Ahoj kamarádi!
![]()
![]()
![]()
![]()
Omáčková rodinka.
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Londýn je super! Přestávám nenávidět lidi a to navzdory tomu, že jich potkávám asi pět milionů denně.
Přebývám teď dva týdny v bytě u Old Street. Je ze mě moc spokojená bydlenka! Na kole jsem všude za pět minut.
Tady jsou fotečky mňamek z posledních dnů:
Na amok: čokoládový cupcake s mátovým krémem.
Oběd, minulá sobota. Roastbeef, gravy (zdejší UHO), opečené brambory, vařená zelenina bez chuti. Spíš nic než moc.
Jídla je tu na všude výběr tolik, že nikdy nevím, co si dát. Většinou koukám pět minut na tabuli, paralyzovaná nabídkou a pak si vyberu největší debilitu. Roastbeef ještě ušel ve srovnání s meat and chips z bistra, co je hned vedle baru, kde pracuju. V čem je problém? Jde snad o nějaké záchvaty? Proč se vždycky rozhodnu nejhůř, jak můžu? Až se příště zase nestihnu najíst doma, musím si už cestou do práce opakovat, že si dám chicken shish se salátem a nic jiného.
To samozřejmě vypadá, že nic jiného nejím. Ale moje každodenní domácí jídlo vypadá mnohem zdravěji.
Pomazánka humus, jak říkají v Hospodářkách.
Dnes ráno jsem se přemohla a vstala na Brick Lane.
Dala jsem si ten malinový. Vypadá skvěle, ale byl zmrzlý a krém mohl být máslovější.
Po cestě jsem pak viděla úplně šílený výjev: KDO BY NĚCO TAKOVÉHO VYHODIL?
Teď bych to asi ukončila. V knihkupectví jsem dnes zjistila jednu věc: v angličtině už dávno vyšla druhá část/třetí kniha IQ84! Takže mě omluvte, jdu si číst. Při kontrolování chyb se fakt směju: tenhle článek je šílená nuda. To máte za to, že nám pořád píšete, jak jsme frustrovaný a zoufalý. Aspoň vidíte, že když to tak neni, negativně se to promítá do obsahu. Co sem dám příště? Už vim, fotky z Instagramu. Máte, co jste chtěli.