Levný je rohlík. Krásný český tukový rohlík. Poslední levná věc ve vesmíru. Ještě sirky jsou možná levnější. Tukáč byla moje svačina do školy. Babička ho podélně rozřízla, namazala máslem a přidala šunku.Existují lidé, co ho mažou máslem bez rozříznutí na podélnou plochu rohlíku!!! Nepochopim. To pak nejde zabalit do ubrousku a do mikrotenovýho sáčku, takže my jsme to v rodině dělali správně.
 |
| pivsoň se solí, asi nejzákeřnější exemplář |
Dneska je pro mě tukáč totální tabu. Mouka je bílý jed. Už devadesátková lobby celozrného pečiva mu zasadila těžkou ránu. Matky ted plesknutím strhávají namazaný rohlíky k zemi, když je babičky podávají vnoučatům. Peče se domácí chleba. Já taky peču domácí chleba a rohlíky rozhodně nekupuju. Jen na nádivku. Ale asociace levné-špatné mě dráždí. Jsem ale už hlavou příliš hluboko v dnešní demagogii a tak neustále počítám. ne peníze, ale nutriční hodnoty. Pak si někde na rodinné návštěvě dám pár jednohubek - tedy koleček rohlíku s plachetkou z uheráku - a cítím se provinile málem tak, jako bych jedla živý jehňata* za bučícího pláče krav. Všechny tyhle instagramový jogínky, paleo bloggerky a fanatičtí běžci mě připravili o chut si dát starej levnej bílej rohlík. Což je hrozně smutný. Tohle je vlastně příspěvek o tom, jak Danielu připravil mainstream o rohlík namazaný nutelou.
 |
| takhle je to namazaný špatně! |
 |
| u mámy |
Mléčné polévky se u nás od doby, co už nevaří babička, nedělají. Zato rohlík tam na mě vždycky čeká. V ošatce vedle další kupy pečiva. Dodnes si v něm u mámy dělám zapečený sendviče v archaickém eta grillu, který je starší než já. Jím ho pak se slzama v očích, v jedné ruce teplý rohlík a ve druhé mobil, kde si bukuju nejbližší hodinu pilates. Vykoupení prosím.
----------------
*byly adoptovaný
----------------
*byly adoptovaný