Asi dvě stě metrů od místa, kde bydlím, je typický anglický diner The Shepherdess Cafe, v ulici, která se jmenuje Shepherdess Walk. I to mi připadá nesmírně anglický a z nějakého důvodu mi to evokuje Wuthering Heights, ačkoliv jediný, kdo tam něco pásl, byl Heathcliff, a to lidi. Podle poměrně vyfouklých zelených balonků v provozovně s nápisem 30th Anniversary bych řekla, že Pastýřka, jak jí říkám, je otevřená třicet jedna let.
A samozřejmě má i svou pastýřku. Seznámila jsem se s ní hned při první návštěvě, sedla si naproti mně se svým obědem. Dala si toast and melted cheese, protože cheese prostě miluje. V Pastýřce pracuje už 20 let. Jednou mě z kocoviny u anglický snídaně probrala tím, jak skupině asi 10 lidí předváděla, co dělá Jay-Z ve svý nejnovější písničce a tvrdila, že je taky gangster. Když za mnou přijel můj kluk, musela jsem mu Pastýřku ukázat. Paní pastýřka měla směnu a hned komentovala, že tentokrát nejsem sama. Shodli jsme se na tom, že je to londýnská alternativa paní hospodské z Prašivky a že by se měly potkat a navzájem si dát školení. Co se týče interiéru, je původní a myslím, že už v době otevření to byl úlet.
Jídelní lístek zahrnuje asi sto věcí poskládaných z patnácti surovin, to ale nemění nic na tom, že nikdy nevím, co si dát. Do Pastýřky chodím, když už je pozdě na Whitescross Street Market, mám kocovinu anebo nemám kocovinu, ale chci si dát prasárnu. Jídlo tedy musí bezpodmínečně obsahovat chips. Pastýřka vyhrála minulý i letošní soutěž o nejlepší Builder's Breakfast - plným právem.
Ještě k tématu anglických snídaní: potkala jsem tu pár amerických intelektuálů, kteří mají dost velký problém s Brity. Britové totiž kritizují Američany, že ničí svět, ale přitom to prý byli Britové, kdo ho dřív měl půlku a nedopadlo to úplně nejlíp, blah blah blah, známe to. Já bych k tomu řekla asi tohle: národ, který vymyslí snídani, co se podává celý den, nasytí vás na celý den a obsahuje hranolky, houby a fazole, je předurčený k tomu, aby komandoval ostatní.
Jak se poslední dobou dozvídám z českých Facebooků, noviny jsou nezbytností na každém talíři tradičních fish and chips. Možná, že fish and chips nejsou Pastýřčinou silnou stránkou, protože jsem je pokaždý dostala bez novin a navíc chybně podávali všechny omáčky k jídlu zdarma, ale jinak dobrý. Jako kompenzaci za nedomrdlost beru to, že si je v centru Londýna, 10. nejdražšího města na světě, můžu dát levněji než v Praze.
Omeleta s houbama. Když už fakt nevím, co si dát, ale musí to být s hranolkama.
Jasně, že Pastýřka je bizár. Ale když jsem měla mimořádně šílený sobotní ráno, co bylo technicky spíš už odpoledne, koukala jsem se na pani pastýřku, její performance a to, jak úplně odzbrojuje 20letý lidi, v mainstreamovym rádiu hráli nějaký remix od Jamieho z XX a já v zápětí dostala jídlo, který bylo výborný, a stejně na tom byl i servis a to všechno v podniku, kam chodíte v podstatě proto, že ho máte nejblíž (v rámci desítek metrů) a je jakousi variací na naší čtvrtou cenovou, uvědomila jsem si, jak strašně moc je to u nás v prdeli.
THE SHEPHERDESS CAFE
221 City Road
EC1V 1JN London
PO-PÁ 6.30 - 16
SO 7.30 - 15
Pastýřka na FB - ZDE