Byly jsme tři. Teď jsme dvě. Není to správně ani špatně. Vývařovna byl a je ostrov svobody. Jako v tom socialistickým křížovkářským vtipu – ostrov svobody na 4, teda na 9.
Kuba, teda Vývařovna.
Ano, není to náhoda, dalo by se říct, že jsme objevily „totální komunismus, který neprosadila ani KSČ“. I v něčem tak chaotickým a iracionálním, jako je holčičí přátelství ve všech jeho nuancích. Ve vší euforii i deziluzi.
Ano, není to náhoda, dalo by se říct, že jsme objevily „totální komunismus, který neprosadila ani KSČ“. I v něčem tak chaotickým a iracionálním, jako je holčičí přátelství ve všech jeho nuancích. Ve vší euforii i deziluzi.
 |
| Fotky: Johana Pošová |
Vývařovna je virtuální safe-space – nikdo vás nekontroluje, nikdo neťuká na hodinky s dead-linem, nekontroluje překlepy, nikdo neříká jak, kdy a o čem psát. To všechno s sebou přináší přesně to, co si představuju pod pojmem svoboda – nejen možnost dovolit si cokoli chceme, ale taky přijmout zodpovědnost za všechno to kolem – překlepy počínaje a hejty na to, jaký jsme dyliny blbý konče.
Vývařovna je život. Život je raut. A každej raut někdy končí. A začíná novej. Kdybych byla Tamara Klusová, určitě bych zmínila něco o tom, jak se energie přelívá, nikdy nekončí, jen se transformuje. Ale nejsem Tamara Klusová. To bych se totiž taky uměla dobře vdát a mít hodně lajků. Nemám ani jedno. Ale postupně zjišťuju, že je to všechno tak, jak to má být. Mám totiž ten náš ostrov.
Spravovat ostrov svobody není vždycky fun and relax, Jančura by mohl povídat. Za nějakých 7 let existence se toho stalo tolik – Karol vystřídala Daniela a Hannah teď…nebude střídat nikdo. Energie se přelila a z Matky, dcery a Ducha svatýho se staly Sedmikrásky.
V tý trojjedinosti jsem vždycky viděla symboliku. Byla přirozená, tak moc, až byla něčím skoro nadpřirozená. A já věřím, že nemusí být fyzická, ten Duch Vývařovny je tu dál. (Ok, teď už skoro můžu být Tamara Klusová!) Vývařovna jsou a vždycky budou tři rendlíčky a trojobal.
Nebylo to vždycky snadný a nebude ani dál. I to je život. I tak chceme pořád obývat tenhle ostrov svobody. Psát si co chceme, jak chceme a nebát se překlepů ani hejtů. Nenechat se tlačit tam, kde nám není příjemně, od toho máme ostatně třeba právě práci.
Vývařovna není práce. Vývařovna jsme my, všemu a všem navzdory.
Nebylo to vždycky snadný a nebude ani dál. I to je život. I tak chceme pořád obývat tenhle ostrov svobody. Psát si co chceme, jak chceme a nebát se překlepů ani hejtů. Nenechat se tlačit tam, kde nám není příjemně, od toho máme ostatně třeba právě práci.
Vývařovna není práce. Vývařovna jsme my, všemu a všem navzdory.
A neznamená to nic víc, že my tu budeme dál. Dvojjediný, s křeslem pro hosta, s prostřeným stolem plným smažáků, hladovění, Braníků i holčičího lamentování. Jsme tři i ve dvou.
 |
| Fotky Johana Pošová |