Mám se ráda, a proto nejím kupovaný hnusný pečivo. Nebo ráda bych nejedla. Většinou je to spojený s velkými výčitkami svědomí a představami o hoření v pekle a bércových vředech. Moje primární motivace kdysi byla zhubnout a bez pečiva to jde samo a hodně rychle. Teď je to spíš součástí filozofie, kterou jsem vytvořila a snažím se šířit světem, filozofie mojí duchovní školy MÁM SE RÁDA <3. Když mě tedy náš Vývařovna kamarád Míra popichoval, jak je tahle celá protilepková hysterie u lidí, co žádnou alergii na lepek nemají, trapná, musela jsem mu dát částečně za pravdu. A jelikož jsme holky rozumný a jelikož se blíží Korso Krymská, kde budeme zase vařit guláš a já už vám prostě tu šumavu k němu kupovat nebudu ---->>>> ZKUSILA JSEM UPÉCT CHLEBA.
![]()
Pro některé z vás to asi nebude žádný rodeo a chleba si třeba pečete pravidelně. Ale Jana, Hannah a Daniela nejsou zrovna real happy housewives. Ke všemu mě konkrétně vždycky znervózňovalo kynuté těsto. Je to chemie a roste to, někdy to právě neroste, voda musí být akorát teplá a vůbec...sice miluju vaření, ale intuitivní. Pečení je řemeslo. Hlavně nechápu, proč existuje sakra tolik odlišných receptů?! U vaření to beru, každý podle chuti, variací je třistatřicet, ale u pečení?! Jedna bába to nechá kynout přes noc a druhá jen dvě hodiny. Ale ingrediencí mají úplně stejně?! (asi na to existujou relevantní odpovědi, ale se mnou to bude stejný jako s televizí. Nepochopim.)
A jelikož milujeme celebrity a gastro celebrity obzvlášť, rády se na ně obracíme pro radu. Ditu a Gordona jsem tentokrát nechala stranou a obrátila se na opravdovou gastro lahůdku - na KLUKY V AKCI. Moje máma je nesnáší. V pubertě by to byl o důvod víc jim dát šanci, ted se cítím trochu provinile. Ale posuďte sami, nevzbuzují automaticky důvěru? Veksláci ve velkým světě. Hned bych si od nich koupila i piko.
Mohla jsem být zlomyslnější a vybrat nějakou vyloženě..ehm..ZLOU..ale budu hodná. Moje máma by sem určitě dala něco takovýho...
Ale ne, o tomhle to tady přeci není. Tady jde o chleba a tenhle recept od kluků můžu víc než doporučit. Udělala jsem ho přesně ale přesně podle jejich receptu tady :
Akorát jako chudá letenská holka nemám volné tři tisíce na nádobu na pečení chleba, takže jsem ho pekla v hrnci. No a chybička se vloudila. Ve spěchu a během poslouchání Hannažiných příběhů jsem zapomněla do hrnce dát pečící papír a připekl se.
A je to doslova to nejkrásnější, co jsem kdy v životě viděla. Normálně jsem se málem rozbrečela. Sice nešel vyndat (podařilo se mi to až druhý den, ale vyjedla jsem zeshora polovinu ještě zatepla a po dlouhé době jsem cítila tak silný mix čirého štěstí a pýchy jako už dlouho ne... Bože, ještě ted brečim <3