Pár dní zpátky jsem na svý facebookový zdi, kde se často snaží pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, vkus nad nevkusem, Praha nad Brnem (lol), Albert nad Billou, zahlídla bezvadnou minirecenzi na jogurt brněnskýho zastupitele (hlavní výhoda týhle funkce je jak jsem pochopila možnost oddávat lidi) a dokumentaristy Robyna Kvapila. A mezi stříháním jeho novýho dokumentu o Bakalových bytech připravovanýho pro Českou televizi jsem ho poprosila o text na téma Lidl. protože jestli něčemu všechny 3 (i Karol) věříme jako novýmu gastroevangeliu, tak je to právě Lidl. Pánbůh s náma a zlý pryč. Takže k dnešnímu prvnímu Prostřenu pro hosta usedá Robyn Kvapil.
Supermarket Lidl je poslední místo, kde se naprosto stíraj sociální rozdíly mezi lidma, který by se nikde jinde nepotkali. Pryč jsou doby, kdy měli všichni hovno a tak se ve frontě na banány potkávali lékaři a tajemníci ONV s uklízečkama. Tuhle socializační roli teď supluje Lidl. Je sice cool hodit si na FB fotku z dovolené na Bali, nebo svym novým Bentley, v reálu jsme ale pořád stejný mrdky, který otočí každou korunu a tak se v Lidlu vesele potkávaj bezdéčka, co si jdou pro čučo s předníma kreativcama z reklamek, co si sice tamtéž koupí flašku tvrdýho, ale furt ještě zbyde dost na koks "U hladového nosu", nebo v Bluelightu...
Proto je potřeba Lidl pochválit zejména za to, že mimo tuhle funkci společenskou nezanedbává ani to primární, čili trochu chutnýho jídla. Nebudu se tady rozepisovat o shnilým mase, nebo zelenině, protože na to jsme si dostatečně zvykli ve všech supermarketech a jak říkala babička "nevíš, z čeho ztloustneš". Čili rovnou k věci: v Lidlu si teď můžete koupit jogurty značky Italiery za 10, 90 (za míň by to nezvládl ani Laďa Hruška) - zejména švestkovej a limetkovej jsou tak dobrý, že na chvilku zaženou snad u každýho pocit z jinak dost posranýho života. Pokud to zalejete pistáciovým mlíkem od Mullera (22,90 tamtéž) budete si čvachtat jak manžové z mimibazaru. To je všechno, co jsem chtěl českému národu říct. Zda.r!