No a co. Stejně jako se nikdo tak dobře nezasměje vašemu vtipu jako vy sami i řešení sebe sama je nejlepší tzv. z první ruky. A tak to tentokrát bude o takovým gastro-loučení. Ať už někdo dává sbohem a šáteček (povidlovej) vám nebo vy důsledkem neřešitelných problémů prvního světa dojdete k závěru, že jediná možná cesta momentálně je plánovaná sebevražda gothajem.
Poslední dobou mi dochází, že uplatit mě jídlem je vlastně strašně snadná taktika. Donýst mi na poslední schůzku čokoládu nebo sklenici burákovýho másla se zdá jako win-win situace. Když zaklapnou dveře, bulim, ale aspoň se moje hysterický hýkání dá zmírnit přesně tímhle. Dobrej pokus.
Kdybych byla prozíravější mohlo mě napadnout blogovat o něčem co mám minimálně tak ráda jako jídlo, třeba, co já vím, o pěnezích? Z dramatických rozchodů bych tudíž vycházela ve finále pomalu jako milionářka.
Ale samozřejmě, jsem pozitivní a proto jsem si sestavila ze seznamu nezdarů aspoň takový žebříček tipů. Tipů na zatím nevydařené sebevraždy skrz jídlo.
(Rakovina tlustého střeva likes this)
1) GOTHAJ A TAVEŇÁK Z ALBERTA (Z ŘADY PRO SOCKY)
Myslím, že tohle je něco jako noční můra Dity P. nebo lidí z Ambiente. Velká žranice na který jste nuceni ujíst se k smrti laciným gothajem diskutabilního původu z nejnuznějšího Alberta celý Prahy (ano, ten na Muzeu) a přikusovat k tomu taveňák. Samozřejmě z řady Basic. Nejen, že je tohle naprostý podjídlo (a bohužel realita mnoha českých domácností), ale navíc TO ANI TROCHU NEVYPADÁ COOL NA INSTÁČI. A natož na kameře. Já jsem zvládla k večeři jednu krabičku výrobního salámu a jednu velkou kostku taveňáku. Bez pečiva, gluten free, samozřejmě. Jsem snad sebevrah, abych tohle ještě zajídala tukovým rohlíkem?!
2) TŘI KOBLIHY PRO POPELKU
Od střední školy nedám dopustit na pekařství Ječmínek. Pekařský řetězec pro socky ze sídliště (mluvím o sobě). Už na střední bylo vyhlášený pro svoje laciný koblihy. Postupem let "zmodernizovali" logo a prodejny, ale jejich core-business zůstal stejnej: laciný koblihy. Dneska jim marketing funguje klasickým "čím víc sníš, tím míň zaplatíš" a při koupi 3 a více koblížků se cena dostává na magických pět korun za koblihu (normálně stojí 8). A vůbec nevadí, že ty koblihy jsou často celkem tvrdý a vůbec nejsou nadýchaný. Pokud prostě chcete začít den adekvátně blbě nemůžu než doporučit!
(Ano, obsahují lepek, smažený lepek, hodně lepku.)
3) MRAŽENÁ PIZZA FTW a WTF
Pokud to se sebevraždou myslíte opravdu upřímně, tak nesmí chybět mraženka! V merku mám tu s výrobním salámem a pohrobkem eidamu třicítky z mražáku kde jinde než z Alberta. Stojí tuším 18,90 a je to přesně ten typ laciný potraviny u který předstíráte, že nemá etiketu, protože nevědomost je v tomhle případě sladká. Sladká jako bílej rafinovanej cukr. A minimálně stejně opojná.
Než se odhodlám vydat na tuhle poslední gastro křížovou cestu zkouším to nanečisto s pizzama, který se tváří italsky (a italský jsou asi stejně jako ty devadesátkový jugošský pizzérky na sídláku), ale italský nemaj bohužel ani jméno. Nikdy mi hlava nevzala jak je možný, že devět z deseti pokusů pojmenovat mraženou pizzu po italsku tak fatálně zfailuje. A přitom by stačilo otevřít slovník nebo Google. Jediný co se Dr-Oetkerovi povedlo nezvorat je Pizza Ristorante. Gratuluju, musela to tedy být safra fuška!
 |
| ilistrační fotka laciný pizzy v sáčku. |
 |
| KÁZA DI MÁMA HAVAJ |
 |
| GUZEPE SUPER FÚZE |