NEDOSTIŽNÝ DOSTIH

Nad cenama, který dávaly tušit solidní kantýnu jsem zaplesala- znamená to dát si polívku, hlavní jídlo, pár piv, prosázet zbytek peněz a výhru utopit v Becherovčičce a šampaňským (čti v bohemce).

V přízemí se kromě klubu "Hříbátka" nacházela taky cukrárna a na druhé straně rozlehlé haly pult s klobásama. Další klobásy (zkratka pro grilované cokoli) byly před hlavní halou. Později jsme na druhé straně budovy, u plácku promenády vítězných koní našli celou jarmarečnickou "moderní" sekci: trdelník (tohle mi hlava nikdy nepobrala), koktejlíčky, palačinky, další klobásy, párky a langoše a hlavně nejnovější jarmareční hitovka- bramborové spirály! No prostě roh plebejské hojnosti až oči přecházejí!

Hlavní hala:

A teď první patro- aneb ona anoncovaná restaurace. Posuďte sami- není to ráj (a peklo v jednom.)? Připadala jsem si, že jsem se propadla kamsi nevím kam- do závodní jídelny...Opravdu plebebejský Ascot po česku...Vedle nás seděli majitelé zastaváren a dávali si tipy na jakýho koně v kterém dostihu vsadit ("..no nazdar Karle, jak ti šlape zastavárna?").
Model celé "restaurace" je opravdu kuriózní:
Na zdi směrem k okýnku najdete "meníčko", u okýnka pak menší rodinný klan (pán a paní, nejspíš dcera a pomocník, nevím jestli taky tzv. "z rodiny"..?), u kterého si objednáte a ....valíte oči.
Pokud je zvolený Pokémon hotovka, pak to bude něco z gastrošek přímo za pultem a z části za plentičkou (pultík je oddělený policí s pochutinami klasicky hospodskýho rázu: chipsy, tatranky, žvejky, všechno hezky pěkně jak má být), pokud si zvolíte minutky, dostanete číslo (který vypadá jako od šatny z roku 1987) a čekáte u stolu na pomocníka, který za spíš delší než kratší dobu přikvačí do sálu před okýnko s talířem s něčím, co má být kuřecí medailonek, ale vypadá spíš jako mastný maso v mastný šťávě a nervózně křičí číslo (too bad, když jste cizinec a neumíte česky, asi budete na svůj medailon čekat věčně- a nejspíš dobře pro vás).
Já jsem byla hladová jako dva vlci, ale chtěla jsem začít zlehka- volba tedy padla na zelňačku, jedna z mých top polívek, kterou jsem jedla v životě v tolika mutacích (jo, i z pytlíku), že mám rozhodně s čím srovnávat.
A možná to byla chyba, teda vlastně určitě, protože tohle si zelňačka nezaslouží...no fakt peklo, řikám vám..nejhorší byl neidentifikovatelný kousek uzeniny (koniny?). Jsem docela v pohodě, neofrňuju se, ale tady to bylo...divný. Jsem zvyklá na slanější lehce šizenou zelnou z uzenářství, unifikovanou z jídelny a další prototypy až na pomyslný gastro-Olymp kde je kapustnica z famy Košík, ale tohle prostě regulérně nebylo dobrý, too bad, když tohle napíšu já, je to co říct...
Ještě jsem chtěla pro objektivitu dát paprikovej lusk, ale můj kluk mi to nedovolil, prej mi radši koupí náruč klobás nebo cokoli, ale tady prej už nic...takže pardon. (Beru dobrovolníky, který se se mnou ještě jednomu klinickýmu testu podrobí, pro objektivitu, vítejak.)

Můj kluk na to šel od lesa s tím, že párky přece nemůžou zkazit...omyl dne a objev roku! Párky chutnaly jako rozmrazený a nedovařený (asi mikrovlná trouba?). Každopádně- asi jsem sebevrah, ale ten lusk mě zajímá- dostala bych aspoň slušnou běhavku? Někdo to se mnou prubne nebo můžeme uzavírat sázky? O sázky tady jde především!

Gastro estetika byla ohromující- byla jsem fascinovaná:

Protože jsem měla pořád hlad a v areálu jsme trávili celý odpoledne šla jsem ven na gril. Grilovanej hermelín neurazí a usadí neposednou zelnou.

Ale pozor, jasně, že i Chuchelský závodiště má svoje Richardy Gere a Vivienky- v posledním patře obrovské budovy se nachází VIPko, kam můžete jen výtahem (je to snad nějaká metafora?).
Z nižší plebejské tribuny jsem pozorovala 90s simulakrum těch lepších lidí ze satelitních předměstí Prahy a jejích satelitů...

Pauza na pár dostihů, nervozní popohánění žokejů a na zmrzlinu...

Jaký byl můj údiv, když jsem za "restaurací" po celé délce patra našla obrovskou průchozí reštyku s nefalšovaným (originálním!) koňským uměním, několika bary, štamgasty (viz. foto dole, které bylo pořízeno na popud autora obrazu, vidíte jak jeho kolegové ochotně odklidili Birrely?), začouzenými pohovkami a dalšími nekonečnými okýnky koňských dotihů a sázek...
Krásný místo na to se zašantročit a zapíjet vítěztví i porážky až do pozdního odpoledne...

Ještě něco málo z venkovní pouti:

No a jak to celé dopadlo? Vyhráli jsme dva dostihy (vždy sázíme jen na vítěze) a zůstali tím pádem na nule. Šampíčko jsme si nedali, protože nikde neměli vychlazený brutko a teplá bohemka není můj šálek čaje. Klobouků poskrovnu a když už něco pak ve stylu "legrační řachanda" nebo "v devadesátých jsem to tady těžce vychytávala". Hodně psů. Skvělá zábava. Není dobrý v cílový rovince ve víru adrenalinu řvát "zlom si nohu ty mrcho."Je dobrý zase přijít. Takže- máte už plán na víkend?
P.S. Autorka článku neměla dodatečné žaludeční obtíže, vskutku!