Quantcast
Channel: Vývařovna
Viewing all 347 articles
Browse latest View live

HANNAH V LONDÝNĚ: DALŠÍ ZÁPISKY

$
0
0
Po excesech do mikrovlnky jsem se rozhodla si konečně vařit. Protože jsem ale trochu unavená z práce, své days off trávím v hippiovském nebi: flákaním po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnu před večerní zevlovačkou. Jediné, na co mi v kuchyni stačí síly, je pasta carbonara, Pakočka mě naučila dělat ji pořádně, a když je jednou umíte pořádně, je to nejjednodušší jídlo na světě. Slanina a vajíčka se pak dají použít i na klasickou anglickou snídani. Protože jsem chudý student a pobírám minimální mzdu, koupila jsem si z ekonomických důvodů v Tescu nejlevnější slaninu ze spodního regálu. Pro představu, vypadá takhle. Bláznivý, co.


 Výsledek.
Začala jsem si frčet na rukole. Vím, že Karol jí vždycky hodně prožívala - a musím říct, že tady v Anglii to nejde jinak. Za stejnou (nebo nižší) cenu jako v Čechách plný sáček nejčerstvější rukoly. That kill me moment, když už je všechno nachystané a vy jste rukolu zapomněli propláchnout, se neděje, protože se prodává už umytá.

Občas jsem tak líná, že ani nenakrájím slaninu a nerozklepnu vajíčko, takže ještě prostší verze mého domácího oběda vypadá takto:
Jsou to bezpochyby jen těstoviny s rukolou, Grana padanem a olejem, ale já je tu prožívám jak malý dítě.

Po náročném nákupu kola (Kolíčko<3) na Brick Lane, který mě ekonomicky zruinoval, protože jsem k němu přihodila ještě kožich za 70 liber, jsem si plně zasloužila tenhle massive lamb doner:
Půlka stačí.


Předminulý víkend jsme měli v Prague baru soukromou oslavu narozenin. Že i v Londýně pracuju v Praze je jeden úlet, že i tady mě doběhne Mimibazar, druhý:

S dalším pokusem o domácí jídlo se zase trochu vytratily mé iluze o vybranosti anglického stravování. K už hotovému chicken kiev jsem se rozhodla udělat si domácí brkaši - z ekonomického hlediska je to jednou tak drahé řešení oproti již hotové nebo té v prášku. Výsledek - tragédie. Nejen, že díky těm šíleným černobylským bramborám naprosto ztrácím odhad, kolik jich použít na jednu porci, ta obří hromada je navíc úplně bez chuti. Už chápu, proč tu věci, jako je třeba chicken kiev, jedí raději s těstovinama.



Moc dobrý hummus, dvě balení za dvě libry. Všechno etnojídlo, které koupíte v supermarketu, je skvělé. V Anglii žije spousta národností, kteří přesně vědí, jak má jejich jídlo chutnat. Kdyby hummus nechutnal tak, jak má, nikdo si ho nekoupí.

Dva týdny za barem a už jdu nahoru - tady jsem stylovala a fotila absinth na web. Nutno říct, že po zkušenosti na Creepku 2011, kdy jsem v pátek večer byla schopná říct jen dvě slova - ab a sint, jsem se při focení málem poblila.
Ph. by Xannax

Tak čauky a zase za týden.




VÝLOHY: SEMILY

$
0
0
Tak trochu vzpomínka na léto...
Semily, už se na vás těším. Místní výlohy jsou ráj gastro umění. Text netřeba, nechte se okouzlit nikdy neokorajícím chlebíčkem z papírmaše.
Otvírací doba v: Semily.
kamarád z mládí- poznáváte ho, no ne? Dnešní gastrocelebs můžou závidět!

kašírovanej bůček a "český salám"


ruská vejce a šunka z látky. Rohlíky jsou pravý, ale trošku...jak to říct? Starší?
My delight: umělý chlebíček!
Gastr-art!

GASTRO UMĚNÍ: ZÁTIŠÍ

$
0
0
Chtěla bych plynule navázat na svůj předchozí post o plastové a bakelitové aranži v českých výlohách. Ne proto, že bych chtěla zvedat pobouřenej prstík a začít okázale snobsky ukazovat kolem a vraštit čelo a zvedat nos. Naopak.
Neskutečně mě dojímají maloměstské výlohy zaseknuté v čase. Jsou místa, která by se neměla měnit, protože za současných podmínek by to nebylo k lepšímu. Nejsem ráda, že místo starý továrny z konce 19.století kam chodila pracovat jako tkadlena moje babička i máma stojí kostka-Lidl.
Ale je to tak.
Zároveň jsem člověk, který občas rád propadne konzumní anonymitě nákupního centra. (No, oslí můstky musim ještě trochu potrénovat, ehm, pardon.)
Ovšem jsou místa kde změnu, posun a takovýto "být napřed" čekáte. Kde to prostě předpokládáte. Ale bohužel, v českých časopisech to není, pardon. Ani móda v "český módní bibli" ani jídlo v "český food bibli". Stokrát stejnej vtip není vtipnej, sto variací na jednu fotku jídla už je taky spíš nuda než gastro-estetickej orgasmus. Nemluvím o obsahu, ale o fotce. Miluju časopisy o vaření, stejně jako ty o oblečení (nejvíc je oceňuju na záchodě, pardon, ale naposledy, když jsem měla zácpu jsem se teoreticky naučila dělat sekanou step by step!), proto mě mrzí, že nemůžu odejít z trafiky a mít v podpaží velkej hranatej časopis, kterej budu hrdě vystavovat na odiv, protože ty papriky na obalu mají šmrnc, protože vypadaj fatálně jako na renesančních zátiších nebo jsou krásně hyperrealistický, pop a já nevim.
No prostě, že mě i paprika překvapí a zasáhne svojí estetickou sílou, bum!

Takže ještě, že máme ti internety, díky bohu za ně. Pojďte se se mnou posunout na jinej level:






Tohle je francouzký fotograf a umělec Florent Tanet.
Pod ním moje italská oblíbeňkyně Bea de Giacomo, která umí neuvěřitelným způsobem nafotit módu i jídlo. Asi si trošku frčím na zátiší, no a?
No a v neposlední řadě- Ikea kuchařka. Jo, je to starý, určitě to znáte, ale je to tak dobrý, že pro mě vizuálně zatím naprosto nepřekonaný (pokud se bavíme o současných kuchařkách a jejich vizuální stránce).
Minimalismus, dekonstrukce, ale vizuální náboj těhle zátiší je maximální. Přesně jako by to mělo být při vaření, z pár supersurovin maximální efekt a požitek (pro hnidopichy tahle kuchařka je tedy spíš o pečení).
I vaření je konstruktivismus versus dekonstruktivismus a ačkoli já si v kuchyni dost často připadám spíš jako Pollock s hysterickým záchvatem ráda bych pomalu dospěla do zenovýho stavu, ideálně model Malevič. A pak zase znova od začátku.


HANNAH V LONDÝNĚ: III.

$
0
0
Ahoj kamarádi!

Londýn je super! Přestávám nenávidět lidi a to navzdory tomu, že jich potkávám asi pět milionů denně. 
Přebývám teď dva týdny v bytě u Old Street. Je ze mě moc spokojená bydlenka! Na kole jsem všude za pět minut.

Tady jsou fotečky mňamek z posledních dnů:
Na amok: čokoládový cupcake s mátovým krémem.

Oběd, minulá sobota. Roastbeef, gravy (zdejší UHO), opečené brambory, vařená zelenina bez chuti. Spíš nic než moc.


 Omáčková rodinka.
Jídla je tu na všude výběr tolik, že nikdy nevím, co si dát. Většinou koukám pět minut na tabuli, paralyzovaná nabídkou a pak si vyberu největší debilitu. Roastbeef ještě ušel ve srovnání s meat and chips z bistra, co je hned vedle baru, kde pracuju. V čem je problém? Jde snad o nějaké záchvaty? Proč se vždycky rozhodnu nejhůř, jak můžu? Až se příště zase nestihnu najíst doma, musím si už cestou do práce opakovat, že si dám chicken shish se salátem a nic jiného. 

To samozřejmě vypadá, že nic jiného nejím. Ale moje každodenní domácí jídlo vypadá mnohem zdravěji. 

Pomazánka humus, jak říkají v Hospodářkách.

Dnes ráno jsem se přemohla a vstala na Brick Lane.
Dala jsem si ten malinový. Vypadá skvěle, ale byl zmrzlý a krém mohl být máslovější.

Po cestě jsem pak viděla úplně šílený výjev: KDO BY NĚCO TAKOVÉHO VYHODIL? 

Teď bych to asi ukončila. V knihkupectví jsem dnes zjistila jednu věc: v angličtině už dávno vyšla druhá část/třetí kniha IQ84! Takže mě omluvte, jdu si číst. Při kontrolování chyb se fakt směju: tenhle článek je šílená nuda. To máte za to, že nám pořád píšete, jak jsme frustrovaný a zoufalý. Aspoň vidíte, že když to tak neni, negativně se to promítá do obsahu. Co sem dám příště? Už vim, fotky z Instagramu. Máte, co jste chtěli.

5000 CALORIES & COUNTING: OBŽERSTVÍ V ORLANDU

$
0
0
Lidi, kteří mají soudnost, při návštěvě Orlanda většinou zamíří do Disneylandu.  Já jsem šla místo toho na snídani, oběd, večeři, druhou večeři a další večeři.

1# Ještě před odjezdem jsem ale musela na oslavu narozenin svojí australský kámošky Hannah do Cheescake Factory. Následky svého počínání jsem si dovolila shrnout v následující in-fat-grafice:
Ano, jde přesně o ten podnik, kde pracuje Penny z The Big Bang Theory. Objednala jsem si Vanilla Bean Cheescake, ač mi můj copywriterský instinkt říká, že výrazně vhodnější by pro produkt byl název  Diabetes Dreaming.
2# Následovala návštěva rodičů mojí kámošky Biancy, která je původem z Argentiny

Celou večeři jsem se musela důkladně ovládat, abych nezavedla řeč na jedinou argentinskou reálii se kterou jsem do hloubky obeznámená - Divokého Anděla.
La Casa Argentina: Kuřecí na houbách s brambory v krémové omáčce & brusinkový džus. 
3# Druhý den jsme se rovněž měli skvělé jídlo. Bohužel jsem neporozumněla slovům hostitelky, že argentinský steak bude servírován jako poslední a pro jistotu jsem se předčasně přežrala argentinskými buřty
Kromě uzenin jsem měla výborný rukolový a bramborový salát, sušenky, které chutnají a vypadají jako české vánoční cukroví a výborný puding s karamelem.
4# V nedalaké osadě Cassadaga jsme pokračovali v natáčení našeho dokumentu o lidech, kteří komunikují s dušemi zemřelých. Kromě benzínky a convenience storu zdejší gourmet scéně kraluje 1 (!)  restaurace a v té jsme také poobědvali.
Soup and house salad ~ 10 $
5# Oběd v restauraci Sinatra. Frankly, Frank by z toho asi moc nadšenej nebyl. Vrchní vrstva zeleniny byla čerstvá, zejména pak v kontrastu s těmi ostatními. Z poblívky muselo bejt špatně i plechovce, ze který dozajista pocházela. Spíš Camp-blil než Campbell. Druhý den se nám poštěstilo o něco více:
Shepherd's pie a čerstvá, svěží zelenina.
6#Spiritualisté po nedělní mši servírují oběd zdarma. Vývařovna samozřejmě nemohla chybět, stejně jako řada duší zemřelých, se kterými přítomní živě komunikovali. Osobně jsem největší sympatie pociťovala k duchovi, který kladl své pozůstalé na srdce, aby nepodceňovala konzumaci brokolice a jezení sušenek naopak dával do přímé souvislosti s pobytem v pekle. Po-O jsme šli nakupovat:
7# Kromě křišťálových koulí byl v nabídce speciální věštecký čaj a kávoviny. Oblusha bohužel zbystřila můj foťák dřív než objektiv předmět doličný. Z legálně poříditelných prostředků mohla takové zklamání vyléčit pouze pořádná porce mexické kuchyně:
Burrito s vepřovým ~ 6.50 $ & lime chips a guacamole ~ 2.50
Chipotleje můj oblíbený fastfood. Chutná mi v něm tolik, že se mi samu sebe podařilo přesvědčit, že je zdravý. O pár dní později jsem byla na natáčení filmu ze zdravotnického prostředí. Povalující se tlakoměr mé přesvědčení bohužel nesdílel.

8# Ten den taky studenti marketingu ve škole pořádali charitativní akci. V ad hoccase studyna vlastní osobu jsem vyhodnotila sama sebe jako potřebnou a uzmula na rautu tento slušný pokus o catering v mediteránském stylu.
Ve své euro-optimistické naivitě jsem věřila, že ta bílá věc je tzatziky. Ale to bychom nesměli být v USA. Myslím, že je fér říci, že co je pro Francii Marsejéza, to je pro Ameriku majonéza.
9# Měla jsem pocit, že úroveň mého zoufalství dosáhla svého nejzašího dna v pátek, kdy jsem projevila upřímné nadšení nad možností nakoupit si pár kousků oblečení ve Walmartu. Z omylu jsem byla vyvedena již v sobotu, kdy jsem  svůj inventář obohatila pár artefakty z benzínky. Ale níž se dá jít ještě vždycky. Ptáte se, co jsem měla v neděli k večeři...?
10# Jo. Hrst fortune cookies, který jsem na čínskej novej rok ukradla ve školní jídelně.
Takže šťastnej čínskej novej opožděně i vám. A slibuju, že příště napíšu něco smysluplnějšího. Mám přece "active mind and a keen imagination," že!

Ale co, to vám ještě neřeknu. Keeping my plans secret for now.

ČESKÝ LEV: LETOS TROŠKU VE STÍNU

$
0
0

Tak na začátek bych ocenila, kdyby někdo z vás ocenil název příspěvku- ano, obsahuje nejen jméno vítěznýho filmu- Ondříčkova crew to slušně vyzobala, takzvaně, jak holubí letka raut- ale taky jméno jistýho režiséra, který by stejně prý ani o Lva nestál takže nedorazil. No nic, my viděli z dálky nesmrtelnou tetku a dobrý. Stejně to mohl být hologram...
Abych vysvětlila- ten stín se totiž týkal i celý akce. A rautu taky. Tak nějak letos neoslnil. Moje teorie je prostá: i na Vachlera přišla krize, v rámci šetření pro jistotu z vegetariánství přešaltoval rovnou na veganství a raut se zmenšil (což bylo poznat hlavně v oblíbený sekci "koukej kolik unesu v jedný ruce koktejlů"). Nechci být povrchní a hodnotit formu, ale bohužel ani obsahová stránka věci nebyla tak uspokojující. Tak trochu achjo.

RAUTOVÉ POUČKY PAKOČKY:

Magnésky je vždycky dostatek, patří k dobrému zvyku si vzít na cestu lahvičku (ráno jako když najdeš).

 - Vhodný oděv a obuv je základ. Repektuj dresscode, nebuď buran (sloupni si na spodku nových bot cedulky s cenou, ustřihni všechny cedulky, co by mohly koukat, ke slabým silonkám si neber otevřenou špičku, nezapomeň si nakrémovat boty tak jako já, fail.)
- Be smart: budeš jíst a pít a konverzovat ve stoje (a všechny tyto tři činnosti budeš dávat nejlépe naráz). Mysli na to, že tvoje psaníčko musí nejen ladit k outfitu, ale musí mít ucho na rameno, abys měla volné ruce (talíř-sklenička pro začátečníky).
- Pokud rtěnka, tak opravdu prověřená (můj tip je matná desetihodinová od Sephory)
- Všechno musí držet- vlasy, kabelka, rtěnka, boty vás musí udržet celou noc.
- Be smart, sexy, netlačte se jako plebs, pečivo si ZÁSADNĚ NEBERTE (jak chutná rohlík snad víme všichni a světe div se, i rautový mini rohlíček chutná jako vypečenej tukáč, laškujte s barmanem, ptejte se obsluhy co nabízejí, abyste se vyhnuli nemilým překvapením, který vám jenom ušpiní talířek a pak- co s tím?
- Talířek zkuste mít jen jeden na sladký a jeden na slaný. Další navíc je ok třeba na teplou kuchyni.

ČESKÝ LEV- tak trošku nuda s vizuálem jako z devadesátek...
No nepřišlo vám? Celý večer byl za mně tak trošku trapas, ale tak to víte, já nejsem jak se říka vod filmu, já tomu asi nerozumím, můj humor je asi dál než karaoke na písničky z českých laskavých filmů...
Nicméně- herec roku z Václaváku je Ivan Trojan. Palec nahoru!
VE STÍNU- to jediný z český produkce jsem tedy loni viděla a ano- líbil se mi!
Mezitím nahoře vrcholily přípravy...
First row: Ondříček a Martha Issová, nevim dál, Nesmrtelná Teta a Horáček. Čouhá taky Lanďák a jazzopán Stivín. Pak asi Plodová a Žilka aka nejvíc optický pár. 
 RAUT:
Tímto se musím omluvit svýmu klukovi- byla jsem ve změti lidí velmi direktivní, ale můj cíl byl prostě absolutní zmapování. Bojovala jsem s jeho kapsou s foťákem, sojovou krevetou a všudypřítomnou mastnotou, protože jak jsem pochopila, Vachler to má rád bez masa, ale taky hodmě mastný a smažený. Nevím, jestli je to nějaký trik ve stylu "vlk se nažere a koza zůstane celá"- protože sice tam není maso a ve většině věcí nic živočišného původu, ale divokým smažením docílíte možná u lidí pocitu jakoby náruč otevřelo Káefcéčko.
Nicméně: klasický veganský Loving Hut a Góvinda ok. Neříkám na výbornou, protože před rokem jsem se olizovala o dost víc (a neolizovala jsem jen olej z troj/dvoj/jedno obalů).
Letos jsem nenašla nic co by mě vyloženě nadchlo- jako před rokem jalapenos a sojanéza. Jalapenos nebyly (nebo jich bylo tak málo, že na nás nezbyly?)- sojanéza nechutnala nijak. Různé variace bramborových karbanátků s tempehem, sladkou bramborou a tak nebyly tak výrazné, aby utkvěly.

Loving Hut: veganský sushi. Absolutně bez chuti, cítit byla jen řasa. Velký mínus i proto, že absolutně chyběla sojovka nebo wasabi. Na druhém talířku je tzv. "kreveta", která byla fajn spíš se sladkokyselou lehce pikantní omáčkou než s letos hodně unavenou sojanézou.

("Jak kreveta, to není vegetariánské?"
"To je veganská kreveta!"
"Jako soja?"
"Ano."
"V tom šopáku je tofu, prosím?"
"Ano"
"Takže se dá říct, že všechno je tady jakdyby soja."
"...")

Mám ráda vege i vegan věci, ale vždycky mi přijde legrační označování těch potravin "jako"- kreveta, krab...myslím, že co se týče vege potravin už nejsme uplní zelenáči, takže když na nás krišňák zakřičí od rautovýho stolu třeba "tempeh", "robi" nebo "seitan" víme, že nás neposílá v sánskrtu do řiti, no ne?
Góvinda tradičně směřuje chuťově do Indie- super jablečné chutney a top řepové šištičky (taky docela mastňoučý).
To malé tmavé nahoře je ta řepovbá šištička, mňamka.
Overview
Teplý úlovek z Góvindy- kari se zeleninou a rýže mimojiný s rozinkama, což mám fakt ráda. 
Teplá jídla- zkusila jsem jen kari a to dopadlo neslavně. Zelenina byla moc velká na takovouhle masovou akci (lol), protože nože nebyly a jak to chcete jako pravá dáma zvládnout? Krom toho kari bylo velmi tekutý a risk, že si pobryndáte slavnostní outfit byl velikej. Takže si aspoň dávám pomyslnej bodík za odvahu riskovat, Honza Rosák by mi určitě uznale poplácal po zádech.
Druhá strana chodby- vegetariánství. To znamená, že zde jste našli i poživatiny s živočišnou stopou.
Nahoře vidíte přírodní úkaz- jako jediný lidem opovrhnutý sýr zbyla niva. Myslela jsem, že je pořád populární a dává se tzv. do všeho?
Caprese, focaccia a porušení rautového pravidla!
Smaženka! Nečekaný překvapení stejně jako pár chlebíčků. Upřímná radost.
Já jen- že tam zbylo hodně použitých kapslí, ehm. 
Jediný tvrdý alkohol: Jameson koutek. Koktejly s brusinkovým, tonikem a jablečným. A čistý Jameson. A Soudtrack večera: Let's talk about sex...
Konec...
Jídelní šílení. 
Sladkosti z cukrárny Saint-Tropez: Makronky. Měla jsem ultimátní mátovou. 
Tak zase za rok!
A slíbený gif s vytouženým Jamesonem. Jak by řekl Ben Cristovao: Na zdraví!
gif normal
P.S. za šatičky a blýskavé řetězivo díky Katce z Háemka

FAILY Z FOTOBANKY: NEJHORŠÍ GASTROMOMENTKY

$
0
0
Hrozně ráda bych napsala pořádný článek. Okolnosti mi to nicméně příliš nedovolují, jediný gourmet zážitek posledních dní pro mě bohužel představoval maximálně školní automat na kafe, tudíž si dovolím vás oblažit alespoň těmito skvosty. Faux pas z fotobanky jak ho je neuvařil ani Babica.
1# "Pan otec byl zelinář..? Či oplodnění okurkou..?"
Pokud jste dosud nevěděli, jak na svět přicházejí vegani...
 
 2# "Lízátko, já našel na zemi lízátko...sbíraje ho prachem potřísnil jsem se drobátko.."
 
3# HA! Já vždycky říkala, že bílá mouka je kokain pro chudý. 
 
4# Remake "Po čem ženy touží",  s podtitulem "Lechtivý film o lechtání klepítky."
 5# Volné pokračování "Space Odyssey 2001", lokace natáčení: Nebraska.
 
6# Lidé od Žluté řeky milují černý humor. 
 
7# Jako vím, že jednou ze zdrobnělin pro ženské pohlavní orgány je "broskvička", ale meruňka?
 
8# A cenu za přínos nové, objevné informace získává...
 
9# Pokud nemáte peníze na potravinovou dózu, ale za to čistě náhodou disponujete lakovanými lodičkami... 
 
10#  Kreativní substituce 2.0 "A když nemáš lentilky, dej tam aspoň..."
 11# "Kámo to jsem takhle byl na rautu a neměl jsem kapsy..."
 12# "Chtěl jsem se oběsit na něčem příhodnějším, ale točeňák zrovna neměli."
 
13# "Barbie mi pořád vyčítá, jaká jsem nádiva... :'-(.."

14# "O co, že vás přesvědčím, že moje sexuální orientace nijak nevybočuje z normálu..."
 
15# "Ten první mi ladí s tričkem. Ten druhý s nosem manžela." 

P.S. Kdo vymyslí smysluplné použití pro jakýkoliv ze snímků, má u mě pohled!
Zdroje: Awkward Stock Photos, fotobanky.

RECEPTÁŘ NEJEN PRO HANNAH: PESTO.

$
0
0
Druhej začátek- píšu tenhle post asi tak měsíc, ale vlastně není lepší issue date než dneska nebo zítra. Celej svět se totiž bude koukat na vatikánský čoudy (už dávaj) a sledovat kdo teda, že bude ten "habemus papam". Takže to je ideální čas na nějakou tu italskou gastronomii (v kostce, protože věci v kostce mi jdou celkem dobře).

Až bude stolec obsazenej, ráda si proklepnu gastro preference novýho Bohem políbenýho papeže, zatím se podíváme trochu dál, na Sicílii, a zároveň blíž. Do Prahy.
Aby si Hannah nemohla stěžovat, že jediný co jsem jí kdy naučila byla poctivá carbonara, rozhodla jsem se, že jen pro ní na dálku utřu pesto. Ale nebyla bych to já, abych si zase nevymejšlela. A tak jsem zkusila tuhle sicilskou verzi.
Jasně, je to úplná bláznivost, protože pesto "trapanese"- jmenuje se podle sicilskýho města Trapani- je variací janovskýho "severskýho" pesta a hlavní ingredience jsou spíš letní záležitost (Hannah, neklepej si na čelo).
Obyvatelé Trapani si kdysi dávno od janovských námořníku, který tudy projížděli půjčili jejich oblíbenej recept na pesto (který bylo mimojiný dobrý na dlouhý převážení), ale jak je dobrým zvykem, přizpůsobili si ho lokálním podmínkám (a teď to opravdu nemá vyznívat v babicovský rétorice "když nemáš whatever dej tam třeba suchý z nosu").
Piniový oříšky nahradili mandlema a přidali rajčata. Bazalka zůstává. Ale je jí míň. Sýr Grana/Parmigiano jde taky do kopru, může ho nahradit pecorino (ovčí), v některých verzích není vůbec, někde přidávají na zahuštění strouhanku. A někde, ti blázínci, dokonce nahrazují bazalku mátou (to je tip vyloženě na léto).

A další věc. Poslední rok v Římě jsem měla trapanskou spolubydlíci. Krom toho, že měla šílenej lokální přízvuk a různý prapodivný vyčerpávající lovestory s pro mě fakt odpudivejma týpkama, tak pokaždý, když se vracela ze Sicílie dovezla neuvěřitelnej gastro-arzenál- čerstvý cannoli, kuskus (Sicílie je zajímavá svojí gastro fůzí středomořský kuchyně a afrických prvků) nebo třeba právě pesto.
Nevím proč mi utkvěla v paměti jedna věc- česnek. Jakože v tom pestu ho dost nadužívali, bylo to spíš česnekový pesto. Takže jsem si z týhle zkušenosti odnesla hlavně tohle: v Trapani dělaj česnekový pesto. A aplikovala jsem to na různé variace receptů posbírané na netu.

Důležitej faktor pro mě byla přizbůsobivost aktuálním podmínkám: 
- v zimě se česnek fajn kámoš imunity
- rajčata jsem nakonec vzala marocký (nojo, ukamenujte mně), ale myslím si, že dobrá zimní alternativa jsou naložený sušený (bude to taky chuťově vyýraznější).
- bazalka v kelímku...zatím nejsem tak daleko jako Karol a na pěstování bylinek mě neužije, jasně, zkouším to průběžně, ale nějak mi to chcípá...
- Gran Moravia- a zase, ukamenujte mě, ale zjistila jsem, že za tu cenu je ok.
(Mimochodem na Václaváku Gran Moravia otevřela svůj flagship krám a musím ho pochválit- dobrý máslo, sýry a co je uplně nejvíc- syrovátkový pitíčka s příchutí za 23 korun, čučela jsem jak letící puk Jardy Jágra jak to hasí žízeň, like a boss!)
Ještě jedna poznámka- sicilaská gastronomie je vůbec dost chuťově a nutričné výrazná a "masivní" a jak jsou tady všichni vydřený z nějaký bezvadný lehoučký "středomořský diety" tak realita bývá trochu jinde. Na jihu milujou smažení, to bez debat. Ale zase ruku na srdce (cholesterol stoupá, slyšíš to kornatění tepen?) kdo ne?

A teď foto okénko- mimochodem, všechny produkty jsou z mýho nenáviděnýho Alberta ve vinohradským pavilonu. Nevím co se stalo, že jsem sehnala všechno? Chyba v Matrixu?
(update: po několikátý to edituju a zrovna jsem nasraná jak nasrávačky, protože už tři dny není tofu a já zrovna chci tofu, protože na mě jdou PMS chutě a já asi zabiju manažerku prodejny, když okamžitě, teď hned nebude tofu, ne šmakoun s Martinem Zounarem, ksakru, tofu!)
odvážně a oldschoolově jsem jela opravdu bez mixéru!
- 2-3 stroužky česneku
- decka/decka a půl olivovýho extra vergine (my máme řecký z řeckých lahůdek), ale zrovna třeba ten AQ z Alberta je fajn, vyhrál v testu D-Testu za rok 2012, další oblíbenec je řecký z MS.
- bazalka (jediná podmínka, ehm, neměla by být sušená)
- mandle (nesolené, nejlépe blanšírované jako mám já- taky AQ)
- hrst/dvě hrsti (to je podle toho jak velkou hrst vlastníte) spařených rajčátek, bez slupky
- hmoždíř
- grana padano/parmigiano/gran moravia/pecorino/nebo nic
- sůl
- hrubozrná sůl (na vodu na pastu)
optional:
- sušená rajčata
- víc oleje
- ještě víc česneku
- ještě víc mandlí
- nejvíc bazalky
- máta (if you feel like doing it)
- tyčový mixér (ten bych teď vzhledem k celkovýmu fyzickýmu vyčerpání dala do povinných)

K večeři:
- špagety (italský výroby, rosický těstoviny necháme na šunkofleky)

Opravdu jsem používala celou dobu hmoždíř!

Česnek i spařené mandle jsem si před mechanickým hmožděním pokrájela na co nejmenší kousíčky, jak rajčata tak mandle jsem spařila (mandle kvůli lepší zpracovatelnosti).
Takhle nějak je to hotový (střílela jsme od boku).
Tzv. "večeře za všechny prachy"
No a víte co? Dojedla jsem se masivní smaženkou, kterou jsem dostala od svýho kluka. Nejlepší večerníček, tak dobrou chuť!

P.S. První obrázek je z themessageonline.org. Je super, zdravím vysmátý kardinály.

USMAŽENO V USA: OD OKUREK PO OREO

$
0
0
Jsou jarňáky. Moji bohatí kamarádi jsou v Mexiku, ti méně bohatí na Bahamách a zbytek z nás je v Miami. Na nedávno zveřejněném žebříčku "the trashiest spring break destination" si Miami vydobilo čestné 7. místo. Abychom tento úspěch oslavili, vydali jsme se na pouť. Skóre večera bylo následující:
$ utracených celkem: 20 $
$ utracených za junk food: 15 $
# navštívených atrakcí: 0
1# Jako předkrm jsem zvolila footlong corn dog, který jsem pořídila za lidových 7 $. 

Nevím, jak název této pochutiny přeložit do ČJ (Google translate mi lstivě vnucuje "kukuřice pes", ale já se nachytat nenechám), každopádně jde o párek obalený těstem na bábovku prohnaný friťákem.
Pochutinu dle tradičních zvyklostí servírujeme s doslazovaným kečupem.
2# Další oblíbenou laskominou amerických lidových radovánek jsou krocaní končetiny:
Za báječných 9.50 $ si můžete dopřát svátek Díkůvzdání téměr jakýkoliv den v roce!
Potom, co se hnátou prohlodal, kamarád Jordan konstatoval, že jeho tvář se minimálně do konce roku bez hydratačního krému obejde.
3# Na tradičním pouťovém menu nemohou chybět ani kyselé okurky v trojobalu. Servírujeme s ranch dressingem. Výdaje: Fanstasticky výhodných 7 $, dekorativní PVC kbelíček v ceně.
Moje nejméně oblíbená vysmažená věc. Díky přítomnosti láku jsou okurky nepoživatelně horké po jejich vychladnutí výpary z láku křupavý trojobal nicméně naprosto rozmočí.
4# Moji duši ochránkyně přírody při uzření tohoto stánku ovládlo znepokojení - přece jen jsem v zemi, kde se lid neštítí mrsknout si na talíř třeba krokodýla nebo chřestýše - nicméně se ukázalo, že jen jde o důmyslný marketingový trik pro prodej langošů.
Prodvávají je tu výlučně ve sladké variantě, nadměrných velikostech a za neodolatelných 8 $.
5# Měla babka, čtyři jabka,...a každý jí stálo čtyři babky.
Tuto diabetickou delikatesu jsem se nicméně okusit neodvážila.
6# Otoč, olízni, omlékuj....OSMAŽ!
Přátelé mě od investice 6 $ do této lahůdky odradili, prý jde o ideální snack ke sledování romantických komedií v pohodlí domova a vyrobí mi ji v nejbližších dnech sami. Mám na co těšit.
7# Démonický "DONUT" BURGER. Jak trefně poznamenala Pakočka, výstižnější název by byl "DONUŤ" mě k tomu BURGER...Mě osobně ještě s odstupem času napadá "DO NOT" BURGER, případně - Honey Boo Boorger, ale to jen pro opravdu velké znalce americké popkultury.
Bohužel mám příliš dobrodružnou povahu a moc jsem se nutit nenechala. Překvapivě to ani moc hnusné nebylo, až na to laciné maso. Spíš teď očekávám výskyt podobné koblihy kolem vlastního pasu.
 Jo a kdyby mi někdo nevěřil:
8# Tímto mlsem ale pouťové hrátky nekončí. Kdo z vás by netoužil po návštěvě výstavy dobytka a pěstitelského pavilonu spojené s focením ve vkusné kukuřičce? Navíc -- když je to zadarmo?!
9# A co takhle si po cestě vzít pár letáků,  které nabízejí řadu užitečných rad do života? A také jsou -- což je k neuvěření -- zadarmo?
Z jednoho z progresivnějších letáků: "Your teen can take educational quizzes such as 'Penis Pop Quiz', 'You want to put WHAT, WHERE?', or play interactive games like 'Jim Dandy and His Very Gay Day', or read articles such as 'Got Lube' or 'Slut, Just Another Four Letter Word.'
10# Další super kratochvíle: Co takhle zjistit, který z mých kamarádů jen ten pravý na zelenou kartu?
11#Prasečí dostihy jsme bohužel prošvihli, kamarádka Gabby si nicméně ke svým šťouchaným bramborům objednala něco, co dost dobře vypadalo jako jeden z méně úspěšných závodníků....
12# Kdo přežije zdejší krmi, může se obšťastnit koupí zánovní zástěry...
Anebo se taky odbelhat do auta a hořce litovat svých činů a pak o tom napsat článek. Ale to zní trochu až moc jako Vývařovna.

P.S.
Jaká je váš osobní nejodpornější smažený zážitek? Co dobrýho mají letos na Matějský?

PRVNÍ JARNÍ GIVEAWAY: PREMIER COMBO!

$
0
0

Od včerejška je oficiálně jaro. Ne že bychom to nějak intenzivně prožívaly, ale nebudeme tvrdit, že se nás to netýká a že je nám to je jedno.
Berte tenhle giveaway jako jarní dárek.

Dvě lahve Cidru na vás čekaj už od zimy (to je tzv. archivní giveaway, o tom veltlínu co sušíme pro šťastnýho čtenáře už víc jak rok pod matrací se jako nebudu zmiňovat) a protože PREMIER je nejen naše oblíbená jablíčková alko-limča, ale taky pražský jarní fashionweek, zveme vás právě tam!
Takže sesumírováno: Jeden čtenář komentátor dostane:  2x cidre PREMIER (suchý a polosuchý), 2x vstup na módní přehlídku v rámci Designblok PREMIER Fashion weeku- bude to konkrétně Martina Špetlová (v sobotu od 18.00)

Jo, ale tak snadný jako naposledy to teda nebude- takže pokud chcete vyhrát musíte udělat tyhle tři drobnůstky:
1) Lajknout FB Cidru Premier.
2) Napsat nám místo kde byste si rádi cidre dali (kavárna, bar, restaurace, sauna, plovárna, sokolovna, oblíbená bankovní pobočka, klub vrátnice na koleji nebo-já-fakt-nevim....vítáme realistický tipy i vesmírný úlety).
3) Nechat vzkaz pro nás (víte jak moc oceňujem pěknej hejt od srdce) jako vždy s kontaktním e-mailem.
Jo a ještě něco- tohle je tzv. blitzkrieg giveaway, takže konec bude v pátek 22.3. v 16.00.

P.S. Soutěž je tentokrát spíš Prague-friendly- lístky i lahve budou k vyzvednutí od pátku večera do sobotního odpoledne v Praze.

TAK PŘEJEM HODNĚ ŠTĚSTÍ S GOOGLE RANDOM GENERATOREM A RYCHLÝ PRSTY! STAY PREMIER!

HANNAH V LONDÝNĚ IV: HAVE YOU SEEN ME LATELY?

$
0
0
Fénix Reflex páchá už asi stopadesátou sebevraždu v řadě, tentokrát skrze Žeryka Taberyho, Agenda svými dvě vydáními naprosto podkope veškerou víru ve tvorbu obsahu v Čechách a Nicol Lenertová se vrací na Novu. Konec médií a světa probíhá právě teď, takže ztraťme tvář i tady, smažme štítky bizár, levný a smažený a přejmenujme na Fine Dinningovna. Tohle je můj skromný manifest toho, jak jsem v Londýně neskromná.

Vůbec se mi nechce vracet do Prahy. Vlastně si po dvou měsících tady vůbec nedovedu představit, že se znovu musím vypořádat v demencí na každodenní bázi a to nejen v oblasti gastra.

GROCERIES
 Obrázek č.1
 O tři minuty později.


Haha, další steak.
 Nákup na víkend.
 Carrot cake.
Všechno výše vyobrazené je z Waitrose, kterou mám stejně daleko jako všichni hateři (včetně naší nebohé Pakočky) hnijícího Alberta ve Vinohradském pavilonu. S tím rozdílem, že spíš než supermarket připomíná butik s delikatesama. Nejvíc času vždy strávím v oddělení masa, kde se nemůžu rozhodnout, jaký steak si vybrat. Zvláštní nepoměr, co? V Praze si nedostanete dobrý steak ani ve spoustě řeznictví a tady stačí dojít do nejbližšího obchodu. Myslím, že fashion bloggerky by měly zase solidní zásek u pultu s cupcaky a regálu s limonádama (ty showroomové se prodávají normálně i ve velkých lahvích). Na krabici s mrkvovým dortem se psalo, že je zesty, fresh a tasty. No a byl...bummer. Snědla jsem ho na dva zátahy (během jednoho dne). Vidíte ty sušený rajčata? Tak asi takhle bych si představovala obalový design.

COFFEE SHOPS
Fix Café na Whitecross Street - ODKAZ ZDE
Moje oblíbená Kahaila na Brick Lane - ODKAZ ZDE
 Další kavárna u Brick Lane - ale to jen proto, že Kahaila byla zavřená.
A jakási italská cukrárna v Islingtonu. Nesnáším, jak Češi neustále řeší velikost porcí, ALE - přesně takhle si představuju jeden kopeček.

Jak řekl Míra - na Londýně je super to, že můžete zajít do jakéhokoliv podniku a víte, že to nebude blbý - protože tady je prostě všechno dobrý. Kavárnu, jaká v Praze pořád ještě není, tady najdete skoro v každé ulici. To, že má Praha 15x méně obyvytel znamená jen to, že by tam mělo být kaváren 15x méně, ale nic jiného. Nijak tu nevidím prostor pro smlouvání o kvalitě. A taky se mi líbí představa, že ten okouzlující barista ve Fixu dělá srdíčko na pěně jenom mě.

RANDOMS
 Brittish. 
Jsem taky jenom člověq ®
Zátiší s karafiáty, další limonádou, talířkem z Urban Outfitters a mým obědem. 

CGD NEBÍČKO: INDIÁNKY, CUKROVÁ VATA A SPOUSTU TRAPASŮ GRÁTIS!

$
0
0

Pozor- článek obsahuje mnoho "arty" rozmazaných fotek z Lomo foťáku a celý stádo zdrobnělin!
esence rautu spadla na podium!
Sláva nazdar rautu! Letos to bylo všechno o kusanec lepší než loni a o dva kusance lepší než Lev. A to jsem porušila nejedno ze svých rautových pravidel!
Tak hezky popořádku: celé předávání bylo o dost vkusnější než loni (moderátor, kostýmy, decentní show, proslovy, vtipy), scénografie od Maxima Velčovskýho byla nápaditá, ale nebyla okázale nápadná, všechno ladilo do cukrových vatiček, protože tenhle cuc na kládě (ovšem pozlacený) byla i letošní cena pro vítěze.
My jsme nakonec byly usazeny do lóže v přízemí, do krásné prostřední a cítily se slavnostně (a náležitě jsme si všechno do ouška komentovaly).
Slavnostní večer jsme začaly v naší oblíbený putyce U Dvou koček- černou kočkou a béžovkou na stojáka.
Dvě kočky U Dvou koček (jo, tohle slovní spojení zavání nefalšovaným trapasem, ale co?)
Scénografickou radost mi udělali řečnickým pultíčkem ve tvaru indiánka (FYIO- jeden z mých nejoblíbenějších zákusků). Jediné zklamání bylo, že nebyl opravdový, protože celou dobu trvání slavnostního večera jsem musela myslet na to, jak se do něj následně zakousnu...
Indiánek- k nakousnutí!
Po předání všech špejlí od Vacka a Pošty se nad pódium s rautem snesla tahle působivá scenérie a my mohly jít "na to".
...a tohle na nás spadlo...
Rautové výjevy byly i zde velice působivé, stejně jako samotný raut. Všechno se drželo tak trošku stylu česká cukrárna a něco málo z My Little Italy a okolí.
Ano, pokud vás zajíma, jestli jsme vyzkoušely ty lahve šampáňa- tak ano a víte co? Na těch stolech byly opravdu prázdný (they know us obvs!).
Střed rautového světa- jako v pokojíčku (Moet prázdný).
My delight: větrníčky, punčáčky...
Posedlí dortíčkem...

My delight- laskončičky a indiánky jako pro panenky.
Celou dobu přenosu byl na rohu jeviště samozřejmě i pan cukrový vatéř, vlastně on byl tou nejdůležitější postavou večera, bez něj by nebyly ceny komplet a ani naše žaludky na rautu.
Moje kamarádka Daniela (ano, proto píšu všude ženské tvrdé Y) ten večer okusila vatu poprvé- prostě neopakovatelný zážitek.
Pakočka a vata
Vpravo- Daniela právě poprvé okusila vatu <3 docela dojemný, že prostě právě se mnou.
Coffee break- i tady byly kapsle, tentokrát Nespresso (a použitý kapsle jsem nesbíraly, jasný?)

Promiň, Hannah, vím, že nesnášíš fotky na výšku, ale tohle mi poradil Wolf, no. Aneb- střed rautového světa právě zde.
Dan vyhrál se svým nádobím objev roku, já bych za tuhle fotku vyhrála tak možná nejopilejší grimasu roku, díky Grumpy cat, you saved my day (jako vždy).
Mimochodem kromě vína a Moetu se podával (i na afterparty) Heineken v plechových lahvičkách, vtipnej nápad (jako minimálně v opilosti nikoho nezraníte sklem, známe to, ale jo, polít se můžete uplně stejně.).
Já a vítěz objevu roku Dan Gonzales (a photoshop skillz roku).
Absolutní férie a mejdan ve stylu čtyři Bechery a protančím boty se odehrál na afterparty...
A někde tady jsem si začala uvědomovat porušení rautových pravidel- psaníčko bez ucha? Fail. Tmavá "snědená" rtěnka? Fail. A hlavně- tolik jsem si raut užívala, až jsem skoro zapomněla opravdu JÍST! A to si říkám profík...když jsem si to někdy kolem jedenácté uvědomila při pohledu do zrcadla na záchodcích věděla jsem, že tohle už lepší nebude. A Becherovka je taky kamarád.
To vlevo za mnou je tuším Jorge Macek? To v mojí ruce je voda a Becherovka, natuty.
Kdo umí držet tempo s Vývařovnou? Jedině kluci ze serveru Maudhomme! Ovšem nebudeme křivdit ani párty týmu z Fashionbooku (který měl co slavit, jejich editorialy od Bet Orten vyhrály CGD).
Pakočka a Maud, v pozadí Fashionbook.

Hodnocení večera podle Vývařovny:

Trapas večera: Šéfredaktorka Elle bez potřebné sebeironie a na večírku určitě Pakočka a její lítající psaníčko (rozsypla jsem ho asi třikrát za noc).
Jídlo večera: Becherovka a pivo v tvrdý konkurenci s indiánkem.
Cena večera: Gastro objev roku.
Poučka pro příště: Už se radši zdržím veškerých pouček...
Překvapení večera: Taneční skillz na latino všech přítomných.

P.S. Závěrečná společná fotka odpovídá mému vidění světa v tu chvíli:

Fotky: Já na kompakt a Daniela na Lomo od Lomography.



POTRAVINOVÁ INSPEKCE V USA - WALMART

$
0
0
Jelikož je potravinový inspektor TV Nova Ladislav Hruška mým velkým idolem, rozhodla jsem se jít v jeho stopách a vyrazila jsem na investigativní výlet do Walmartu. Opravdu je jídlo v Čechách absolutně nejhorší? Podívejte se sami!


Potřebujete snad ještě další argument, že já a inspektor bychom měli navázat spolupráci?

DOKUMENT O MENZÁCH : GASTROŠOU - TEASER

$
0
0
Marnost menz: Opravdu za pět pětek nedá uvařit? Dá se za dobré jídlo demonstrovat? Která z menz je absolutně nejhorší? Kam zmizela kniha přání a stížností? A co na to odpovědné autority z Univerzity Karlovy?

Podívejte se na TEASER nového filmu režisérky Ivany Hucíkové s Vývařovnou v hlavní roli: Tohle je GASTROŠOU, dokument jen pro silné žaludky, který zvedne ze židle nejen ty, kteří právě obědvají. Pro některé možná nestravitelný!



Na datum premiéry se můžete těšit v nejbližších dnech & zároveň budeme moc rády, když nás podpoříte likem, případně budete video sdílet!

GASTROPŘIZNÁNÍ


GASTROPŘIZNÁNÍ: BABICOVÉ, BLÁZNI & BIZÁR

$
0
0
Přinášíme vám první várku našich i vašich gastropřiznání! Pokud chcete přidat další, na konci článku najdete formulář pro jejich odeslání & v případě zájmu uděláme FB stránky, co vy na to?

1# Během studia v Itálii, mecce gastronomie, jsem udělala svým italským spolubydlícím jako českou specialitu kuřecí plátky se šunkou, sýrem a broskví a pak taky ohřátý ovocný knedle, který byly kupovaný a převážený a nejspíš už začaly plesnivět. Všem moc chutnalo. (Stydim se dodnes.) ^P
2# Dala jsem si donut burger jen proto, že jsem věděla, že mi to vygeneruje spoustu liků na Facebooku. S 96 lajknutíma jsem na nejhorším možném poměru like : kalorie.^K

3# Většina radikálních abstinentů otevře pivo bez otvíráku o mnoho zručněji než já.^K

4# Ukradla jsem Girl Scout Cookies potom, co jsem se ožrala po 5 trojkách piva. Nevím, co je horší.^K

5# Vždycky, když jím sýrovou pizzu a zapíjím jí kafem, mám neodolatelnou touhu, si jí do něj namočit. Nikdy to ale neudělám, protože mi stále ještě nepatrně záleží na tom, co si lidi myslí.^K

6# Byla jsem kontaktována nějakou obskurní českou televizí, abych promluvila na kameru o high end party scéně v Miami. Nemohla jsem se rozhodnout, který ze svých oblíbených krabicáků jim doporučit.^K

7# Za jednu z hlavních výhod volných oděvů považuji, že když si je potřísníte pokrmy, můžete zasaženou oblast ukrýt pod trendy uzel.^K

8# Chlapec, o kterého jsem se zajímala, mi s vážnou tváří sdělil, že vypadám jako mražený jogurt. Bohužel mě to dostatečně neodradilo. Ani od něj, ani od konzumace mraženého jogurtu.

9# Byla jsem v all-you-cant-eat japonském bufetu na obědě. Večerní posilovna odhalila jediné: Můj pot chutnal jako sojová omáčka.^K

10# Jednou jsem snědla celé platíčko živočišného uhlí, jelikož jsem měla neuvěřitelnou chuť na sladké a doma nic jiného nebylo.^K

11# Na koleji meju nádobí ve sprše, zatímco čekám, až mi začne působit šampón na vlasech (mezitím se tam vždycky i vyčůrám). Jsem líná si dělat i těštoviny a z nádobí tu mám jen dvě misky - do jedný si dělám ráno vločky, do druhý večer něco slanýho. Obě je meju max. jednou týdně, ale zato je vždycky pořádně vylížu, aby byly pěkně ready na další den. Doma na venkově si pak hraju na rozmazlenou Pražačku, co nakupuje bio věci, peče kerot kejky a kap kejky, dělá sójový čili kon karne a tak. Jo a taky miluju flapjack z MS, takže ho vždycky celej sežeru na hajzlu v Palládku, páč si prostě nemůžu pomoct.
Vývařovna: "Bavíš!"

12# Jediný název francouzského jídla, který dovedu uspokojivě vyslovit, je šampaňské. Bohužel mi to k ničemu není, jelikož si spíš obědvánám Bohemku či Avanti.  

13# Chodím do Právnické menzy a snědl jsem tohle:


14# Občas si dělám špagety s kečupem a eidamem.

15# Chutná mi pizza hawai a nestydím se za to!

16#Nenávidim vás všechny, co můžete žrát normální jídlo, zatímco já jsem na bezlepkový a bezmlíčný dietě. Když jdu kolem pizzerie, tak si tajně v hlavě proklínam ty, co seděj uvnitř. A když jdu kolem pekárny - a bagetérie - a mekáče - Muhehehe. (Tohle přiznání mi mělo přinést lepší pocit. Nefunguje to.)

17# Občas jídlo pro hosty nakousne nebo olízne kočka, ale nechám to tak a dělám, že jsem to neviděla.
  
18# Sežral jsem hovno. 
Vývařovna: "Nevěříme, pošli fotodokumentaci."

19#Masturboval jsem nad pravopisnými chybami na Vývařovně.
Vývařovna: "Konečně někdo!"

20#
Olizuji nůž..(můj, nee cizí)..
Vývařovna: "Škoda, že ne cizí, pak by to přiznání možná stálo za to."
21#Kečup je zelenina.

22# U přítelkyně doma jsem filetoval kapry na Vánoce. Její matce jsem nějak bezmyšlenkovitě kývl na to, že jsem to dělal již mnohokrát. Přítelkyně málem přišla o otce, když spolkl kost u štědrovečerní večeře.

Vývařovna: "Škoda, mohla dědit."

23#
Rád vyzobávám drobečky, co zbydou na stole po krajíci chleba a podobně. Spíš takovej zlozvyk. Jéje, těch hnusných věcí, co už jsem takhle omylem snědl! Piliny, ostříhanou kůži, strupy, you name it. Vývařovna: "Gurmán, jak má být!"

24#
Kdysi jsem si dělávala špagety se salámem Junior - cena za 400 gramů byla 18 Kč :-D
25#
Zachránil jsem čokoládovou tyčinku Rumba před přejetím tramvají (někdo ji nastražil na koleje) a pak jsem ji snědl.
Vývařovna: "Hrdinnýžto rek!"

26# Jogurt jíme s mým kocourem Mikešem zásadně ze stejný lžičky, zmrzlinu taky sdílíme a jednou jsme jedli současně stejný plátek šunky.
Vývařovna: "Danielo, právě jsi nedopatřením odhalila svou identitu!"

27# Už jsem ochutnal šneky, psa, syrové vnitřnosti, syrovou krev, lidské mléko, ale stále jsem neochutnal lidské maso. Pořád čekám na dobrovolného dárce.
Vývařovna: "Dej vědět až se zadaří, dáme rozhovor."

28# Na outdorovém závodě byla jedna z disciplín i vaření. Dělali jsme špagety a když jsme je měli cedit, došlo nám, že není přes co. Tak jsme cedili skrz lepenku a když se nám vylili na louku, tak jsme na to prostě kydnuli omáčku a snědli.


29# Sladkosti si kupuju jen prošlé ve zlevněnce.
Vývařovna: "A to je kde?"

30# Spolubydlící má v komořečokoládu Schogetten. Asi po týdnu jsem nedokázala odolat a s tím, že další den ji koupím a nikdo nic nepozná, jsem ji snědla. Koupila jsem novou... ale spolubydla si ji ani dalších pár dní nedala a já zase podlehla. Teď jsem už asi dva měsíce ve smyčce, kdy jím cizí čokoládu a další den provinile běžím koupit novou (s tím, že tenhle den už si ji slečna musí dát!) a nedaří se mi to zastavit...


31# Obalila jsem řízky v piškotové drti. Ne, fakt to nebylo dobré.


32# Dostala jsem v menzes v menze.
Vývařovna: "Se nediv, zaměstnanci zase mají permanentní PMS."
33# Jako malá jsem měla nemocnou sestřičku (cca 3-4roky obě) a poprosila mě abych ji přinesla čajíček. Bohužel mě osvítil démon a já se za růžkem do hrníčku vyčůrala a následně mé milované sestřičce podávala....přišla na to.
Vývařovna: "Vědecký název pro tvé počínání je urinoterapie."

34#
Cokoli mi spadne na zem (kromě namazaného chleba - kamínky se blbě vyndavají), s bohorovným klidem zvednu a sním. - POZOR!!! Jednou jsem takhle ze země sebrala a snědla rozsypané Haribo medvídky, které tam ale vysypal někdo jiný, někdo cizí.

35#Čokoláda Milka, slané chipsy a čerstvý rohlík chutnají dohromady skvěle! :-)))


36#
Snědla jsem kung pao s rýží, ve které byli červi molů, ale by to tak dobré, že mně to bylo jedno.
37# Už skoro pět let mlčím o tom, že mi nechutná jídlo uvařené od přítelovy maminky. Od nejlevnějšího mletýho "masa", "knedlíčky" z polotovaru až po salmonelu z nedopečenýho kuřete... Mám pocit, že mě podezřívá z poruchy příjmu potravy. :D


38# Můj přítel nesnáší/nemá rád: kmín, římský kmín, kari, kurkumu, majoránku, prdelky z nakládaček, bubáky z rajčat, syrovou cibulku, fenykl, sekanou, kopr, avokádo, cornflakes, tacos a tortily, medium nebo rare steaky, řapíkatý celer, ovoce, kuskus, nakládanou kukuřici, rozmarýn ve větším množství, šlupky na maďarský klobáse...A moje anonymní gastropřiznání je, že když se nedívá a nebo se to nepozná neokrajuju prdelky rajčat a okurek, do zelňačky dávám klobásu se šlupkou, používám koření do indických jídel, rozmarýn rozsekávám na mikrokousíčky, brambory loupu rychle a jen ledabyle, upíjim džus a mlíko z krabice... A co je nejhorší! Nádobí dávám do myčky jen opláchnutý a ne předem dokonale umytý, jak to dělá on. Když není doma, nacpu myčku neumytým nádobim a rychle dám mejt s obrovsky rebelským pocitem! (Ale jinak je to nejlepší chlap na světě, bezkonkurenčně)

Vývařovna: "I ty jedna nezbednice!"

39#
Když si stříhám nehty na nohou, obvykle je házím na/do nejbližší použité nádoby, jako je talířek nebo hrnek. Už se mi párkrát stalo, že jsem na to zapomněla a do příslušného hrnku si nalila nové pití.
 
40# Jednou sem měla hlad a dala sem si trošku kočičí konzervy...byla dobrá.

PŮST

$
0
0
Ahoj,
poslední týden před Velikonocema jsem držela půst, nejedla jsem maso. Jasně, jsou i hard-corovější verze očisty těla a mysli, jako třeba úplný půst a jen pití šťáv a čajů. Ne. Na to jsem malej pán (zatím).
Ale musím vám říct, že i za ten týden, kdy jsem omezila alkohol (kecám, ale fakt je, že ačkoli jsem na Velkej pátek hrála na párty, pít jsem začala až po půlnoci) a výrazně celou skladbu jídelníčku doplnila o tofu (tím myslím, že jsem skoro nejedla nic jinýho) mi fakt tohle tofu přirostlo k srdci.
Kdyby existoval tofu mekáč jím tam pořád. Kdyby tofu nemělo v týdnu několikadenní (!!!) výpadky v mý sámošce (můžeš hádat 3x- je to Albert v Pavilonu) tak si udělám každý den svojí malou tofu chvilku.

DEN 1.
Marinované tofu a ledový salát s kukuřicí a balkánem, jalapenos.
VEČEŘE:
Podpořila jsem kyperskou ekonomiku koupí halloumi sýru (zato moje účetni asi ještě teď pláče)- loni v Berlíně to byl král sýru mezi hipstery a- ach můj bože- je neuvěřitělně skvělej.
Myslím, že pokud bych kvůli něčemu jela na Kypr tak kvůli halloumi. Je to sýr, který by se dal přirovnat k něčemu mezi balkánem a mozzarellou (vizuálně a tvrdostí). Je dělaný z kombinace mléka kravského, kozího i ovčího a má vysoký stupeň tavnosti, takže nejlíp chutná grilovaný!
Já nemám gril, tak jsem si pomohla pánví a pečícím papírem. Výborně chutná, když spolu s haloummi ugrilujete pár plátků citrónu.
Halloumi, tulipány, arabský chleba, ledový salát a mošt, půst, den jedna, večeře.

DEN 2.
Rychlý oběd z vietnamského bistra- tofu, jak jinak...
VEČEŘE:
Nevím proč jsem uvařila skoro 300g pasty a následně jí celou sežrala...asi proto, že i tohle basic sugo ze Spencera chutná tak jako ty italský a připomnělo mi to moje studia v Itošce. Nikdy mi nedělalo problém v 9 večer sbodnout skoro půl kilečka dobrý pasty.

DEN 3.
Topinky, tofu steak, pomeranč, mozzarella, avokádo a slunečnicový semínka.

Ano, to je opravdu moje dozáš espressa z mokka konvičky pro 2-3, ehm...a k večeři byla svačina, nějaká generická roláda z pekárny na Korunní (všimněte si půl-tácku-šetření!)
DEN 4.
Snídaně šampionů jsou teď pro mě mléčný šejky (pokud máte spolubydlící a vstáváte třeba před šestou- nedoporučuju pokud nemáte na tyčáku silencer). Začali jsme na banánovým a plynule testujeme dál: jahoda, banán-3bitka, jahoda-kokos-ovesný vločky...a tak.
Líbí se mi pít to ze šampusky, protože si pak připadám jako Halina na šampaňský dietě, no pamatujete, ne?

Harlem šejk? Spíš banánovej.
VEČEŘE:
Překvápko, co? Tofu stejk!
Uzené tofu jako stejk.
DEN 6.
Sice to bude vypadat, že podvádím, ale nevím proč jsem našla jen fotky večeře. No co vám na tom mám říct, no?
Špenátový krém byl hodně experimentální záležitost (ano a zase se ukázal holý fakt, že neumím ve skutečnosti vařit). V zoufalství jsem to zachraňovala volským vokem a uzenou parenicou- což byla mimochodem super volba.
Bohemky (1,5 litru- tzn. dozáž akorát pro mě) jsme se ani nedotkli a to byl už pátek!

Kocourovy oči ladí s polévkou, vkusné.


Špenátový krém alá Pakočka, nevim sama.
V NOCI Z 6. NA 7. DEN:
Ačkoli jsem si na cestě z párty natěšeně říkala, že už je Bílá sobota a já si můžu dát číze, neudělala jsem to. Ani nevím proč, ale moje tělo chtělo jen jedno- tofu.
A tak jsem před půl čtvrtou ranní vymyslela ultimátní tofu sendvič:

ULTIMÁTNÍ TOFU SEND/WITCH:

- 2 krajíce tmavého chleba
- hummus
- feferonová pasta
- cuketa (stačí pár koleček)
- cibule (ditto)
- TOFU

Jak připravit tofu způsobem "tofu stejk":
- na hodně rozpálenou teflonovou pánev kápni jen nepatrnou kapičku oleje (ne výrazného chuťově, nedoporučuju zde extra panenský olivový) a dej zprudka opéct z obou stran tofu.
Zalít 2-3ma lžícema dobré sojovky a nechat jí zredukovat, případně ještě dolít a nechat vypařit, zůstane na tofu její koncentrovaná chuť a zároveň dá stejku barvu a kompaktnost.

Na sendvič osmahněte rychlošmahem ještě cuketu a cibuli, všechno nandejte na chleba namazaný hummusem a tofu potřete feferonovou pastou (probůh a nesolte to, sojovka je slaná jak ďas a ta feferonová pasta-najdete jí např. v Tescu za dvacku- taky!). Dobrou zvrhlou chuť! Obzvlášť ve 4 ráno jako když najdeš. A ani na okurku jsme nezapomněli. Vskutečnosti cuketu.


Finále- je Bílá sobota a jede se hodovat na venkov.

VYVAŘUJETE: TOMÁŠ RECENZUJE MENZU VE FRANCII

$
0
0
Recenze menz tu nebyla už ostudně dlouho, ale naštěstí se nám nedávno ozval Tomáš, který se to rozhodl změnit a přispět troškou svých obědových táců do mlýna. Dobrou chuť!

Po přečtení  recenzí českých vývařoven pro tuzemskou budoucí elitu (rozuměj menz) člověku přijde, že se necháme dobrovolně  stravovat hůře než i v té zbědované Indii. V porovnání s Německem, ale i s Finskem, jsme na tom samozřejmě ještě hůř. A abych tu vlnu gastrotrýzně završil, dovolil jsem si napsati recenzi menzy z gastroráje, který se nazývá Francie. Ano, je to ta země, kde tráví u všedního obědu v pracovní době hodinu a víc, kde Vám v každé hospodě dají k jídlu karafu s vodou a bagetu, a kde je tolik druhů sýrů, že je těžký tomu vládnout - de Gaule by mohl vyprávět.
Klasická tácová obíhačka zpestřená zastávkou s ovocem a saláty.
Menza zde recenzovaná  se jmenuje Restaurant universiataire Charles Barois a je situována v campusu Université Lille 1 v severní Francii a podle samotných francouzů je i jednou z těch lepších, co se týká menz ve Francii. Jídlo pro studenta zde stojí vtipných 3,10 € a zahrnuje hlavní jídlo a tři « doplňky ». (Samozřejmě za to může štědrá státní dotace na jídlo, které normálně stojí nějakých 8 euro).

Z předkrmů jsou na výběr různé saláty (míchané, mrkvové, bramborové, čočkové, čekankové – čekanka je plodina typická pro sever Francie), talíře s uzeninami (zaujala mě tu jejich variace gothaje s cibulí s vinagrette z dijonské hořčice), paštiky, či rybí produkty (např. zavináče).
Předkrmy (od grapefruitů  pro lehké váhy po vajíčka natvrdo s majonézou pro heavy dietáře).
Výběr hlavních jídel je tu dostatečný. Vždy vybíráte ze čtyř druhů jídel (zpravidla ryba, drůbež, hovězí/vepřové a nakonec bezmasé) a tří druhů příloh (hranolky skoro vždy, velmi často fazolové lusky, hrášek či jiná tepelně upravená zelenina). Velmi jsem oceňoval, že občas byla k dispozici i nějaká krajová specialita, jako například carbonade flammande, welsch, quiche se smradlavým maroilles a jednou byly dokonce anduillette, což jsou ve zkratce střeva nadívaná různými dalšími prasečími částmi trávicího traktu (žaludek, tenké střevo, tlusté střevo). V naší menze bych to asi ani nepozřel, či zvrátil, zde jsem to alespoň snědl a ani to nebylo nijak nechutné (pokud k tomu člověk nečichal).
Další zastávkou jsou samozřejmě sýry (jak jinak). Bílý, modrý, žlutý nebo červený? Jak je libo.
Dezerty au choix
Dezerty se hodně různí a tak je možnost si dát nějaký koláč, občas kokosku, někdy se objeví víceméně podařená imitace créme brulé, mističky s tvarohem a ovocem, pokrájený ananas, meloun, různé jogurty a mousse.
Komu by výše uvedené  nestačilo, může to doplnit ještě hustou zeleninovou polévkou (potage) a čerstvým ovocem. A nakonec si na tác zdarma nandat hromadu toustového chleba (jednou byla bageta, jinak je pořád tousťák).

Po této přehlídce ovšem náročný rozhodovací proces nekončí. Začíná dilema, čím vším právě získanou krmi ochutit. Základní level pro všechny milovníky různých vomatlávek tvoří mačkátka s kečupem (i ve Francii, Zdeňku), s majonézou (jasně, co jinýho k hranolkám) a s dijonskou hořčicí (geniální směs, která povyšuje i kuřecí maso chuťově na vepřové). Pokročilý level tvoří dvě korýtka s právě aktuálními omáčkami k masu. Suché knedlíky jsou zde hudbou minulosti.
Dvě korýtka s omáčkami. (Hasicí přístroj na likvidování následků příliš ostré omáčky).
Když tác překypuje jídlem, je na čase jej zaparkovat někam ke stolu a začít konzumovat. Před tím tedy ještě rychle doplnit karafu chlazenou vodou z přítomných fontánek. Během konzumace po francouzském způsobu hodně drobíme, hodně povídáme a rozhodně se nesnažíme na tácu udržovat nějaký přehnaný pořádek, takže to na něm ke konci obědu vypadá jak po bitvě. Ježto nám neustálá konverzace brání v efektivní konzumaci pokrmů, stačí nám většinou hlavní jídlo vychladnout dříve, než spořádáme předkrm. I na to tu ovšem myslí a na place je umístěná mikrovlnka (poměrně hojně využívaná).
Chlazená voda a mikrovlnka.
Samotná menza se interiérově příliš neliší od našich. Tato byla zrekonstruovaná, jiné ale podobné štěstí mít nemusí.

Nehledě na interiér je ale právě rozdíl v kvalitě menz ve Francii a v Čechách to, co mě děsí na mém návratu zpět do vlasti. Zde je oběd okamžikem, na který se všichni těší, a který si náležitě užijí. Je to dáno samozřejmě výborným jídlem (člověk neví, co si vybrat, protože vše vypadá skvěle, v Čechách naopak vybírá podle toho, jaký pokrm by mohl způsobit nejmenší újmu), ale také tím, že Francouzi během jídla nikdy nespěchají, berou ho i jako společenskou záležitost, povídají si spolu, nehltají. Jídlo tady není závodem a povinným zaplácnutím žaludku spojené s vyrovnáním denního energetického výdeje tak, jak se to často praktikuje u nás. Hltači nehledí na kvalitu, takže často si pak vlastně za relativné nízkou kvalitu jídla u nás v menzách, ale i v obchodech a restauracích, můžeme sami. Tím, že mnozí bez námitek přijímáme blafy, kterými nás krmí, přispíváme tomu, že se to nikdy nezmění.
 
Vejce natvrdo s majonézou, Krůtí plátek v hořčičné omáčce, hranolky, salát, Jablečný koláč s vanilkovou omáčko, Tvarohový krém s kompotovanou meruňkou

Bramborový  salát s uzeninou, Míchaný salát s vinaigrette z dijonské hořčice, Sýrové krokety, pečené brambory, špenát, Crème brûlée
Zeleninová  polévka, Rajčatový salát, Pečené kuře, fazolové  lusky, salát, Tvaroh s borůvkami
Broskev plněná  sekaným tuňákem, Hovězí steak, fazolové lusky, míchaný  salát, Soufflé s vanilkovým krémem, Tvaroh s borůvkami
Bramoborový  salát, Pečené kuřecí stehno, kuskus, ratatouille, Modrý  sýr, Kávový dezert
Čočkovo-kroupový salát, Pečené kuřecí prso, hrášek, bramborové placky, Modrý sýr, Čokoládová a vanilková pěna

KAVÁRENSKÁ OSA PODLE PAKOČKY (ANEB JAK TO V ELLE NAKONEC NEBYLO)

$
0
0
Tohle nejsou žádný kyselý hrozny, jen by mi přišla škoda tenhle text, který byl určený pro Elle nedat ven tak jak byl v původním znění, ze kterého ve finále zbyl jenom Monolok...No, vlastně by Vývařovna mohla klidně být nová Elle s tzv. lidskou tváří.)
svíčková, chlebíčky, šaty od Lazy Eye a fotka od Polaroid Love



Nové Vinohrady a klasika u Národního a za řekou...

Bydlím na Vinohradech, proto moje tipy směřují hlavně sem. Myslím, že konečně můžeme přestat závidět letenským jejich trendy bistra a kavárny (Bistro 8 za všechny) a naopak se začít chlubit příjemnýma novinkama z našeho sousedství.

Konečně Vinohrady jsou přece kavárenskou čtvrtí, která vybízí k procházkám a nahlížení do velkých oken secesních domů. K Vinohradsné tradici patřily výletní a vyhlídkové hostince, kavárny, ale i třeba bruslení za doprovodu hudby (konec 19.století). Dost jsem tedy nechápala, proč je tu vlastně tak málo krásných nebo aspoň zajímavých kaváren, cukráren nebo bister, které by na tuhle tradici navazovaly.
Jako kavárenská krysa, která si vzhledem ke kancelářský práci ráda občas dopřeje brzkou snídani venku musím ocenit Pakočkovskou hvězdou (něco jako řád Myšího kožíšku v Princezně se zlatou hvězdou na čele- což je pochvala!) novou kavárnu Monolok v Moravské 18.
Snídaně ještě nikdy nechutnala tak skvěle- lívanečky s hustou farmářskou smetanou, čerstvá vajíčka a skvělý espresso (jo, ne presso, jo?) z pražírny double shot. Plus velká výhoda časného rána a nepřítomnosti na hlavní dopravní tepně- klid a skoro žádní lidé! Jinak příjemý prostředí, který to akorát ukočírovalo a zůstalo spíš u bílých stěn a dřevěných židlí (kožený křesílka na druhé straně mě nenalákaly a asi ani nenalákají) a domácí koláče a chleba! Pokud bych na tomhle myším kožíšku chtěla chytat blešky- zvláštní poloprázdno večer a zvláštní lidé, kteří tvoří atmosféru, kterou bych čekala spíš ve frančíze typu “Husa”, než v kavárně, která by byla ráda osobitou. Takže Monolok je jasná volba na snídani a přeju mu, aby časem tu osobitost, o kterou se snaží i výběrem celkovýho menu a interiérem, opravdu našel a aby to byla jedna z těch kaváren, která bude mít svého genia loci. Zatím má našlápnuto a i kdyby to bylo jen milou obsluhou a skvělým jídlem. To ostatní by mělo přirozeně přijít.
Další Vihohradská trefa je nová muzejní kavárna/bistro v nové budově Národního muzea. Ačkoli koncept světové kafetertie (konečně!) je svěží, podařilo se ho celkem vkusně zasadit do tak trochu retro designu, který žije v symbioze s budovou ex-Národního shromáždění, tedy novou budovou NM. Trochu Husákovo 3plus1 v designový verzi pro rok 2013, ale kde jinde než v týhle ultra komunistický monstr budově. Všechno na mě navíc působí velice decentně a svěže.
Heslo tady poroučí pij kávu/jez chleba. A obojího se ti dostane. Koncept chlebíčku je tady dotažený do dokonalosti (vybereš si chleba a obložíš z nabídky na chlebíčkovém baru) a káva opět z Doubleshotu (mimochodem barista vám rád zapáleně vysvětlí cokoli ohledně kávy). Po celý den tu najdete i pár hotovek, salátů, dortů a podobných podle mého názoru povinných propriet pořádné kavárny/bistra. Tahle nějak si představuju ideál školní menzy- příjemný bar typu “cafeteria”.
Z novinek do stařinek, z retra do opravdového doupěte staromilců. Sejít z Vinohrad dolů mojí kavárenskou osou znamená jediné- zamířit do Café Louvre.
Ne, opravdu nejsem snobka (mami, vážně ne!), ale už od malička pro mě byl Louvre synonymem svátečních obědů a vyjímečných zákusků v “hodobóžových” šatičkách. Místo kam musíte vzít aspoň na kávu a štrůdl zahraniční návštěvu. Místo, kde vás x let obsluhuje stejná servíra (zdravíme Angeliku!). Kde se hraje kulečník, číšníci kmitají jako mravenci, ale vždycky s úsměvem a noblesou. Menu je sezónní s důrazem na raousko-německo-českou kuchyni. Snídaně kompletní podle rozpoložení a chuti od párečků po šampaňské. Velký výběr denního tisku a výhled na palác Metro. Je to prostě krása, místo na pracovní schůzku i víkendové lelkování. Mimochodem- záhadou zůstává proč stejný standart nemá např. Blízká kavárna paláce Adria, která musela mít stejný prvorepublikový švih a má určitě z čeho čerpat...bohužel zůstal jen devadesátkový turistický relikt...
A když už jsme u reliktů...pár kroků po mostě od Louvru přes řeku nejdeme jeden malý, docela sladký relikt předrevolučních časů. Kavárna/cukrárna přímo na zastávce “Újezd” je přesně to místo, kde si o nedělním líném odpolední dávají grog a punčový řez na umakartovém stolku babičky z okolí. Možná, že vás u domácí výborné marokánky sprdne paní za pultem, že jste moc hluční (povídate si), ale vlastně na to tak trochu čekáte. A vlastně to sem do ráje umakartu, trubiček a indiánků patří. Protože jinde byste si to líbit nenechali, ale tady na to tak trochu čekáte... 



VYVAŘUJETE: FREDINO VYZNÁNÍ Z GASTROÚCHYLEK

$
0
0
Pokud jste přemýšleli, od koho pochází ty nejvíc hardcore gastropřiznání, který k nám do redakce dosud dorazily....Čtenářka Freda se s námi rozhodla podělit o dokumentaci svých stravovacích návyků.

Protože pokládám lák z okurek a nakládaný červený řepy za nejlepší drink na večer a taky jsem schopná dát litr plnotučnýho mlíka na ex a nepoblejt se, chci se se čtenáři Vývařovny podělit o svoje gastrozvláštnosti ve formě několika jedlejch gastropřiznání.

Fredinu identitu jsme bohužel pro její bezpečnost nuceni uchovat v tajnosti, prý po ní pátrá potravinový inspektor Hruška.
Jsem člověk, co jídlo pokládá za naprosto nudnej, avšak nutnej aspekt každodenního života. Zároveň jsem kreativní člověk, proto je mým heslem "jídlo hrou".

Napřed ale zpověď. Jestli je to vtipný nebo ne, to je mi šumák. Důležitý je, že všechno je to true story.

1. Takový mango až dvě zapíjený Red Bullem až dvěma je potěšení pro žaludek i zubní sklovinu.

2. Tvaroh a lučinu (ano, samotnou) jím zásadně ze špičky nože.

3. Tejden odstátá Cola ponechaná při pokojový teplotě je lepší než sebezralejší víno.

Kolej Jednota. Accident s platem vajec. Don't ask.

4. Mám trauma z polévkovejch lžic (na dotaz můžu vysvětlit, ale je to tak nechutný, že byste to trauma měli taky) a proto jím polívky tou nejmenší lžičkou, co existuje.

5. Všude s sebou nosím škrabku na brambory, kdybych si potřebovala urgentně oloupat jablko, jejichž slupky zásadně nejím, pokud to jablko není zahradní a já jsem ho neviděla, jak visí na stromě.

6. Z jihočeskýho jogurtu jím jen tu tukovou vrstvu nahoře.
Když v práci neni práce, tak žeru. 

Ale i když je v práci práce, tak žeru taky. Páč práce nemá nožičky. Kdyby je měla, bylo by práci mezi co kopnout, žejo.
7. Občas smíchám tvaroh s nakládanou červenou řepou, včetně tý šťávy.

8. Kdysi jsem snědla celou pastu na zuby a nebyla to Perlička.

9. Listerine je výborná štamprle na noc.
Jung a Freud a modří vědí.
10. Jím na kaši uvařený cibule nakrájený na kolečka s hafem soli.

11. Jsem schopná si svařit Moravanku nebo Hradišťanku a nakládaný cibulky.

12. V době nejtvrdšího OCD (Obsedantně kompulsivní porucha, pozn. red.) jsem sundavala slupku z kuliček hrášku jeden po druhým, odkládala tu slupku do obrousku, a ty nahý kuličky hrášků jsem si postupně napichovala na hroty vidličky opřený o talíř tak, aby visely ve vzduchu.
Takto si představuji romatickou večeři.
13. Umím oškrábat mrkev nůžkama z manikúry.

14. Kdo z vás je schopnej sežrat dvě hlavy česneku za den?

15. Mám ráda ten pocit, když si do ledničky v práci potměšile uložím Pepina nebo jinej smradlavej sýr schovanej v krabičce od hermelínu, a nechávám všechny nadávat na ten smrad a hledat jeho příčinu v zákoutích lednice.
Jednou jsem si sebevědomě vyrazila do Pařížský (hhh!) do Nespressa (hhh!) v opatlanejch legínách s flekama od propisky, botách se žralokem, zvalchovaným 
tričku a ještě mokrejma rozcuchanejma vlasama, jako pořádnej pank jsem si poručila Finezzo Lungo a platila jsem v dvoukorunách. Sranda byla, že na 
placení vám tam dají obálčičku, protože předpokládají, že budete platit dvouhadrovou bankovkou. Pohled na vyfešákovaný číšníky, jak sbírají dvoukoruny ze všech koutů, je nevyšší rebelská satisfakce.
16. Před pár lety mi dělalo hroznou radost, když jsem si nakoupila 25 plechovek cizrny od Bonduelle a na jednom rameni si je odnášela do svý sluje, kde jsem je pečlivě vyrovnala do řad podle subjektivního hodnocení jejich plnosti (ty plný dopředu) provedený odborným zatřesením. 25 dní jsem je pak jedla k snídani.

17. Syrová dýně je nejlepší se spoustou syrovýho zázvoru. Zdravotník v nejmenovaný FN na chíře by vám mohl vyprávět, co všechno viděl.

18. Mraženej hrášek Euroshopper ještě zamraženej v ledu? Na léto dobrý. A jak křupe!
Charita mi vždy byla blízká. Tímto zdravím řepské bezďáky, které si na těch houskách pochutnali.
19. Jsem schopná jet 130 kilometrů, abych si koupila Bystřický tvaroh, kterej mají jenom v jedný vytipovaný prodejně v jednom městě, a pak ho slastí bez sebe jíst samoznej přímo z toho staniolu na ulici za chůze.

20. Když mě vaření fakt neba, uvařím si v konvici vodu a tou pak přeleju mraženou zeleninu v sítku. Pokud není v dosahu profláklej trik s přehřátym větrákem u počítače.

21. Běžně jím jadýrka z paprik.


Běžná snídaně v Izraeli. Zájezd břichatejch důchodců z ČR mi každý ráno zvědavě koukal do huby a závistivě trousil poznámky, jakto, že jsem tak hubená a tolik toho sežeru. What's my secret? Stejně jako si moje židovská krev chrochtala na kosher jídlu, tak si i moje židovská naprachovost (od pojmu bejt na prachy) chrochtala spokojeností, že ušetřím shekelíčky a piju vodu z kohoutku. Bohužel se po ní sere. velmi.
22. Po jediným tejdnu stravování v all you can eat jsem dvě noci strávila urputným zvracením do dřezu a žlučníkovým záchvatem. Následně se z all you can eat stalo all you cannot eat, unless.

23. Oloupávám a jím "to bílý" z pomerančů, i slupky občas vykusuju.

24. Baví mě jíst polívku přímo z hrnce dezertní lžičkou.
Kdykoliv jsem v CrossCafé, poručím si nejlevnější nápoj a pak si s hrníčkem chodim furt dokola pro teplé mléko - když dojde, tak i to studené.
25. Jednou se mi zaseklo vlákno řapíkatýho celeru za osmičku, že mi to musel vytáhnout chirurg na zubní pohotovosti za hroznýho řevu a spršky krve.

26. Když jím hroznový víno, napřed z každý kuličky sloupu hořkou slupku a vypreparuju zrníčka.

27. Když má moje OCD špatnej den, nosím s sebou na nákupy extra tašku na ovoce a extra tašku na mléčný výrobky.
Okurková sezóna čas od času postihuje nejen český tisk, ale i Fredin jídelníček.
28. Když má moje OCD ještě horší den, nemůžu usnout, pokud se v ledničce vyskytuje načatá potravina, která není dokonale hermeneuticky zajištěná izolepou, obalená potravinářskou fólií a zagumičkovaná ve dvou sáčcích.

29. Na nabídku, jestli nechci ty řízky zabalit do hliníkový fólie, reaguju panickým záchvatem a hledáním symptomů Alzheimera.

30. A na závěr dodatek: trhám rekordy v tom bejt odvážená rychlou záchranou službou po rozmanitejch reakcích z jídla. Proto je součástí mýho kredence s příborama toto:

Fotodokumentace z Fredina archivu.
Viewing all 347 articles
Browse latest View live