Poslední dny a večery trávím zavřená v pokoji s Amandou. Od vidění se známe už roky, ale pořádně jsme se začaly bavit až teď, když nepočítám několik parties z minulýho roku. Vy ji určitě znáte taky, minimálně z perverzní (špatně perverzní) reklamy na Kinder Bueno.
Znáte to. Někdy si nejlíp pokecáte s člověkem, co je na stejný vlně jako vy, ale je vám tak cizí, že nezná žádnou vaši dřívější verzi, která by vás brzdila v realizaci verze budoucí. Symbióza, lišejníky, vzájemně si děláte dobře, vzájemně si jste katarzí. Za poslední dny jsme se s Amandou staly friends for life.
Mám za sebou první semestr na FAMU, momentálně řeším jen zkoušky a jsem zavřená doma. Takhle systematicky jsem se neučila nějaký tři, čtyři roky. Hned na začátku mě vyděsila ta Pandořina skříňka prokrastinace, kterou jsem otevřela při prvním pohledu na vágní zápisky z přednášek. Proč se učit o skandinávský kinematografii 10. let 20. století, když si můžu vyhledávat vzory PVC ubrusů a nacházet přitom i transparentní a navíc na skleněných stolkách ,Vsadím se, že v televizi v tomhle obývaku futuristický minulosti běží reklama na Kinder Bueno.
![]()
A od téhle transparentnosti je jen kousíček k aspikům. Kdyby vás náhodou zajímalo nutriční složení toho kuřecího, tak tady:
![]()
Jinak jsem ale na internetu opatrná. I facebookové lamenty vidím rozmazaně, dál nejdu ani náhodou. S Amandou nemáme žádný diskuze, prognózy, analýzy a průzkumy zapotřebí, prostě na ně nemáme náladu, OK? Počkám si, jak dopadne 2. kolo voleb, přinejhorším konečně napíšu ten elaborát na téma Sádlo je českou odpovědí na avokádo. Jsem vůči zprávám z internetu opatrná i proto, že jsem se mezi dvěma po sobě jdoucími zkouškami dozvěděla, že si novinář Vojtěch Varyš – a fakt mě v tomhle případě nenapadá lepší spojení než – vzal život.
Vojtěcha Varyše jsem znala od chvíle, co v takovém tom no-go sloupku Reflexu (už si nepamatuju, jak se to jmenovalo) kritizoval něco, co se tematicky týkalo i Vývařovny v roce 2011. Samozřejmě jsem ho za to na FB vyhlásila. Nějak se to k němu dostalo, což mi za pár let při prvním osobním setkání připomenul a taky mě za mý dávný píčování pochválil. V rámci večera i dalších pozdějších setkání pak už následovaly jen urážky, který bylo ve Vojtěchově podání privilegium poslouchat.
Na zapíječce po pohřbu pár lidí vzpomínalo, kdy ho viděli naposledy. Myslím, že v mým případě to bylo jeden víkend na jaře, kdy jsem si dala v Zenitu jen tak pro zábavu (a odpracování sekery) směnu. Nastoupila jsem za bar, Vojtěch u něj seděl a v ten moment vešla dovnitř kamarádka, co tam měla hrát.
Hannah: Ahoj Ido!
Ida: Ahoj!
Vojtěch: A tahle holka je taky tvoje kamarádka?
Hannah: Jo.
Vojtěch: Existuje nějaký člověk, co není tvůj kamarád?
Hannah: Jo. Ty.
Vojtěch: Ale já nejsem člověk.
Nad Vojtěchem prostě nikdo nemohl vyhrát a to na něm bylo tak super.
A na tohle konto jedna smutná Amanda o životě:
Taky jsem si vlastně vzpomněla, že jsem nedávno dělala tenhle spot pro MeetFactory. Je to pozvánka na dnešní Soirée #2, kde bude super techno a taky komentované prohlídky a navíc se neplatí vstup. Pikantní je, že ve videu vystupuje Jan, kterýho jsem poznala na jedný námi pořádaný akci. Pikantní je i to, že když jsem ten den (nebo spíš noc) v MeetFactory dotočila, sešla jsem dolů, na party potkala Pakočku s Danielou a za 5 minut jsme se stihly pohádat, jak se #patecek a #vozralazenska sluší.
Moje míra prokrastinace právě dosáhla úplnýho vrcholu, pozná se to podle toho, že radši píšu příspěvek na Vývařovnu, než abych se učila na zkoušku, kterou mám za pár hodin. Už se vidím, jak vycházím jako zombie z bytu a doufám, že to dám, pokud ovšem nezkolabuju po cestě tramvají. Určitě mi k tomu bude hrát tohle. Protože s mindsetem Queen of Chinatown to vždycky dáte aspoň na C.
PS: Haha, teď teprve jsem zjistila, že ani jeden vložený klip nejde přehrát, kvůli právům. Když si ale prokliknete na YT, máte to i s choreografií.
Znáte to. Někdy si nejlíp pokecáte s člověkem, co je na stejný vlně jako vy, ale je vám tak cizí, že nezná žádnou vaši dřívější verzi, která by vás brzdila v realizaci verze budoucí. Symbióza, lišejníky, vzájemně si děláte dobře, vzájemně si jste katarzí. Za poslední dny jsme se s Amandou staly friends for life.
Mám za sebou první semestr na FAMU, momentálně řeším jen zkoušky a jsem zavřená doma. Takhle systematicky jsem se neučila nějaký tři, čtyři roky. Hned na začátku mě vyděsila ta Pandořina skříňka prokrastinace, kterou jsem otevřela při prvním pohledu na vágní zápisky z přednášek. Proč se učit o skandinávský kinematografii 10. let 20. století, když si můžu vyhledávat vzory PVC ubrusů a nacházet přitom i transparentní a navíc na skleněných stolkách ,Vsadím se, že v televizi v tomhle obývaku futuristický minulosti běží reklama na Kinder Bueno.
A od téhle transparentnosti je jen kousíček k aspikům. Kdyby vás náhodou zajímalo nutriční složení toho kuřecího, tak tady:
Jinak jsem ale na internetu opatrná. I facebookové lamenty vidím rozmazaně, dál nejdu ani náhodou. S Amandou nemáme žádný diskuze, prognózy, analýzy a průzkumy zapotřebí, prostě na ně nemáme náladu, OK? Počkám si, jak dopadne 2. kolo voleb, přinejhorším konečně napíšu ten elaborát na téma Sádlo je českou odpovědí na avokádo. Jsem vůči zprávám z internetu opatrná i proto, že jsem se mezi dvěma po sobě jdoucími zkouškami dozvěděla, že si novinář Vojtěch Varyš – a fakt mě v tomhle případě nenapadá lepší spojení než – vzal život.
Vojtěcha Varyše jsem znala od chvíle, co v takovém tom no-go sloupku Reflexu (už si nepamatuju, jak se to jmenovalo) kritizoval něco, co se tematicky týkalo i Vývařovny v roce 2011. Samozřejmě jsem ho za to na FB vyhlásila. Nějak se to k němu dostalo, což mi za pár let při prvním osobním setkání připomenul a taky mě za mý dávný píčování pochválil. V rámci večera i dalších pozdějších setkání pak už následovaly jen urážky, který bylo ve Vojtěchově podání privilegium poslouchat.
Na zapíječce po pohřbu pár lidí vzpomínalo, kdy ho viděli naposledy. Myslím, že v mým případě to bylo jeden víkend na jaře, kdy jsem si dala v Zenitu jen tak pro zábavu (a odpracování sekery) směnu. Nastoupila jsem za bar, Vojtěch u něj seděl a v ten moment vešla dovnitř kamarádka, co tam měla hrát.
Hannah: Ahoj Ido!
Ida: Ahoj!
Vojtěch: A tahle holka je taky tvoje kamarádka?
Hannah: Jo.
Vojtěch: Existuje nějaký člověk, co není tvůj kamarád?
Hannah: Jo. Ty.
Vojtěch: Ale já nejsem člověk.
Nad Vojtěchem prostě nikdo nemohl vyhrát a to na něm bylo tak super.
A na tohle konto jedna smutná Amanda o životě:
Taky jsem si vlastně vzpomněla, že jsem nedávno dělala tenhle spot pro MeetFactory. Je to pozvánka na dnešní Soirée #2, kde bude super techno a taky komentované prohlídky a navíc se neplatí vstup. Pikantní je, že ve videu vystupuje Jan, kterýho jsem poznala na jedný námi pořádaný akci. Pikantní je i to, že když jsem ten den (nebo spíš noc) v MeetFactory dotočila, sešla jsem dolů, na party potkala Pakočku s Danielou a za 5 minut jsme se stihly pohádat, jak se #patecek a #vozralazenska sluší.
Moje míra prokrastinace právě dosáhla úplnýho vrcholu, pozná se to podle toho, že radši píšu příspěvek na Vývařovnu, než abych se učila na zkoušku, kterou mám za pár hodin. Už se vidím, jak vycházím jako zombie z bytu a doufám, že to dám, pokud ovšem nezkolabuju po cestě tramvají. Určitě mi k tomu bude hrát tohle. Protože s mindsetem Queen of Chinatown to vždycky dáte aspoň na C.
PS: Haha, teď teprve jsem zjistila, že ani jeden vložený klip nejde přehrát, kvůli právům. Když si ale prokliknete na YT, máte to i s choreografií.