a u větších zadních stolů měli zrovna početnější skupinku anglofonních turistů na degustaci piv a na nás tím pádem uvnitř místo nezbylo- a řeknu vám, že v tom horku bych byla bývala dala přednost chladnějšímu interiéru...ok, ale beru to, nikoli to chování, achjo, opravdu si hosti v hospodě musej připadat jako osina v zadku ještě v roce 2013?
Čestný slovo, že jsem se nechovala jako čůza- usmívala jsem se, byla jsem milá. A oni takhle:
"Ty na tý třináctce si zas neuměj vybrat, dyť ty knedlíky jsou stejně polotovary, tak co blbnou.."
Horror dne- nebudu Vám vyprávět o místní parodii na rybník s betonovou pláží a děsivých lidech, kteří se v té zelenkavé hnijící hrůze koupali, sama na to nechci vzpomínat. Proto vám bude muset stačit tohle- aka jeden z nejšpatnějších gulášů co jsem kdy jedla. A to vězte, že já sním všechno a dost často mi chutná. Prostě bych nikdy neřekla, že guláš nemusí být dobrej. tenhle nebyl. Seriously.
A další masivní WTF bylo přenášení jídla v plastových přepravkách přes dvůr (kde seděli hosté, jistě) z nějakého skladu (kuchyně?) do krčmy. Moc jsem tyhle škatulata nechápala. A nebylo to nijak pěkný.
hanoře krkovice- standard, dole guláš- podprůměr.
Omlouvám se všem chýňským, ale tohle byl prostě horor obyčejnýho nedělního dne. A obě chýňský hospody mají problém. Jedna ceny a jídelní lístek (pozor ale jídlo jsme nezkoušeli, takže třeba...), druhá personál a jídlo samotný. No není to škoda? Zvlášť, když pivo bylo super!
A vtip na konec- večer mi můj kluk říká: "Tyjo, když nad tím tak přemýšlím, mám pocit, že tím pivovarem kam jsem chtěl jet byly vlastně Únětice." Tak nevadí, i tak dík za tu křížovou cestu.)

Bonus pro Tranha:
Recept tady! A tentokrát jsem si omáčku koupili ve Pho na Jiřáku. Upřímně- příliš práce a vynaložený energie.)

Zase jsem po roce motala závitky!

A jako dezert pohár jako z devadesátek! Nanukáč, "pravá" šlehačka, ovoce a trubička!

10 SKRYTÝCH DŮVODŮ PROČ VYVOLENÍ ŠÍLENĚ ŠPEKATÍ

$
0
0
Během zkušebního provozu jsem strávila necelé dva dny ve vile VyVolených. Zpětně to beru jako hodnotnou zkušenost. Kdo nebyl uvnitř, nepochopí. A kdo byl, dobře si rozmyslí návrat. Vila je kromě jiného totiž něco jako tloustnoucí tábor. Přečtěte si, proč.

1# Ve vile není absolutně co dělat. Pokud spadáte do kategorie "nevzrušuje-mě-sex-s-náhodným-protějškem-před-497-tisícových-publikem" představuje jídlo NAPROSTO JEDNOZNAČNĚ tu nejlepší zábavu.
Cateringovou firmu kempující před vilou musím vřele doporučit. Zde cézar salát se slaninou.
2# Nikdy nevíte, kdy vám štáb dopřeje zábavu v podobě hladovky, takže když je, vyplatí se najíst se zhruba na tři měsíce dopředu.


Tohle bylo to jediné, co jsme po vstupu do vily na místě našli.
3# Soutěžící nemají žádný vliv na to, kdy jídlo do vily dorazí. Také nemají žádné údaje o čase. Večeře v 23:30 pak nemusí být výjimkou.

Vařeníčko ve vile. Super vajíčka od spoluvězně.
4# Během dne se v kuchyni pořád někdo motá, takže pokud si chcete uvařit v klidu, bez toho aby vám někdo skákal pod ruce, dostanete se k plotně opět zhruba ve 23:30. Nebo musíte vzít zavděk kuchařskými kreacemi kolegů:


Já vs. toustovač - 0:1
5#Chlast. Normální člověk může ve vile jen stěží přežít za střízliva a tak je intoxikace jedinou rozumnou volbou. Bohužel taky šíleně kalorickou volbou. Minimum nezbytné pro přežití jsem odhadla na cca 10 alkoholových jednotek denně.

Můj spoluvězeň Aleš dokázal téměř z ničeho namíchat fantastické koktejly. Na obr. vodkameloun.
6#Nedostatek příležitostí k pohybu. Když jdu plavat do bazénu 25-ky, spousta mých kamarádů kňučí, že se mnou nejde, že je moc krátkej. No, vítejte ve vířivce...

Spíš VyValení, než cokoliv jinýho.
7# Stres. Pobyt ve vile je NEUVĚŘITELNĚ stresující a stres jak známo dává zrod špíčkům. Představte si buzeraci, jakou znáte ze všech amerických filmů z vězeňského/blázincového prostředí a jste doma. Teda ve vile. Já jsem si připadala jako v Girl, Interrupted nebo jako když jsem v roce 1998 ležela v Motole na oddělení s epileptikama. Nulová kontrola nad světly, hlukem...vším. Stres jak sviň.

8# Přítomnost mlsků. Práh mého domu satanská strava typu bílé mouky, pečiva, sladkostí atd. nemá šanci překročit. Do vily vám vražedné vábení vnese sama produkce a odolávejte pak...

Produkce nastražila pečivovou past!
9# Když jíte, nemůžete mluvit, takže snižujete riziko, že řeknete něco, čeho budete později litovat.

Bar je vybraven báječnými brčky.

10# Logo Lidlu je jediným připomenutím, že existuje svět venku. Symbol svobody.

Závěrem bych chtěla pozdravit a poděkovat svým spoluuvězněným, že ustáli mé dokumentační snahy uvnitř vily, a to nejen v oblasti gastronomie.


LETNÍ ZASTAVENÍ PO GASTRO KRÁSÁCH ČESKÝCH

$
0
0
Léto asi končí, se s tim smiřme. Trošku si to tady s váma osvěžím tímhle výletnickým photostreamem. Z doby kdy ještě bylo mezi náma. Léto. Tak.
Zastavení první: Mníšek pod Brdy. Jak já trapně ráda říkám "Míšek podprdy". Ehm. No fakt jsem to napsala. Au.
Cukrárna na náměstí pod místním zámečkem. Ani stopa po Kájovi Maříkovi, ale spousta super zákusků, čerstvých i v sobotu brzo ráno. Nemohla jsem si vybrat z variací na větrník: pařížská šlehačka, karamelová, klasická...tyvole! Interiér vkusně devadesátkový. Nástěnná malba za deset bludišťáků!
Odpalovaný banánek s karamelovou šlehačkou- ješišmarjá, jo!
"kremrole hojnosti"- místní variace na roh. Všimou si pěkně prosím toho Diska!
Zastavení druhé- poutě. Tohle léto jsem stihla celkem tři a ještě uzavřu sezonu poslední v Sušici. A víte co? Zjistili jsme, že se jich za jeden den dá stihnout rovnou několik! Mám vázu s celým pugétem růží ze střelnic a ještě teď se mi motá hlava z ruskýho kola.

Jak říká Hannah- "Mariana, Perla Labuanu"
Tohle vypadalo ještě na ruční malbu, obdivuhodný!
Snad na žádný pořádný pouti nemůže chybět stánek Reproplast Kladno. Ty jejich zbytečný vychytávky jsou k zamilování. Stejně tak i jejich video stream, který už je legendární. Kdo to neví ať tam běží. Sem.
Modří už vedí jaký produkt jsme si z pouti odnesla. A nebyl to párty talíř.
Předváděný materiál už byl odpoledne poněkud..povadlý.

Předváděčka multifunčního rozprašovače s veselým pánem- k nezaplacení!
Zastavení třetí- hostinec. Co jsme jich prolezli za léto! Tenhle byl jeden z nejkrásnějších, hostinec U Cvrků v Orlíku. No koukněte na tu krásu, měl všechno co má správný hostinec mít: výčep s DIY výzdobou ve které figurují of course fotky štamgastů. Neformální výstavu otvíráků na zdech a u stropu (skor lepší než maj teď v OKOLO, vám řikám). Sál. Sál plný paroží. Sál přeplněný parožím a plně nefunkční barový koutek s reklamníma cedulema na Jacka z devadesátek. Malby a fotky z malebnýho orlickýho okolí. Bodrýho výčepního. Vesnicky sexy servírku. Chlup v jídle. Zvěřinu. Automat na popcorn. Turnaj v pingpongu (Zlatá pálka by se mohla jít zahrabat, tady měli ke hře gulášek). Prostě všechno tip top jak má být. Doporučuju!
Repráky na taneční zábavy, lesní výzdoba a polstrovaný židle jako z mhd.
Fascinující jelení lustr. Chic!
Cit pro vzor máme z devadesátých všichni prostě v krvi, že?
Bar a knihovna- tady prostě žije Jack!
Orlík ještě před přehradou, malebnost.
Polstrovaný detail baru- to můžu.
Dvojí značení- aby nedošlo k mýlce!
Klozet a pudrovací stolek.
Srnčí se šípkovou. Vskutočnosti svíčková. A stylově zabalený příbor.

Automat na popcorn za dvacku nás vydržel bavit dost dlouho na to, že už jsme nějakej ten pátek zletilí...
Zastavení čtvrté- u stánků na levnou kr..klobásu. Ať už na pouti nebo na koupáku, klobása, langoš, všechno musí bejt.
Tady názorně ukazujeme, že kuřecí uzený a uzená klobása s feferonkou jsou v podstatě lehká dietní večeře. S pivem. Samozřejmě. Mimochodem, pět sekund po týhle fotce jsem (upozorňuju, že naprosto střízlivá) rozlila svojí celou jedenáctku na stůl, kuře i klobásu. Polila si nohy a šaty a vypadala před celou kašperskohorskou pouťovou smetánkou jako úplně ožralý pako z města. Achjo.
Stylové doplňky na pivní kelímky a papírové tácky:
Zastavení páté- jídeláky. To je materiál na obšírnou knižní publikaci, určitě víte o čem mluvím. A pro ilustraci jedno potřísněné "korýtko". Myslím, že tohle si zaslouží samostatný post, co myslíte?
Tak čau léto a nazdar podzime.

GIVEAWAY: ROZDÁVÁME 2 LUXUSNÍ BALÍČKY SNACKŮ LIFEFOOD!

$
0
0
I když teď na blogu zažíváme něco jako okurkovou sezónu (což ale neberte špatně - například ty okurky pilně zavařujeme..) myslíme na vás čtenáře a rozhodly jsme se vás potěšit parádním dárečkem.

O co jde? Značka Lifefood nabízí rostlinné snacky neznehodnocené tepelnými úpravami vyrobené z bioopotravin z nekomerčních sklizní plných kvalitních živin. U zdravých snacků je časté, že jsou poněkud bez chuti, ale výrobky LifeFoods, které jsem ochutnala byly většinou velmi dobré příjemně kořeněné. Moje tipy: Pikantní kešu, Zasněžené mandle a Teryiaki mandle

Dva (či spíš DVĚ, jak říká má dosavadní znalost mužských stravovacích návyků..) z vás získají luxusní balíček těchto potravin! Stačí nám napsat do komentářů:

1) Jaký výrobek kromě zde vyobrazených vás nejvíc zaujal v eShopu Lifefood?
2) Zda preferujete balíček A či B.
3) Email

A.
 B.


Čas na to máte do úterý 17.09.2013 23:59 a předání upřednostňujeme osobně. Vítěze vyhlásíme během středy na našem Faceboku. Soutěžení zdar a doufám, že okurková chutná vám tak jako nám!

ŽIVOT JE NĚKDY VÍC AU NEŽ RAUT

$
0
0
Letos v květnu jsem byla opravdu chudá. V praxi to znamená, že jsem místo běžného / obvyklého finančního deficitu měla finanční deficit opravdu extrémní. Zde je pár ukázek toho, jak se stravují nemajetní:


1#Cheap & Chic: Taška Calvin Klein 30,- ("Pařížská chudých" Megasekáč Radotín); šunkový chlebíček 16,- (Cukrárna U Medvídka pandy Radotín).



2# Učili jsme se na naprosto nesmyslnou zkoušku z Dějin médií a podívaly jsme se přitom i do dějin gastronomie. Špagety s kečupem jsem neměla cca od roku 1999. Špagety by Markéta, kečup art by Karol.


3# Zoufalství bylo tak extrémní, že jsem šla do menzy. Dobrovolně. Fakt.


4# Zoufalství bylo takového rozsahu, že jsem chtěla podniknout majetkovou trestnou činnost v podniku s poetickým názvem Krůtí nebe. Naštěstí jsem byla odvlečena na rugbyový zápas. Říčany, květen 2013.


5#Mixologické hrátky nebo chcete-li Bugsy's bar chudých: Griotka a šumák. PROČ-PROČ-PROČ-PROČ-PROČ-PROČ.....!!!


6# A sliny se sbíhaly...Fine dinning Žižkov style.


7#Toužebný pohled do výlohy. Korunní, květen 2013.


8# Na nemití peněz (dočasném..) je největší zábava jíst levný vepřárny, kterým se člověk za normálního stavu vyhýbá obloukem. Čímž myslím pochopitelně kokosového Dr.Oetkera, ne pivo.


9#Bílá mouka je kokain pro chudý a Kinder mléčný řez takový tiramisu psanců.


10# Nejvhodnější úbor pro konzumaci cukety koupené ve slevě s 30% sýrem "uvařené" v mikrovlnce je triko ukradené z charitativního kontejneru. True story. Vařil Jan, jedla Karol.

No a pak jsem si našla práci, koupila si v Bille rukolu a všechno bylo jako dřív.

MALOVÁNÍ ŘEKNE VÍC NEŽ TISÍC SLOV

$
0
0
Konečně jsem se dočkala guest postu od člověka co ovládá malování jak Chuck Norris cokoli vám přijde na mysl. Dovoluji si vám tímto představit Tomáše, postmoderního umělce každodennosti. Dnes se těmto vtipným glosám říká meme. Níže uvidíte malé variace na gastronoomická témata, která tíží nejen autora, ale nás všechny. Jak říká sám autor "prostě jsem se nudil mezi učením, no." Tolik skromnosti. A teď už se do toho ponořme...jako tady chudák Artex...
Nejsmutnější filmová scéna nejednoho dětství versus nejsmutnější jídlo školních jídelen všehomíra.


Věrozvěsti chlebíčku. To musísš milovat i kdýž preferuješ šunkový. Tak trochu jako polarita křesťanského světa: řecko-katolický nebo římsko-katolický?
Moderní masový mem pro milovníky malých pejsků a šálku dobré brazilské kávy.
Autorův autoportrét- jak vidíte věčné dilema mezi šunkových a vajíčkovým řeší autor jako své hlavní téma.
Ještě než začala okurková sezona byla tady tahle kauza. Já preferuji indiánky. Asi proto se nikdy nestanu politickou špičkou...

subtilní a propracované...


věnováno fanouškům mražené zeleniny

Kauza Pardubice

JAK NÁS POZMRDIL ALEŠ (B)RYCHTA.

$
0
0
Pakočka mě k narozeninám vzala na koncert Aleše Brichty. Dostala vstupenku pro dvě osoby do VIP zóny s občerstvením. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, kdy se vrátím na Vývařovnu a jestli vůbec. Poslední dva měsíce se to přiklánělo ke spíš ne než jo a nepřesvědčil mě ani takový životní mezník jako zájezd do Berlína, kde jsem začala jíst sushi. 

Ačkoliv mě lákala především na raut, trvala na tom, že si předtim musí dát pho na chřipku. Jít před rautem na večeři, to je přesně ta věc, proč ji milovat, a čím déle ji znám, tím víc si to uvědomuju. Šly jsme do tý restaurace v Anglický - prý tam ten den byl na jídle i Radek Brousil s Vytiskou. Mám zvláštní pocit, že jsme seděli zrovna u jejich stolu. Židle byly ještě vyhřátý. Dostala jsem darem flašku Absolutky a Pakočky monolog o tom, že přestává pít. Já si třeba nemyslím, že bych měla přestat pít. Myslím, že bych měla přidat. (www.napivosrozumem.cz)

Kontroverzní nápad se ukázal jako ten nejlepší možný ve chvíli, kdy jsme dorazily do Retra. Já už jsem zažila něco rautů. Rauty můžou být opulentní nebo chudší, a můžou mít třeba i různá témata. Na Lvechmáte vegetariánský, v HM se tím nesmíte umazat, ve Varech jde o kvantitu a klasiku zároveň, na Designbloku to zase hezky vypadá. Tenhle raut s tématem "Česká obrozenecké literatura" se nesl především v duchu dvou knih: Chudí lidé od Boženy Němcové a U snědeného krámu od Ignáta Hermana. Co bylo v první gastronádobě nevím. Ta už byla prázdná. Ve druhé byla ta nejubožejší zelňačka, co jsem kdy měla možnost ochutnat. Jeden z momentálně nejoblíbenějších výrazů pozmrdit jak kretén má v mém osobním slovníku životních situací nové ilustrační foto! 

Na koncertě Aleše Brichty jsem se konečně dozvěděla, jak vypadá Aleš Brichta. Předtím jsem Pakočce tvrdila, že je to ten týpek z předkapely. Ten nám říkal, že je oblíkají Pepe Jeans a poprosil nás, abychom to všichni napsali na svý blogy. Snad Katka z HM odpustí. Odkaz ZDE. Jméno krámu s rockerskejma botama jsem zapoměla, ale měli byste ho najít ve Štěpánský. Škoda, že když Aleš konečně nastoupil, zvládly jsme jen dvě písničky a šly domů. Rozhodla jsem se, že na Vývařovnu budu psát dál, přeci jen, když jsem vymyslela její báječné jméno a pracovala na ní dva roky, už to doklepu až do recenzování švédských stolů na all-inclusive zájezdech pro seniory. Ale jenom rauty. Nic jinýho už mě nebaví.


Lariso, prosím, nachystej mi na nějaký Olgoj Chorchoj ešusy. Pozvánky si vyzvednu na tiskovce.
Viewing all 347 articles
Browse latest View live