Bienále grafickýho designu bylo príma. Možná víc než príma, ale právě mám v sobě třetí skleničku sektu a jiné adjektivum mě nenapadá.
Imho, konečně jsem měla pocit, že jsem na výstavě-soutěžní přehlídce, která má co říct a vypadá opravdu světově, ale nijak se vás o tom nesnaží násilně přesvědčit, a představuje něco, co až tolik neznám, ale poznat chci. A není roztahaná, protože i když se konala na více místech, Brno má tu výhodu, že je malinký a kompaktní. To jen tak na okraj, aby byla souvislost proč jsem se na jeden den ocitla v Brnisku. Off topic, takzvaně. A už je po všem, zase za dva roky čau.
Imho, konečně jsem měla pocit, že jsem na výstavě-soutěžní přehlídce, která má co říct a vypadá opravdu světově, ale nijak se vás o tom nesnaží násilně přesvědčit, a představuje něco, co až tolik neznám, ale poznat chci. A není roztahaná, protože i když se konala na více místech, Brno má tu výhodu, že je malinký a kompaktní. To jen tak na okraj, aby byla souvislost proč jsem se na jeden den ocitla v Brnisku. Off topic, takzvaně. A už je po všem, zase za dva roky čau.
Zastavení první brněnský pak muselo být v Bistru Franz:
Dozníval tam týden aškenázké kuchyně a já si dala "latkes s jablečným pyré". Latkes jsou tradiční placky, které se jedí o Chanuce, my laici bychom řekli- bramboráčky. Proč ne. Hodnotím 6 rameny ze sedmiramenného svícnu (jedno rameno mínus je za čekání, přišli jsem na poledne a byla teda extra špička).
Dozníval tam týden aškenázké kuchyně a já si dala "latkes s jablečným pyré". Latkes jsou tradiční placky, které se jedí o Chanuce, my laici bychom řekli- bramboráčky. Proč ne. Hodnotím 6 rameny ze sedmiramenného svícnu (jedno rameno mínus je za čekání, přišli jsem na poledne a byla teda extra špička).
Ovšem perla Brna nás čekala teprve po bienále: Zemanova kavárna- a pozor, neplést se Zemankou, tohle je cukrárna a kavárna na Josefské.
Je to perlička na dně. opravdu. Věřím, že kdo je z Brna tohle místo zná. Nebo minimálně kdo je z Brna a čte Vývařovnu.
Nás sem zavedl kamarád, který šel najisto. Když se otevřely dveře, věděla jsem, že to je místo, který je přesně pro mě a myslím, že v Praze stejný nenajdu. Přízemí i se stoupajícím schodištěm má stále prvorepublikovou dispozici (celá archi je funkcionalistická z roku 1936), ačkoli pult i vitrínky vypadají trošku upatlaný a poznamenaný víc 80's.
Hrozně mi vyhovují místa jakýhosi mezičasí, kde do sebe plynule a nenásilně (možná nechtíc) zapadají časový úrovně (interiér, nábytek, nabídka jídla a pití, personál a spousta detailů), je to kouzelný a čas tady plyne úplně jinak. Třeba jako v mléčným baru na náměstí v Semilech.
Total look je jaký si mezipatro- šatna, tuším pozůstatek taky ze třicátých a dveře- hlavně ty na wc, který jsou šoupací, s kulatým okýnkem a původní. Všechno s patřičnou patinou.
První patro má taky autentickou (alespoň to tak působí) dispozici a detaily, ovšem tady už se dostáváme do prostoru zakonzervovanýho na několika časoprostorových úrovních- přidejte pozdní 90s nábytek (tak to víte, omlazováníčko) a celkově všudypřítomná aura toho, že i tohle bylo od padesátek součástí socialitickýho stravovacího systému (konkrétně tady Restaurace a jídelny Brno).
Očko nezůstane suchý při pohledu na zářívý akvárium a kouzelný popelníky (takový bych chtěla domů na balkon). Suchý jsme ovšem nezůstali ani my, jako správný pražáci jsme začali labužnicky vychutnávat jak se teda žije to Brno.
A Brno se žije dobře, chutná jako kakao s rumem (moje pitíčko letošní zimní sezony), jako maxi chlebíčky (už okoralejší, ale pořád ne tolik, že bychom se museli ohradit a hlavně- byla neděle podvečer), jako indiáni, poctivá brambora a domácí čajový pečivo. Mínus- šlehačka na kakau nebyla domácí a byla sladká, ale vysoká koncentrace rumíčku to omlouvá.
Velké plus kromě kvalitní klasický cukrárenský produkce je taky to, že v kavárně se kouří (kombinaci cukrárny-kavárny a kuřárny, aby dneska člověk pohledal). Trošku mínus za podivnou cukrárenskou produkci z výlohy- mimibazar střídá nádheru. I mistr se někdy holt utne a to je vlastně to co na těhle místech miluju.
Máte tip na podobný místo v Praze?
Je to perlička na dně. opravdu. Věřím, že kdo je z Brna tohle místo zná. Nebo minimálně kdo je z Brna a čte Vývařovnu.
Nás sem zavedl kamarád, který šel najisto. Když se otevřely dveře, věděla jsem, že to je místo, který je přesně pro mě a myslím, že v Praze stejný nenajdu. Přízemí i se stoupajícím schodištěm má stále prvorepublikovou dispozici (celá archi je funkcionalistická z roku 1936), ačkoli pult i vitrínky vypadají trošku upatlaný a poznamenaný víc 80's.
Hrozně mi vyhovují místa jakýhosi mezičasí, kde do sebe plynule a nenásilně (možná nechtíc) zapadají časový úrovně (interiér, nábytek, nabídka jídla a pití, personál a spousta detailů), je to kouzelný a čas tady plyne úplně jinak. Třeba jako v mléčným baru na náměstí v Semilech.
Total look je jaký si mezipatro- šatna, tuším pozůstatek taky ze třicátých a dveře- hlavně ty na wc, který jsou šoupací, s kulatým okýnkem a původní. Všechno s patřičnou patinou.
První patro má taky autentickou (alespoň to tak působí) dispozici a detaily, ovšem tady už se dostáváme do prostoru zakonzervovanýho na několika časoprostorových úrovních- přidejte pozdní 90s nábytek (tak to víte, omlazováníčko) a celkově všudypřítomná aura toho, že i tohle bylo od padesátek součástí socialitickýho stravovacího systému (konkrétně tady Restaurace a jídelny Brno).
Očko nezůstane suchý při pohledu na zářívý akvárium a kouzelný popelníky (takový bych chtěla domů na balkon). Suchý jsme ovšem nezůstali ani my, jako správný pražáci jsme začali labužnicky vychutnávat jak se teda žije to Brno.
A Brno se žije dobře, chutná jako kakao s rumem (moje pitíčko letošní zimní sezony), jako maxi chlebíčky (už okoralejší, ale pořád ne tolik, že bychom se museli ohradit a hlavně- byla neděle podvečer), jako indiáni, poctivá brambora a domácí čajový pečivo. Mínus- šlehačka na kakau nebyla domácí a byla sladká, ale vysoká koncentrace rumíčku to omlouvá.
Velké plus kromě kvalitní klasický cukrárenský produkce je taky to, že v kavárně se kouří (kombinaci cukrárny-kavárny a kuřárny, aby dneska člověk pohledal). Trošku mínus za podivnou cukrárenskou produkci z výlohy- mimibazar střídá nádheru. I mistr se někdy holt utne a to je vlastně to co na těhle místech miluju.
Máte tip na podobný místo v Praze?
 |
| přízemí |
 |
| mezanin- šatna |
 |
| Zemanovy chlebíčky, brambora, turek |
 |
| Karol- o tomhle se tvůrcům seriálu "Vyprávěj" musej zdát vlhký sny! |
 |
| O tomhle se zdaj vlhký sny mně- zavírací popelník, druhá půlka 30. let |
 |
| Nápad roku: KAKAO S RUMEM. Až si tohle Nofak přečte, tak omdlí. |
 |
| Extra- Zemanův chlebíček. |
 |
| Superextra- prvorepublikový šmrnc versus mimibazar. Cukrárenské výtvory sporných estetických hodnot. |
 |
| Zvenčí |
