"No dobrý den, děvčátko, tak co to dneska bude?" vítá mě s úsměvem drobná servírka kolem padesátky. Za tu dobu co k Antoníčkovi chodím spolu máme takřka mateřský vztah. Někdy si totiž děsně vymejšlím, třeba, když chci místo knedlíků k hotovce těstoviny. Nebo brsalát ke smažáku. Extravagance lidových kombinací mi není cizí. Pro paní mámu od Antoníčka to nikdy není problém. Jak sama říká "já za vás v tý kuchyni zaoroduju". Amen.
Fakt, že na světě existuje místo, kde vám někdo říká něžně děvčátko (což jste naposledy slýchaly ve školní jídelně na gymplu, ale z úst vousaté kuchařky to působilo jako jízlivá závist nad pubertálním mládím) mi dokáže zlepšit den. Kdykoli.
"Tak co to bude?"
Poprosím o rajskou a zase si vymýšlím, rajská s rozvařenýma kolínkama je moje radost. Nestydím se za to a ani po letech v Itálii nelámu snobsky hůl nad starým dobrým českým rozvařeným kolínkem. Suďte mě jak chcete, rajská s těstovinama u mě nepatří do kategorie guilty pleasures, je to jen čisté pleasure za kterým si budu stát, i kdyby mě ústřicema kamenovali.
Za pár minut se paní Antoníčková vrací a spiklenecky na mě mrká:
Usmívám se na ní a pak už jen s hlavou v dlaních pozoruju tiše chlápky nad pivem. Antoníček je místo kam nejraději chodím sama. Kde můžu koukat do blba a necítit se jako úplnej blb. Je to místo kde se mi několikrát v tichý meditaci koulely po tvářích slzy jako hrachy. A místo kde to nikoho nepřekvapí. Se štamgastama se nemluví. Ale spojuje je zvláštní synergie. A zvětralý pivo s fernetem.
Antoníček je schovaný Automat svět trendy Letný. A vaří tu poctivou čtyřkovou kuchyni.
Za posledních pár měsíců pak mám pocit, že se kuchyně lepší. Na druhou stranu nečekejte Imperial. Ale třeba smažák od Antoníčka má u mě speciální místo v srdíčku a na mým osobním žebříčku je jedním z mých nej. Dokonce tu přetrpím i ten Gambáč, mají tankovej. Ale nejradši si tu stejně dávám oranžovou točenou limču. S hotovkou z denní nabídky to pak málokdy vyjde nad sto deset korun a obvykle se vejdete do rovný stovky. I s dýškem.
Momentkama od Antoníčka jsem za pár měsíců stihla zaspamovat náš Vývařovní instagram, takže o sortimentu český hospodský klasiky si udělejte přehled přímo na něm TADY.
"No děvčátko, dneska jste tomu moc nedala, určitě to už můžu odnýst?"
"Dneska moc hlad nemám, omlouvám se."
"No tak příště bude líp."
A kdo ví, třeba vážně bude.
Amen
A TEĎ SE PODRŽTE - ANEB MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA...ZNÁTE TO:
#antonicekdaily #stamgastka #uantonicka