Ještě donedávna jsem si (bláhová) mysela, že "zelná" rovná se "zelňačka". Vrcholný střet s realitou rozdílu mezi zelňačkou a zelnou proběhl nedávno na Kladně, v místní Baráčnický rychtě (mimochodem jinak naprosto geniální putyka kde natrefíš o víkendu na seniory a indiány z osady pařící na country a nemůžeš jinak než vytuhnout u pozorování místních štamgastů hrajících karty, až ti skoro ujede poslední vlak).
Dostatečně vyžilá servírka mi tam přinesla v klasický bílý mističce alá RAJ právě onu zelnou (to, že ubrousek byl skoro průhledný a pěčlivě oddělený přesně na jednu čtvrtinu byla třešnička týhle kladenský perličky) a začaly se dít divný chuťový věci.
Nejdřív jsem si musela zvyknout na to, že je přesolená (zvyklá z bufíků a masen mi to trvá přesně dvě lžíce, když vařím sama tak skoro nesolím), ale pak jsem začala rozkrývat fantasticky sofistikovaný buket, byla jsem takový zelný sommeliér.
Nejdřív jsem to odhadovala na gulášovku s nějakým twisted kořením a zelím, možná s lákem? Pak to byla chvilku frankfurtská se zelím a točeňákem? Nebo špekáčková s polívkovým kořením? Nakonec jsem to zajedla šumavou a radši se věnovala pivu. Cesta kolem českýho gastro světa běham deseti minut. Vlastně jsem se pobavila, možná by tohle mohla být bezva zábava v Prostřenu (odhaduju, že by to nikdo nepochopil).
No a tehdy na Kladně (furt mám tendenci psát v Kladně, to by mě Káťa hnala) mi definitivně došlo, že ZELNÁ NENÍ ZELŇAČKA, chápete?
Od tý chvíle se o to víc těším do svý oblíbený masny na rohu Korunní a Šumavský na polední zelnou, která mě i s čerstvou houskou vyjde na 25 vočí. A to se před výplatou vyplatí.
Krom toho na mě můj uzenář trpí, takže mi dává velký porce (kouká na prsa-který nemám- a je rád když mi chutná) a dává mi hodně vuřtíků a masíčka (ano, zelná snese všechno, je to takovej punčovej dort uzenářství- všechno co je potřeba doject dáte do zelný).
V týhle "Korunní" zelný nechybí ani slanina, šunčička, brambory, párky nebo točeňák. Je to exkurze do světa české uzeniny. Skoro zadarmo. teda za 25 i s houskou.