ZLÍN ANEB PUTOVÁNÍ NA VALAŠSKO A ZPÁTKY

Cesta na sobotní košt do Podkopný Lhoty na zlínsku byla vážně takový malý tuzemský dobrodružství. Asi si říkáte proč je hned v úvodu fotka prostějovskýho nebe. Taky jsem koukala. Jako správná bookerka jsem si připravila a vytiskla hezky postaru itinerář cesty s přesnými přestupy, jenže mi nikdo neřekl, že v YOLOmouci ve stejný čas na Brno nejede jen jeden, ale hned dva vlaky (z kolejí hned vedle sebe). Bohužel každej jinou cestou (jak nám později názorně ukázala paní z prostějovských levných knih), takže když nám průvodčí oznámil, že nevystoupíme v Otrokovicích, ale v Prostějově, nezbylo nic jinýho než...vystoupit v Prostějově a jet zpátky do Olomouce. Yolo.
Prostějov má fantastickou nádražku. Dokonce dvojitou- výčep a velkou restauraci i s pulty na stojáka. Jak nám prozradila sdílná paní z místních Levných knih, v sobotu se prej vaří knedle a od nádraží do města se trousí místní a nosí si nádražní vyhlášený knedle domů na oběd. Kouzelný.

Místo vlakem jsme nakonec do Zlína dorazili na Zlín-střed autobusem. To vůbec nevadilo, protože místní hlavní nádraží (hned u vlakového) se pyšní hned několika bufety s kouzlem minulosti, nonstopkou, která prý za první republiky byla vyhlášená restaurace i s tanečním parketem a AUTOMATEM NA PIZZU. Pokrok nezastavíš, v Japonsku by mohli závidět.

Čekání na naší hositelku jsme si krátili kde jinde než v kouzelný nádražce Zlín-střed. Nápis bufet bych chtěla mít nad postelí. U stolků a na výčepu seděli štamgasti a dělníci s velkým pivem a ještě větším panákem čiré lihoviny. Čirá nádražka. Bylo něco málo po jedenáctý.

V nádražce si nemůžete dát nic jinýho než pivo. Minimálně malý. Přece jen- ještě jsme ani neobědvali, ale objednat si nealko prostě nepatří k dekoru podobných míst. A já mám nějaký vychování. Sedli jsme si do kuřácký místnosti s velkou televizí, který šéfoval štamgast s ovladačem a velkým knírem. přepínal mezi hudebními kanály a spiklenecky na mne mrkal. Občas mi vysvětloval anglický názvy kapel. Pil samozřejmě velký pivo a ještě většího panáka a sedět tam jen o trošku dýl jsem si jistá, že bych jednoho povinně schytala i já. Zlínská nádražka dostává plný počet za atmosféru a výběrový štamgastvo.

Samozřejmě, že jsem se zamilovala do zlínskýho Prioru. Škoda, že bylo zavřeno. tak snad příště.

Hipstr tip z cest jsou limonády z nápojky NIKOL-OPAVA. Nikola chutná jako kofola a jejich srotiment limonád ve skle by nemusel zahambit nejeden hipstr bar nebo kavátnu. Oceňuju bizarnosti tipu kiwi, černý rybíz nebo klasiku nejklasičtějí- sodovou vodu. U stánku ve Zlíně za 20 korun a 3 záloha.